Článek
Tohle nebyl obyčejný výlet do hor. Sovětský svaz v roce 1959 byl místem, kde se děly věci, o kterých se nemluvilo. Experimenty s tajnými zbraněmi, vojenské testy, radioaktivní materiály putující z laboratoří na neznámá místa. Byla Ďatlovova výprava nechtěným svědkem něčeho, co se mělo udržet v naprostém utajení? Narazili na test nového druhu zbraně, který se vymkl kontrole? Nachází se v ruských archivech složka s pečetí „přísně tajné“, ve které je odpověď na jednu z největších záhad 20. století? Absence jasného vysvětlení vedla k mnoha teoriím, z nichž jedna z nejpoutavějších spekuluje o tajných vojenských testech.
Záhadné světelné jevy a experimentální zbraně
V oblasti byly v té době hlášeny neidentifikovatelné létající objekty. Svědci z řad pátračů zaznamenali podivné oranžové koule na obloze, které se vznášely, pulsovaly a pohybovaly se zcela nelogicky. Co to bylo? Meteorologický fenomén? Nebo snad tajná vojenská technologie, jejíž testování probíhalo za přísného utajení?
Někteří badatelé se domnívají, že sovětská armáda mohla v této oblasti experimentovat s novými zbraněmi. Mezi spekulacemi se nejčastěji objevují teorie o zařízeních využívajících akustickou energii – zbraních, které by mohly způsobit fatální vnitřní zranění, aniž by na těle obětí zanechaly jakékoli viditelné stopy. Přesně taková zranění měla některá těla členů výpravy. Náhoda, nebo důkaz?
Podobné zbraně byly ve světě v této době předmětem tajných výzkumů. Vědci zkoumali možnosti sonických zbraní, které by dokázaly destabilizovat lidský organismus, způsobovat vnitřní krvácení nebo vyvolávat silnou dezorientaci a paniku. Sovětský svaz, soupeřící s USA v závodu ve zbrojení, nemohl v těchto experimentech zaostávat. Pokud se testovala nová technologie, jak velká byla šance, že se něco zvrtlo? A pokud se něco pokazilo, jak daleko byla armáda ochotná zajít, aby zahladila stopy?
Tento druh zbraní byl v té době stále ve fázi experimentů a kde jinde je testovat než na odlehlých, nehostinných místech, jako je severní Ural? Lidé zde nežili, nebylo zde co zničit – dokonalé místo pro tajné operace. Mohlo se stát, že se test vymkl kontrole a nešťastná skupina turistů se ocitla přímo v epicentru destrukční vlny? Nebo byli považováni za nežádoucí svědky a odstraněni ještě předtím, než by mohli cokoliv vyzradit?
Záhadná radiace a stopy po jaderném experimentu
Dalším vodítkem, které naznačuje možnost vojenského testování, je přítomnost zvýšené radiace na některých oděvech obětí. Náhoda? Možná. Ale jak je možné, že v tak odlehlé oblasti, kde se nenacházely žádné známé zdroje radiace, došlo ke kontaminaci oblečení několika členů výpravy? Odborníci se domnívají, že tato radiace mohla pocházet z experimentálního nukleárního materiálu – možná ze zbytků testované zbraně nebo z vysoce utajovaného vojenského zařízení v blízkosti místa tragédie.
Sovětská armáda v té době horečně pracovala na vývoji jaderných hlavic a nových bojových technologií, přičemž některé testy probíhaly v naprostém utajení. Nedaleko od místa, kde výprava zahynula, se nacházely vojenské základny a polygony, na kterých mohly probíhat experimentální testy. Bylo by tedy možné, že Ďatlovova skupina nešťastnou náhodou vstoupila do oblasti, kde probíhaly tajné vojenské operace?
Existují spekulace, že se v oblasti mohly testovat takzvané „špinavé bomby“ – experimentální jaderná zařízení, která neměla za cíl masivní explozi, ale spíše rozptýlení radioaktivních částic v určitém prostoru. Pokud by se turisté dostali do takové testovací zóny, mohli být vystaveni smrtící dávce radiace, což by vysvětlovalo podivnou kontaminaci jejich oděvů.
