Článek
Vstoupíte do městské lékárny v Praze roku 1896. Vůně kafru, mýdla a tymiánu se mísí s podivným, nasládlým odérem něčeho těžšího. Za pultem stojí lékárník v bílém plášti, s vousy pečlivě upravenými. Přistoupí k vám a téměř šeptem se zeptá: „Kolik kapek budete dnes chtít, paní?“ Neptá se na recept, neověřuje diagnózu. Jen sáhne po tmavé lahvičce, jejíž obsah je důvěrně znám – morfium.
V českých zemích konce 19. století nebylo morfium drogou. Bylo nadějí. Lékem, který tišil bolest zubů, porodních stahů i melancholie. Dávalo se dětem, vojákům i dámám v korzetech. Bylo diskrétním společníkem těch, kteří neměli jinou úlevu než zapomnění.
Příběh první: Dáma z Vinohrad
Klára M. žila život, který mnohé ženy její doby záviděly. Elegantní vila s výhledem na Vinohrady, služebná, manžel publikoval v architektonických ročenkách. Ale Klářin svět se začal hroutit, když jí ve třiatřiceti lékaři diagnostikovali „nervovou slabost“, jak se tehdy nazývala neuróza provázená úzkostmi, migrénami a mdlobami. Místo odpočinku jí byl předepsán nový lék – několik kapek morfiové tinktury s vodou, třikrát denně.
Nejprve cítila úlevu, pak euforii. Svět se stával lehčím, dny byly růžovější, bolesti ustupovaly. Jenže když dávku vynechala, přicházely třes, podrážděnost, stavy úzkosti. Po několika měsících už žádné dávkování nedodržovala. Lék jí schovávala služka, ale i ta si časem všimla, že paní ráno bývá omámená, večer agresivní.
Klářin manžel jí lékárenský přístup zakázal. Tehdy se pokusila získat opium jinak – pěstováním máku na balkoně. Nakoupila knihy o bylinkářství, z makovic si vařila odvary, které jí však způsobovaly žaludeční nevolnosti a halucinace. Nakonec si pokusila připravit injekční roztok podle návodu z francouzské brožury. První pokus přežila, druhý stěží. Předávkování jí připravilo o vědomí. Když ji převezli do ústavu v Kateřinkách, ztrácela řeč, paměť i vztah k realitě. V nemocničním záznamu stojí: „Pacientka zcela rozvrácena, střídá plačtivost s nehybným mlčením. Morfium popírá.“
Zemřela ve 44 letech. Úředně – na oslabení srdce. Ve skutečnosti – na tichou závislost, která ji pohltila stejně jako její předměstské sny.
Příběh druhý: Lékař, který padl sám
MUDr. Emil D. byl brilantní diagnostik, ale také muž, který si zakládal na sebekontrole. Během studií ve Vídni se zúčastnil několika konferencí o nových anestetikách a o morfiu mluvil s úctou. „Nezastavíme bolest, ale umíme ji ztlumit,“ říkával studentům.
Když mu ve 34 letech praskl zánět slepého střeva, prodělal těžkou operaci. Lékaři mu po zákroku doporučili morfium jen po tři dny. Emil však během rekonvalescence pokračoval v aplikaci. Nejprve pro bolest, pak pro úzkost, nakonec pro klid. Sám sobě psal recepty, dávky zvyšoval. Jeho zápisky z té doby zachycují pozoruhodný vnitřní boj: „Nejsem nemocný. Jen potřebuji pracovat bez přerušení.“
Jeho kolegové si všimli změn – otupělé reakce, třes v rukou, časté výpadky paměti. V roce 1915, vyčerpán a izolován, odešel dobrovolně jako lékař k jednotkám na Halič. Tam se jeho závislost prohloubila. V polních podmínkách si látku píchal přímo na frontě, někdy i před zraky raněných. Po návratu domů ho nikdo nechtěl přijmout zpět do nemocnice.
Zemřel bez uznání, ale jeho lékařské poznámky zůstaly. Ve spisech kroměřížské léčebny se dochoval list papíru, na němž bylo jen jediné souvětí: „Tento život není můj, ale dávkovaný.“
Tyto příběhy nejsou výjimkami. Byly to střípky mozaiky, která se skládala potichu a nepozorovaně. Zatímco se monarchie rozpadala a nová republika budovala, desetitisíce lidí čelily závislosti na látce, která jim byla lékařem i démonem. Morfium bylo symbolem pokroku, ale také civilizační slepoty. Společnost, která věřila v rozum a řád, podcenila nejsilnější lidskou slabost — touhu zapomenout.
Použité zdroje:
1. NOŽINA, Miroslav a Miloš VANĚČEK. Mandragora, morfin, kokain: Drogový problém v českých zemích v dobách habsburské monarchie a v předválečném Československu. Praha: Koniasch Latin Press, 2009. ISBN 978-80-86791-60-9.
2. KUBERA, Petr. Stav a léčba morfinistů a kokainistů v ústavech pro choromyslné v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Horním Štýrsku v letech 1867 až 1918 [online]. Praha, 2020. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/122958/120373884.pdf
3. Historie drog [online]. Národní protidrogová centrála SKPV. Dostupné z: https://policie.gov.cz/soubor/historie-drog-pdf.aspx
