Článek
Když Eliška poprvé ucítila na tváři žár káhirského slunce, připadala si jako někdo, kdo právě vstoupil do stránek staré knihy. Byla to její první cesta mimo Evropu – a nešlo o obyčejnou dovolenou. Jako učitelka dějepisu z Olomouce byla srdcem oddaná starověkým civilizacím. Egypt pro ni nebyl jen místo, kam lidé jezdí za mořem – byl to sen. Místo, kde se mýty stávají hmatatelnými, kde stíny pyramid šeptají příběhy, které celé roky vyučovala.
Letenku si koupila sama. Hotel rezervovala přes internet. Měla malý batoh, v němž kromě triček a opalovacího krému ležela i kniha o archeologii, deník a tichá víra, že svět bude tak krásný a pravdivý, jak si ho představovala.
Na letišti ji čekal muž se starou cedulkou, na které bylo napsáno „Eliska Dvorakova“. Ukázal jí papír se jménem hotelu. Měla být vyzvednuta přímo hotelem, tak všechno působilo důvěryhodně. Nasedla.
V autě panovalo ticho. Muž mlčel, rádio nehrálo. Po chvíli si všimla, že nejedou hlavní třídou, ale míří na prašné předměstí. Navigace na mobilu ztratila signál.
„Tady je hotel?“ zeptala se, když vůz zastavil před nevzhlednou nízkou budovou.
„Check-in tady. Pak vás odvezeme,“ odpověděl muž. Mluvil obstojně anglicky, ale jeho tón byl nečitelný.
Uvnitř jí nabídli sladký čaj a plastový přívěsek s hlavou Anubise. „Pro štěstí,“ usmál se úředník. Pak jí podal dokument.
„Dnes je vstup do pyramid omezen jen pro turisty s místním průvodcem. Bezpečnostní opatření. Ale nebojte, máme licenci. Jen dvacet dolarů navíc.“
Eliška váhala. Ale suvenýr, čaj, usměvaví muži – všechno vypadalo seriózně. Zaplatila.
O hodinu později už stála u vstupu k pyramidám. Čekala davy, ale bylo tam jen pár prodavačů a tři velbloudi. Muž v uniformě jí vysvětlil, že kvůli větru vanoucímu písek je přístup pěšky nebezpečný. „Pouze na velbloudovi, slečno. Bezpečnostní pravidla.“
Zavedli ji ke zvířeti. Protestovala, ale průvodce jí s úsměvem pomohl nasednout. „Vše v ceně, madam. Užijte si výhled!“
Jakmile se velbloud zvedl, Eliška ucítila směs strachu a okouzlení. V dálce se objevily pyramidy – tiché, věčné, zahalené v zlatavém oparu. Zatajila dech. Cítila, že je konečně tam, kde měla celý život být.
Ale zvíře nezastavilo. Pokračovalo dál, za písečný val, až ke stánku s pitím. Tam stál muž s tvrdým pohledem.
„Třicet dolarů za jízdu,“ řekl.
„To už jsem zaplatila,“ hlesla.
„To bylo za vstup. Jízda je zvlášť. Nezaplatíš – zůstaneš.“
Další muž jí zastoupil cestu. Byla tam sama. Třásla se. Hrdlo měla sevřené. Srdce jí bušilo jako buben, ruce jí ztuhly. Sáhla po bankovkách a podala je. Beze slova.
Zpět ji nikdo nedoprovodil. Velbloud zmizel. Průvodce taky. Vrátila se pěšky. Když dorazila zpátky do hotelu, sedla si na postel, vytáhla deník a místo plánovaných zápisků napsala jedinou větu:
„Dějiny mi dnes nepomohly. Jen se dívaly.“
Velbloud, ze kterého neslezete
Jízda na velbloudovi je v Egyptě něco jako klíčová atrakce. Ale právě zde číhá jeden z nejčastějších triků: turista nasedne pod záminkou „jízdy zdarma“ nebo „focení je zdarma“, ale jakmile se velbloud zvedne, vlastník odmítá zvíře zastavit, dokud nezaplatíte. Někteří podvodníci vám záměrně pomohou nasednout a poté odejdou. Jiný člen skupiny přijde s požadavkem na zaplacení – za jízdu, sestoupení, fotografii i krmení zvířete. Cena se mění během minuty. A sestoupit bez spolupráce velblouda nelze – zůstáváte v pasti.
Směnárna pod stínem
Mnoho podvodů se odehrává také při směně peněz. Falešné směnárny (nebo jednotlivci, kteří se za směnárnu vydávají) vám nabídnou výhodný kurz, ale použijí při směně špinavé triky: dají vám staré, již neplatné bankovky, zapomenou vrátit drobné nebo použijí triky s přepočtem. Turisté si často nevšimnou, že místo 200 liber dostali 20. A pokud se ozvete, osoba zmizí nebo vás obviní z lži.
