Článek
Řím, léto roku 54. V domě patricijské rodiny se noc odvíjí v rytmu vášnivého dechu a šustění jemných tkanin. Za okenicemi se líně přelévá Tibera, uvnitř se v potemnělé ložnici odehrává malá revoluce. Na mramorovém lůžku leží Marcus, mladý senátor a nad ním se houpavým pohybem pohybuje Clodia, jeho milenka.
Zvenku by to mohl být jen další milostný příběh, ale Clodia má nad Marcusem navrch nejen fyzicky. Je to ona, kdo určuje tempo, kdo rozhoduje o každém dotyku. V té chvíli, kdy se jejich pohledy setkají, Clodia ví, že porušuje nepsané pravidlo římské společnosti: žena nahoře znamená víc než jiný úhel. Je to výsměch patriarchátu, zpochybnění řádu, vzpoura proti světu, kde muž vládne ve veřejném i soukromém prostoru.
Až příliš dobře ví, že kdyby jejich noční hra vyšla najevo, byla by vnímána nejen jako milenka, ale jako žena, která „převzala mužskou roli“. A to v Římě bolelo víc než politická urážka.
Femina superior – vzpoura v antické posteli
V antickém Římě měla poloha femina superior (žena nahoře) pověst nebezpečné a zvrhlé. Básník Juvenalis varoval, že ženy, které se jí oddávají, jsou „příliš panovačné a mužné“. Někteří lékaři tvrdili, že ohrožuje plodnost, protože „semeno putuje proti své přirozené cestě“.
Ve skutečnosti šlo o mocenský symbol. Římané věřili, že i v ložnici má muž vést a žena následovat. Obrácení rolí bylo nejen erotické, ale i politické — a pro muže ponižující. Proto o ní moralisté mluvili s takovou vášní.
Středověká „zvířecí“ poloha
Po pádu Říma převzalo nad ložnicí dohled křesťanství. Poloha zezadu, v antice běžná a zobrazovaná na freskách, se ve středověkých penitenciálech (zpovědních knihách) označovala jako coitus more ferarum — soulož po způsobu zvířat.
Argument? Při styku chybělo „čisté spojení tváří“, což mělo podle církve odporovat lidské důstojnosti a božímu záměru. Trest? Často čtyřicetidenní půst o chlebu a vodě, u přísnějších vykladačů i zákaz manželského styku na celé měsíce.
Vestoje – vášeň příliš prudká
Milování vestoje bylo spojováno s hříšnou náhlostí a neschopností ovládnout své tělo. Středověcí lékaři varovali, že prudké pohyby vstoje mohou ženám „ublížit na vnitřnostech“. Kazatelé tvrdili, že je to znak nečisté vášně, kterou lze přičíst spíše prostitutkám než počestným manželkám.
V Benátkách v 16. století byla tato poloha dokonce výslovně zmiňována v mravnostních předpisech jako „nepočestná“. Jak se to ale mělo kontrolovat, zůstává dodnes záhadou.
Sedící polohy – trůn touhy
Když muž seděl a žena se na něj posadila, moralisté tvrdili, že se „vzdává své přirozené autority“. Přesto renesanční erotická literatura, jako díla Pietra Aretina, tyto polohy líčila se zářivým nadšením. V očích církve však znamenaly převrácený řád — žena se stává královnou a muž jejím poddaným.
Viktoriánská Anglie – éra dvojí morálky
Pokud má evropská historie období, kdy byl sex obalen hustým závojem pokrytectví, pak je to viktoriánská Anglie (1837–1901). Navenek přísná a cudná, uvnitř pulzující erotickým životem.
Oficiální manželská literatura té doby zdůrazňovala „misionářskou polohu“ jako jediný vhodný způsob pohlavního styku. Vše ostatní bylo považováno za „perverzi“, často s medicínským odůvodněním, že jiné polohy „poškozují zdraví ženy“ či „oslabují mužskou sílu“. Lékaři jako William Acton tvrdili, že „počestná žena necítí žádnou touhu“ — čímž v podstatě odůvodňovali sexuální pasivitu.
Přitom za zavřenými dveřmi viktoriánské ložnice často vypadaly jinak. Soukromé deníky a tajně tištěné erotické knihy (např. The Pearl) dokazují, že páry experimentovaly se všemi zakázanými polohami, a to často s větší vášní než v liberálnějších dobách.
V londýnském Soho se daly koupit „ilustrační karty“ s vyobrazením desítek poloh, které by v manželských příručkách nikdy neprošly. V roce 1885 dokonce londýnský soud zabavil zásilku francouzských erotických příruček, z nichž některé detailně popisovaly polohu ženy nahoře — důkaz, že to, co se zakazovalo, zároveň lákalo.
Ložnice jako zrcadlo moci
Napříč staletími měly zakázané polohy jedno společné: nešlo o to, jak se těla fyzicky spojují, ale o to, co to znamená. Když žena vedla, když partneři nebyli „tváří v tvář“ nebo když se poloha vymykala ideálu „přirozenosti“, šlo o narušení mocenské hierarchie.
A tak se historie sexu v Evropě nevypráví jen v šeptaných příbězích milenců, ale i v zákonících, kázáních a lékařských spisech. Je to příběh o touze, která se neptá na pravidla, a o společnosti, která se snaží i v nejintimnější chvíli udržet kontrolu.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. HUGHES, Bettany. The Oldest Obsession: Sex Lives in Ancient Rome. History Hit [online]. 15. 9. 2021 [cit. 2025-08-13]. Dostupné z: https://www.historyhit.com/the-oldest-obsession-sex-lives-in-ancient-rome/
2. Europe: Facts and Details. Sex in the Ancient World: Rome. Europe: Facts and Details [online]. 2020 [cit. 2025-08-13]. Dostupné z: https://europe.factsanddetails.com/article/entry-406.html
3. BRUNDAGE, James A. Law, Sex, and Christian Society in Medieval Europe. Chicago: University of Chicago Press, 1987. ISBN 978-0-226-07646-4.
ACTON, William. The Functions and Disorders of the Reproductive Organs. London: Churchill, 1857.