Další teorie naznačují, že skupina mohla narazit na trosky vojenské techniky nebo objektů spojených s jadernými testy. Mohlo se jednat o havarovanou zkušební raketu, úlomky jaderného zařízení nebo jiný neznámý objekt, který byl kontaminován radiací. A pokud by skutečně narazili na něco, co neměli vidět, mohli být považováni za riziko. A Sověti si s riziky uměli poradit.
Na druhou stranu existuje i méně konspirační možnost. Někteří badatelé upozorňují, že část členů výpravy studovala na Uralském polytechnickém institutu, kde se pracovalo s radioaktivními materiály. Kontaminace tedy mohla vzniknout ještě předtím, než skupina vůbec vyrazila na svou cestu. Mohlo se jednat o stopové množství radioaktivních látek, které se na oblečení dostalo v laboratořích školy a nebylo v té době považováno za nebezpečné. Pokud by to tak bylo, znamenalo by to, že zvýšená radiace v tomto případě není důkazem vojenských testů, ale pouhou shodou okolností.
Záhadné předměty ve stanu: Klíč k rozluštění tajemství?
Jedním z nejvíce znepokojivých nálezů při vyšetřování tragédie na Ďatlovově průsmyku byly předměty, které nikomu z výpravy nepatřily – dioptrické brýle a vojenský vak na boty. Tyto věci vyvolávají řadu otázek. Kdo je tam zanechal? Patřily snad někomu, kdo se skupinou přišel do kontaktu?
Brýle nalezené ve stanu nebyly majetkem žádného z turistů. To je zvláštní zjištění, protože každý člen expedice byl pečlivě evidován a jejich osobní věci byly dobře zdokumentovány. Přítomnost brýlí naznačuje, že ve stanu mohl být někdo další – snad voják, člen tajné operace, nebo dokonce agent, který měl skupinu pod dohledem.
Další možností je, že brýle patřily jednomu z vojáků, kteří oblast později prohledávali. Pokud je však zanechali oni, proč nebyly odebrány při sběru důkazů? Nebo je možné, že se tam dostaly ještě před tragickými událostmi – mohou být důkazem dřívější přítomnosti jiné skupiny, která na místě něco prováděla?
Ještě více podezřelým nálezem byl vojenský vak na boty. Tento předmět byl běžně používán sovětskými vojáky a jeho přítomnost ve stanu naznačuje možné propojení mezi tragédií a armádou. Bylo v oblasti skutečně prováděno tajné cvičení, během něhož výprava narazila na něco, co neměla vidět? Pokud ano, jak vojáci zareagovali? Vojenský vak by tak mohl být stopou po vojácích, kteří byli v oblasti přítomni buď během testu, nebo až poté, aby zahladili stopy.
Přes veškeré spekulace a vyšetřování zůstává skutečná příčina tragédie neznámá. Oficiální zprávy uvádějí jako příčinu smrti „neznámou přirozenou sílu“, což jen přidává na mystice celého příběhu. Ale možná odpověď leží někde mezi řádky starých tajných dokumentů, hluboko v archivech, kde se prach snáší na pravdu, která neměla být nikdy odhalena.
Seznam použitých zdrojů:
1. Rakitin, A. (2013). Dyatlov Pass. [cit. 07.03.2025]. Dostupné z: https://dyatlovpass.com/
2. Slunečno.cz. (2014). Djatlovova výprava: jedna z nejtajemnějších záhad v historii. [cit. 09.03.2025]. Dostupné z: https://www.slunecno.cz/clanky/djatlovova-vyprava-jedna-z-nejtajemnejsich-zahad-v-historii-505
3. Pravdive.eu. (2024). Zánik Ďatlovovy výpravy z roku 1959. Jedna z nejděsivějších záhad, která je dodnes nevyřešena. [cit. 08.03.2025]. Dostupné z: https://pravdive.eu/news/82376/zanik-datlovovy-vypravy-z-roku-1959-jedna-z-nejdesivejsich-zahad-ktera-je-dodnes-nevyresena
4. CNN Prima News. (2021). Tajemství Ďatlovovy výpravy: Co se podle vědců opravdu stalo? [cit. 07.03.2025]. Dostupné z: https://cnn.iprima.cz/zadny-yetti-vedci-zrejme-definitivne-rozlustily-tragicky-osud-datlovovy-vypravy-18192