Oficiální směnárny, které jsou uvnitř bank nebo na letišti, jsou sice méně výhodné, ale bezpečné. Ve městech jako Asuán či Luxor je výměna na ulici v podstatě jistou cestou ke ztrátě peněz.
Pošta do nebe – za 100 liber
Na rušných místech se vám může stát, že vás osloví starší muž s dopisem nebo pohledem a požádá, abyste mu jej „jen poslali do Evropy“, protože „je drahé to udělat odsud“. Jeho příběh je dojemný, má údajně dceru ve Francii nebo syna v Německu. Jenže poté, co souhlasíte, chce po vás peníze – na poštovné, známky, obálku. Když se zdráháte, objeví se další lidé, kteří vás přesvědčují. Celá scéna je nacvičená.
Ve skutečnosti nikdy žádný dopis nikam neputuje – je to scénka opakovaná denně, jen s jiným publikem.
Bakšišový tanec
Egypt je země bakšiše – tedy spropitného. Problém je v tom, že se často nejedná o dobrovolné ocenění služby, ale o přímý nátlak. Muž vám ukáže směr, který jste stejně znali, a pak vám zastoupí cestu, dokud nezaplatíte. Průvodce, kterého jste si nezamluvili, vám začne vysvětlovat hieroglyfy a pak žádá peníze. I na toaletách vám podají ručník nebo mýdlo a ihned čekají platbu.
V horším případě může být bakšiš požadován opakovaně – třeba na letišti, kde vám pracovník zvedne kufr z pásu a pak žádá peníze. Pokud mu je nedáte, může vám bránit v odchodu, i když na to nemá žádné právo.
Falešné výlety a neexistující agentury
Na ulicích a v hotelech vám může být nabídnut výlet „mimo turistickou trasu“, obvykle za skvělou cenu. Výlety do pouště, ke klášterům, do Údolí králů nebo na Rudé moře. Vypadá to oficiálně, dostanete brožuru, někdy i potvrzení. Jenže když přijde den výletu, nikdo nepřijede. Nebo dorazí někdo jiný, kdo tvrdí, že „převzal službu“, ale vozidlo není pojištěné, bez klimatizace a program se mění během cesty.
Oblíbený trik je také přesměrování turisty do „lepší agentury“, kde jsou ceny trojnásobné.
Starožitnosti, které jsou z minulého týdne
V Káhiře a Luxoru je běžné narazit na muže, kteří vám nabídnou „pravé starožitnosti“, často s dramatickým příběhem: „Můj dědeček pracoval v archeologickém týmu, tohle je z jeho sbírky“. Nabízejí amulety, mince, figurky, často zabalené v hadru nebo „starém papyru“.
Turisté, fascinovaní egyptskou historií, podlehnou. Jenže v naprosté většině jde o suvenýry vyrobené před pár týdny v dílně za rohem. Kromě podvodu hrozí i právní postih – vývoz autentických starožitností z Egypta je přísně zakázán a tresty jsou tvrdé, i pokud jde o kopii, o které se celník domnívá, že je pravá.
Egypt, který je opravdový
Přes všechny tyto pasti existuje i jiný Egypt. Egypt, kde místní muž v Asuánu odmítne bakšiš a jen vám popřeje dobrý den. Kde vás stará žena na tržišti naučí pár slov v arabštině a směje se tomu, jak je komolíte. Kde vás děti pozdraví „Welcome to Egypt!“ a utečou s nadšením, aniž by něco chtěly.
Turismus zde není jen obchod – je to vztah, který si musíte vytvořit. S očima otevřenýma, ale srdcem ne zcela uzavřeným.
A možná právě Eliška, která si ten den napsala do deníku jedinou větu, si nakonec odvezla ten nejcennější zápis – ne o minulosti, ale o přítomnosti.
Podvody jsou jen prach. Ale historie – ta zůstává.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. CULTURES OF WEST AFRICA. How to Avoid Tourist Scams in Egypt [online]. 2025 [cit. 2025-07-19]. Dostupné z: https://www.culturesofwestafrica.com/how-to-avoid-tourist-scams-in-egypt/
2. MEANDER WANDER. Common Scams in Egypt 2024: A Complete Guide [online]. 2025 [cit. 2025-07-19]. Dostupné z: https://meanderwander.com/common-scams-in-egypt/
3. HOLIDIFY. Travel Scams in Egypt and Tips to Avoid Them [online]. 2023 [cit. 2025-07-19]. Dostupné z: https://www.holidify.com/pages/scams-in-egypt-6592.html
4. DISCOVENY. 21 Tips to Avoid Common Scams in Egypt [online]. 2023 [cit. 2025-07-19]. Dostupné z: https://discoveny.com/21-tips-to-avoid-common-scams-in-egypt/
