Článek
Nad zmrzlými lesy kolem Rževa se toho rána válela mlha. Nebylo vidět dál než pár metrů, ale každý věděl, že tam někde před nimi číhají německé kulomety, připravené proměnit útok v další krvavou přehradu. Vojáci se mačkali v provizorních zákopech. Už dávno přestali doufat, že tento den bude jiný než včerejší. Zde bylo totiž největším vítězstvím přežít minutu navíc.
Když začalo svítat, šedivá obloha se roztáhla nad bitevním polem. Signál k útoku byl tichý, takřka nepostřehnutelný. A přece se tisíce mužů zvedlo jako jeden organismus. Nešlo o hrdinství. Nešlo o nadšení. Šlo o rozkaz. A o vědomí, že za nimi stojí zástupci NKVD, kteří se postarají o to, aby vpřed byl jediný směr.
První granáty dopadly ještě dřív, než vojáci opustili své zákopy. Výbuchy rvaly zem, stromy i lidská těla na kusy. A přesto se šlo dál, jako by lidé byli jen figurkami, které někdo posílá na šachovnici.
Tak vypadal Ržev. Nejednalo se o jedinou bitvu, ale o sérii operací, které se táhly patnáct měsíců. Dny bez milosti. Týdny bez oddechu. Měsíce bez naděje. A rok, který se stal synonymem pro utrpení, o němž se mělo mlčet.
Stalingrad pohltil titulky, Ržev pohltil životy
Když se řekne největší bojiště druhé světové války, instinktivně vyslovíme jméno Stalingrad. Obklíčení, rozpad německé 6. armády, heroické výkony Rudé armády. Příběh, který se vepsal do každé učebnice. Stalingrad měl svůj jasný začátek, dramatický průběh a konec, který se dal vykreslit jako vítězství, jako zlom. Propaganda takové příběhy miluje.
Ale Ržev? Ten žádný vítězný oblouk neměl. Byl to labyrint neúspěšných ofenziv, krvavých protiútoků a fronty, která se nehýbala, přestože se na ni valily celé armády. Sověti zde ztratili více mužů než Spojené státy během celé války. Jenže výsledek nebylo možné prezentovat ani jako triumf, ani jako hrdinské obklíčení. A tak se o Rževu nemluvilo. Zatímco Stalingrad přepisoval dějiny, Ržev byl tiše zametán pod ně.
Historikové dnes shodně uvádějí, že masivní nasazení sovětských vojsk proti německé Skupině armád Střed u Rževa umožnilo udržet tlak na Němce a zabránilo jim přesunout rezervy právě ke Stalingradu. Jinými slovy: bitva u Stalingradu mohla skončit vítězstvím mimo jiné proto, že u Rževa umírali lidé tempem, které je těžké si vůbec představit.
Fronta, která zastavila obě armády
Ržev nebyl místem velkých tankových klínů ani rozsáhlých manévrů. Bojovalo se o každý kopec, o každý lesní porost, o každý okop. Linie se často pohnula o pár set metrů tam či zpět.
Jeden ze sovětských pěšáků později vzpomínal:
„Ržev nebyl boj. Ržev byla poprava, den za dnem.“
A z německých hlášení přicházely neméně děsivé záznamy:
„Byl to boj o každý strom. Někdy jsme se o jeden kmen přetahovali jako o poslední naději na přežití.“
Představitelé obou stran přiznávali, že šlo o území, kde se válka proměnila v mlýnek na maso. Některé sovětské divize ztratily přes 70 % mužů během pár dní. Byly okamžitě doplněny novými odvedenci a poslány zpět do stejného prostoru. Často ani nedostaly pušky. Mužům bylo řečeno, aby si je vzali od těch, kteří padnou.
Ofenzíva Rudé armády u Rževa, 6.–9. srpna 1942. Autor: Christwelfwww (public domain)
Operace Mars: Žukovova největší hanba
Zatímco svět sledoval obklíčení u Stalingradu, na severním křídle fronty vypukla operace Mars – gigantický útok sovětských vojsk, který měl zničit německé síly u Rževa. Vedl jej maršál Georgij Žukov, ikona sovětského vítězství. Jenže podcenil terén, německé postavení i vlastní logistiku. Sovětské jednotky narážely do minových polí, do přesně zaměřených palebných sektorů a do nepřekonatelného bahna, které pohlcovalo techniku.
Ztráty byly tak kolosální, že po válce Žukov raději nechal operaci zmizet ze své biografie. Některé statistiky o ní byly v SSSR přísně tajné až do 90. let.
Historik David Glantz o ní napsal:
„Operace Mars byla jednou z největších katastrof Rudé armády. Pokud by byla zveřejněna, převrátila by obraz Žukova i celé sovětské strategie.“
Ržev jako stroj na smrt
Na mnoha místech kolem Rževa zůstala těla padlých tak hluboko ve vrstvě hlíny, že nebyla nikdy vyzvednuta. Po válce byla oblast doslova protkána kostmi. Místní obyvatelé vyprávěli, že když kopali základy domů, nacházeli lebky a identifikační známky jako běžnou součást půdy.
Sovětská vláda o této bitvě téměř nemluvila. Nehodila se do obrazu vítězné armády. Nehodila se do příběhů o nezdolném hrdinství. Nehodila se k budování kultu osobnosti.
Zůstaly jen citace, šepot a svědectví z archivů:
„U Rževa nebyli hrdinové. Jen mrtví a ti, kteří měli nezpochybnitelnou smůlu přežít.“
A snad právě proto tolik vědců, historiků i pamětníků opakuje, že zapomínat na Ržev znamená zapomínat na nejtemnější pravdu o válce: že existují boje, které nic nezískají, ale přesto pohltí vše.
Bez Rževu by se možná Stalingrad stal jen epizodou. Bez stažení německých záloh z jiných úseků fronty, bez pevného připoutání německé armády k Rževskému výběžku by sovětským vojskům u Volhy nevyšlo obklíčení.
Připomenout Ržev
Ržev nikdy nebyl jako Stalingrad. Tam, na březích Volhy, vznikl příběh vhodný pro kroniky – dramatický, plný jasných zvratů a hrdinů, které bylo možné ukázat světu. Ale tady, v lesích a na polích mezi Moskvou a Volhou, se odehrávala válka bez tváře. Válka, která neměla jediný okamžik triumfu, jen nekonečné zástupy mrtvých. U Stalingradu se rodily legendy, u Rževa se rodilo jen mlčení. Stalingrad se stal symbolem vítězství, Ržev symbolem ceny, kterou za něj museli zaplatit. A právě proto zůstal ve stínu: protože tahle bitva nepomohla budovat mýty, ale bořila iluze. Ukazovala, že válka může pohlcovat miliony životů, aniž by se svět změnil.
Ržev nebyl vítězstvím.
Nebyl porážkou.
Byl chybou, která se tam každý den opakovala.
A byl pravdou, kterou se dějiny snažily zapomenout.
Seznam použitých zdrojů:
1) Glantz, D. M.; House, J. M. When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler. Lawrence: University Press of Kansas, 1995. ISBN 0-7006-0717-X.
2) War History Online. Meat Grinder on the Eastern Front – Rzhev [online]. [cit. 2025-12-11]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/history/meat-grinder-on-the-eastern-front-rzhev.html
3) Mawdsley, E. Thunder in the East: The Nazi–Soviet War, 1941–1945. London: Hodder Arnold, 2005. ISBN 0-340-83748-1.
4) Buttar, Prit. Meat Grinder: The Battles for the Rzhev Salient, 1942–43. Oxford: Osprey Publishing, 2022. ISBN 978-1-4728-5182-6.
