Erotické pomůcky antiky a středověku: skrytý svět utajené touhy

Athény voněly letním večerem. Z domů nad tržištěm se ozýval smích, cinkot pohárů a zpěv. V jedné z úzkých ulic však panovalo přítmí, které přikrývalo tajemství. Za dřevěnými dveřmi malé dílny seděl Lysandros, řemeslník, kvalita jehož práce kolovala mezi ženami jako šeptem sdílená legenda. Svíce vrhala na jeho ruce zlaté světlo, když pomalu hladil povrch kusu hladkého dřeva, z něhož se už rýsoval tvar připomínající lidskou intimitu.

Dveře tiše zaskřípaly. Do dílny vstoupila žena zahalená v jemném, vínově zbarveném chlamysu. Zastavila se před ním a její hlas se zachvěl sotva znatelným napětím, které Lysandros znal až příliš dobře.

„Řekli mi, že vaše práce… vrací ženám dech.“

„A někdy i kuráž,“ odpověděl, aniž by vzhlédl.

Podala mu stříbrný prsten – ve větší hodnotě, než kolik vydělá prostá žena za čtvrt roku. Její oči jen na okamžik spočinuly na předmětu v jeho rukou. V tom jediném pohledu se však zračilo vše: zvědavost, potřeba i odvážná touha, která se nehodlala řídit zákony mužského světa.

Takových žen byly stovky, možná tisíce. Nejen v Athénách, ale po celé antice. A přesto se jejich příběhy do kronik nedostaly. Touha totiž nebyla určená k zapsání.

Antika: civilizace, která se touhy nebála

Řecko a Řím sdílely zvláštní vlastnost: dokázaly spojovat erotiku s uměním, rituálem i každodenností. V jejich domovech existoval prostor, který moderní společnost raději obchází. Erotické pomůcky nebyly vnímány jako cosi nevhodného, nýbrž jako nástroj, který má své místo v intimním životě.

Řekové používali dřevo, kost, terakotu i kovy. Mnohé sošky a nálezy jsou natolik anatomicky přesné, že jejich účel stěží mohl být jiný než erotický. Ve starověkých lékařských spisech dokonce najdeme doporučení pro ženy, které chtěly „probudit teplo v podbřišku“, jak se tehdy eufemisticky říkalo.

V Římě byla sexualita ještě přímější. V pompejských domech se našly rafinované skleněné a bronzové předměty, které si majitelky vystavovaly bez studu. V noci pak město ožívalo návštěvami, kdy se ženy zahalovaly, aby navštívily specializované řemeslníky, kteří vyráběli intimní předměty.

Říkalo se, že nejdražší kusy byly hladší než mramorové sochy a teplejší než tělo po lázni. Touha byla tehdy považována za životní sílu - a žádná civilizace k ní nepřistupovala s takovou elegancí jako antika.

Temnoty středověku: když se touha musela skrývat

Se středověkem přišlo mlčení, strach a moralizování. Oficiálně se sexualita ocitla v okovech, ale lidská potřeba se neztratila. Jen se naučila lépe skrývat.

Lékařské traktáty popisují zařízení, která měla léčit ženskou „hysterii“, přičemž metodou „léčby“ bylo dosažení vyvrcholení – postup považovaný za lékařský zásah, nikoli hřích. Porodní báby o těchto metodách mluvily potichu, často jen mezi sebou. A přestože církevní moralisté kázali o zdrženlivosti, ve stínech městských uliček se prodávaly předměty z kůže, textilu a dřeva, které se nápadně podobaly těm starověkým.

V klášterech se nalezly intimní předměty ukryté za trámovím či ve zdi, nejznámější je případ z rekonstrukce německého kláštera Wienhausen. Ženy, které zvolily život za klášterními zdmi, nebyly o nic méně lidské než jejich pohanští předkové. Touha se neptá na sliby čistoty.

Dotek pravěku: nejstarší svědectví touhy

Ještě starší než antika je předmět nalezený v jeskyni u dnešního německého města Schelklingenu: téměř dvacet centimetrů dlouhý, precizně opracovaný objekt z kamene. Datován je do doby zhruba před 27 000 lety. Někteří badatelé se snažili vysvětlit jeho existenci jako rituální artefakt nebo „nástroj na štípání pazourku“, avšak jeho proporce a povrchová úprava vyvolávají zcela jinou, zjevně intimní interpretaci.

Lidé toužili dávno před vznikem písemnictví – a touha byla tak silná, že ji byli ochotni vytesat do kamene.

Dědictví touhy: co přetrvalo až do dneška

Kdykoli dnes vstoupíte do elegantního obchodu s moderními erotickými pomůckami, vcházíte do prostoru, jehož dějiny sahají hlouběji, než by se zdálo. Současné materiály, technologie a hygienické normy jsou fascinující, ale duch těchto předmětů je starobylý.

Je to touha po svobodě, po chvíli, která patří jen tělu a duši. Touha po potěšení, po sebeobjevování, po blízkosti, která se obejde bez svědků.

Lysandros by možná některé dnešní výrobky považoval za kouzla bohů. Ale rozpoznal by v nich svou práci. A především by pochopil, že ženy i muži dneška hledají přesně to, co hledali jeho zákazníci před tisíci lety.

Protože dějiny erotických pomůcek nejsou jen o předmětech. Jsou o lidech, o jejich touze, odvaze a o neviditelném světě, který žil a žije dál – navzdory všem tabu, zákonům i době.

Seznam použitých zdrojů:

1. Collins, R., Sands, R. Touch wood: luck, protection, power or pleasure? A wooden phallus from Vindolanda Roman fort. Antiquity / Cambridge Core [online]. 20 Feb 2023. [cit. 11. 12. 2025]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/journals/antiquity/article/touch-wood-luck-protection-power-or-pleasure-a-wooden-phallus-from-vindolanda-roman-fort/53F4B0838D23DB65F6A244695624102E

2. Grierson, J. It's not a darning tool, it's a very naughty toy: Roman dildo found at Hadrian's Wall? The Guardian [online]. 20 Feb 2023. [cit. 11. 12. 2025]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/science/2023/feb/20/its-not-a-darning-tool-its-a-very-naughty-toy-roman-dildo-found.

3. The surprising ancient history of sex toys. History.co.uk [online]. (přehledová esej o olisbos a starověkých artefaktech). [cit. 11. 12. 2025]. Dostupné z: https://www.history.co.uk/articles/the-ancient-history-of-sex-toys.

4. Laskow, S. Medieval chastity belts are a myth. Smithsonian Magazine [online]. 20 Aug 2015. [cit. 11. 12. 2025]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/medieval-chastity-belts-are-myth-180956341/.