Článek
Byla noc svátku svaté Barbory, roku 1372 a klášter svaté Markéty v podhůří Alp se ztrácel v mlze. Za gotickými okny vládlo ticho, rušené jen poryvy větru a nepravidelným praskáním dřeva v krbu. V knihovně kláštera, kam sestry nesměly chodit bez dozoru, seděla novicka Anna. Třásla se zimou i nervozitou. V klíně jí ležel rukopis, jehož čtení bylo výslovně zakázáno – iluminovaný překlad Písně písní, vyšívaný zlatem.
Někdo tiše otevřel dveře. Byla to Beatrix, její spolusestra a důvěrná přítelkyně. Obě byly v klášteře od dětství, ale až v posledních měsících se mezi nimi začalo probouzet cosi těžko pojmenovatelného. Beatrix si přisedla bez slova, položila dlaň na desky knihy a ztišeným hlasem přečetla: „Jak krásná jsi, má milá, jak krásná, tvé oči jsou jako holubice…“
Přiblížila se. Anna ucítila její dech. Jako by se slova z rukopisu stávala tělem – horkým, neklidným. Beatrix jí přejela prstem po tváři, pak po rtech, pomalu, jakoby se modlila. A Anna poprvé v životě pochopila, co znamená, když víra pronikne až do masa.
Když se od schodiště ozval zpěv Benedicamus Domino, dívky sebou trhly. Beatrix se odtáhla, rukopis znovu ukryly. Ale nic už nebylo jako dřív. Ať se snažily sebevíc, klášterní zeď nebyla dost silná, aby udržela na uzdě to, co se v nich zrodilo.
Zakázaná těla, svaté touhy
Středověké kláštery byly oficiálně místem odříkání a čistoty, ale realita za jejich zdmi byla často jiná. V izolaci, kde ženy trávily celý život bez mužského kontaktu a pod přísnou kontrolou církve, se tělesnost nemohla zcela ztratit – jen se přetvářela. Vize svatých, záhadné nemoci, nečekané porody – to vše byly projevy skryté sexuality, které dobová církev buď trestala, nebo reinterpretovala jako duchovní fenomény.
Středověké kroniky, inkviziční protokoly i svědectví ukazují, že kláštery byly místy, kde se touha projevovala ne méně, ale snad ještě silněji – protože neměla kam uniknout.
Anežka z Blannbekin a svátost masa
Na přelomu 13. a 14. století žila ve Vídni zbožná žena Anežka z Blannbekin. Tvrdila, že během eucharistie vnímá na jazyku „malý kousek těla Kristova“ – konkrétně jeho předkožku. Podle jejího popisu ji cítila, jak se jí v ústech objevuje a mizí, někdy několikrát denně.
„Byla hebká a teplá jako závoj,“ napsal zpovědník, který její vize zaznamenával. Církev se k těmto prožitkům stavěla rozpačitě – byly příliš tělesné, příliš konkrétní. Ale Anežka nebyla jediná. Některé mystičky popisovaly Kristovu krev jako sladkou, jeho dotek jako polibek. Víra se tu stala jazykem touhy.
Watton, rok 1165: Láska, která se trestá
V klášteře ve Wattonu v Anglii se kolem roku 1165 odehrál skandál, který zaznamenal opat Aelred z Rievaulx. Mladá novicka navázala vztah s mnichem z mužské části areálu. Po měsících tajných schůzek otěhotněla.
Když se to provalilo, byl milenec veřejně vykastrován a dívka uvězněna. Porod proběhl v klášterní cele. Dítě bylo odneseno a zmizelo – snad zemřelo, snad bylo zlikvidováno. Aelred příběh stylizoval jako zázrak pokání, ale mezi řádky je cítit hrůza. Touha byla potrestána s nebývalou brutalitou.
Benedetta Carlini: jeptiška s andělem v posteli
V roce 1619 byla Benedetta Carlini jmenována abatyší kláštera v Pescii. Tvrdila, že ji navštěvuje anděl Splenditello, který ji uvádí do náboženského vytržení. Při vyšetřování inkvizicí se ukázalo, že „anděl“ měl podobu její družky Bartolomey – a že extatické stavy byly často doprovázeny fyzickými doteky, líbáním a sténáním.
Inkvizice popsala jejich vztah jako „neslýchaný“ a „satanský“, ale zároveň jej pečlivě zaznamenala. Benedetta byla zbavena funkce a uzavřena v izolaci. Její příběh byl dlouho zapomenut, dokud jej v 90. letech nezveřejnil historik Judith Brown.
Sant’Ambrogio: klášter, kde se podávala smrt
V 19. století zažila princezna Kateřina z Hohenzollernu duchovní krizi a uchýlila se do římského kláštera Sant’Ambrogio. Zdejší novicmistryně, ctihodná Maria Luisa, si nárokovala zjevení Panny Marie, ale zároveň sváděla mladé řeholnice a potají jim dávala halucinogeny a jedy.
Princezna se stala obětí pokusu o otravu. Když vše vyšlo najevo, rozpoutalo to vatikánské vyšetřování, které trvalo tři roky. Papežský tribunál vytvořil 64 obžalovacích spisů – ale celý případ nakonec zmizel v archivu.
Kláštery jako zrcadlo potlačené touhy
Navzdory představám o klášterech jako místech čistoty a odříkání, byly tyto instituce také laboratoří lidské touhy. Izolace, autorita, každodenní rituály a potlačení identity vedly k paradoxnímu výbuchu emocí, vizí a tělesných prožitků.
Démoni touhy se nedali umlčet. Přežívali v rukopisech, v tichých dotecích při večerní modlitbě, v pohledu přes klášterní rajskou zahradu. A mnohé z těchto příběhů, ukryté v inkvizičních protokolech a kronikách, k nám promlouvají i po staletích – ne jako pohoršení, ale jako důkaz, že ani zdi kláštera nedokážou zcela spoutat lidské tělo ani duši.
Seznam použitých zdrojů:
1. BRINKHOF, Tim. The Strange Case of Benedetta Carlini, the Catholic Saint Who Went on Trial for Having Sex With Jesus. Big Think [online]. 2022-04-25 [cit. 2025-07-02]. Dostupné z: https://bigthink.com/the-past/benedetta-carlini-catholic-saint-trial/
2. MARTINS, Julia. Veiled Truths: Scandal and Mystery in a Renaissance Convent. Julia Martins [online]. 2021 [cit. 2025-07-02]. Dostupné z: https://juliamartins.co.uk/veiled-truths-scandal-and-mystery-in-a-renaissance-convent
3. KELLER, Hildegard. Brides and the Bridegroom in Medieval Women’s Religious Literature. University of North Carolina at Chapel Hill [online]. 2009 [cit. 2025-07-02]. Dostupné z: https://cdr.lib.unc.edu/downloads/3r074v98t
4. ZEITZ, Joshua. Review: The Nuns of Sant’Ambrogio: The Sexual Liberation of a False Saint. Time [online]. 2015-01-12 [cit. 2025-07-02]. Dostupné z: https://time.com/3668776/review-the-nuns-of-santambrogio-the-sexual-liberation-of-a-false-saint/
