Článek
Muž kráčel po ulici s miskou rýže v ruce. Po noční směně v muniční továrně se těšil na pár hodin spánku. Jeho žena právě zavazovala dcerce hedvábnou stuhu kolem školní uniformy. Vzduch visel těžce, hutný jako před bouřkou. Nad řekou Motoyasu se houpaly rybářské čluny.
Nikdo v Hirošimě netušil, že z výšky už padá bomba, která za pár vteřin vymaže město z mapy.
Ve výšce 9 400 metrů se z útrob letounu Enola Gay uvolnila bomba přezdívaná Little Boy. Letěla čtyřiačtyřicet vteřin. A pak – exploze. Světlo. Žár. V okamžiku se rozpálily ulice do bíla, stromy vzplály bez dotyku, kůže se pálila bez ohně. Těla se změnila ve stíny, vypálené navždy do kamene.
Přeživší, pokud je lze tak nazvat, vyprávěli o tichu, které následovalo. Tichu, jaké je jen ve světě, který přestal dýchat.
Hirošima zapsaná ke zničení
Hirošima se nestala cílem náhodou. Byla vybrána. Pečlivě. Vědecky. S matematickou chladnokrevností.
V květnu 1945 se v Los Alamos schází „Target Committee“ – výběrová komise složená z fyziků a vojenských stratégů pod vedením Johna von Neumanna. Jejich úkolem bylo najít ideální město pro „psychologický efekt“. Město, na němž bude ničivost atomové bomby co nejzřetelnější. Zvažovala se Nagasaki, Niigata, Kokura – a Hirošima. Ta splňovala vše, co požadovali:
• Více než 300 000 obyvatel v husté zástavbě,
• Sídlo 2. generální armády a vojenských skladů,
• Strategické centrum jihozápadního Japonska,
• A především: město nedotčené dosavadními nálety.
To poslední rozhodlo. Hirošima musela zůstat „čistá“. Aby destrukce mohla být dokonale zmapována.
Jak uvádí zápis výboru z 28. května 1945:
„Je to dobrý radarový cíl a jeho velikost zajišťuje, že velká část města bude značně poškozena.“
Živá laboratoř. S lidskými těly místo přístrojů
Projekt Manhattan nebyl jen konstrukcí bomby. Byl to vědecký projekt s cílem ověřit její účinek v reálných podmínkách. Vědci potřebovali odpovědi:
Kolik lidí zemře tlakem? Kolik uhoří? Jak hluboko pronikne radiace? Jaká výška odpalu způsobí maximální škody?
A tak padl rozkaz: Hirošimu nebombardovat. Nebylo to z lítosti. Bylo to kvůli přesnosti. Hirošima měla být zachována jako testovací prostředí.
Jak poznamenal generál Thomas Farrell ve svém memorandu z července 1945:
„Cílem je vyvolat hluboký psychologický účinek… vhodné cíle by měly být relativně nedotčené předchozím bombardováním.“
Další záznamy z jednání výboru dodávají:
„Cíl by měl být takového rázu, aby jeho zničení bylo co nejúčinnější při demonstraci síly bomby.“
Po výbuchu do města dorazili výzkumníci – nejprve američtí, později i japonští. Zkoumali spáleniště, deformace, chemické změny v půdě, účinky na lidskou kůži a orgány. Zkáza se stala vzorkem. Hirošima byla měřítkem úspěchu.
Zápisník smrti
Američané věděli, že svět bude sledovat. A připravili se. Enola Gay nedoprovázely jenom stíhačky, ale také letadla vybavená kamerami, přístroji, barometry, spektrometry. Tohle nebyla jen vojenská mise – to byl experiment. Naživo. Nad živým městem.
Jak uvádí interní memorandum pro generála Grovese:
„Budou učiněny kroky k pořízení fotografií účinku, stejně jako ke sběru vědeckých údajů o dopadech exploze na budovy a život.“
Ještě před výbuchem byla zřízena síť radiových hlášení a pozorovacích stanic. Po explozi byly vyslány týmy, které mapovaly rozsah škod, směr šíření ohně, tlakové vlny, hloubku kráterů.
• 70–80 tisíc lidí zemřelo okamžitě,
• 140 tisíc do konce roku,
• Většina z nich civilisté.
Hirošima se stala první klinickou zprávou o účinku jaderné bomby na lidstvo.
Nagasaki: záložní cíl, druhý test
9. srpna 1945 měla bomba Fat Man zasáhnout Kokuru. Ale počasí rozhodlo jinak. Kokura byla v mracích. A tak pilot zamířil k náhradnímu cíli – Nagasaki.
Ani tohle město nebylo silně bombardované. Mělo menší populaci, složitější terén. Výsledek nebyl tak „čistý“ jako v Hirošimě – ale i zde se měřilo, sledovalo, dokumentovalo. Druhý pokus. Druhá laboratoř. Druhá ukázka.
Takto se plánuje konec světa
Hirošima a Nagasaki nebyly výjimky. Byly součástí vědecko-vojenského experimentu bez precedentu.
Nikdo nepočítal s tím, že města přežijí. Ale všichni počítali s tím, že bude co analyzovat.
Z Hirošimy zůstaly stíny lidí na kameni. Kosti roztroušené v suti. A za nimi tabulky, grafy, zprávy. Hirošima se stala důkazem funkčnosti zbraně – a důkazem odpojení vědy od svědomí.
Zatímco svět plakal, vědci měřili. Kolik stupňů Celsia bylo v epicentru? Kolik lidí shořelo ve vzdálenosti 500 metrů? Jaká byla účinnost při dané nadmořské výšce? To nebyly otázky truchlících. To byly otázky výzkumníků.
A tak, když se dnes ptáme, proč Hirošima před 6. srpnem 1945 zůstávala nedotčená, odpověď je mrazivě prostá:
Protože měla shořet až napoprvé.
Čistě. Dokonale. Vypočítaně.
Ne jako cíl. Ale jako prostředek.
Seznam použitých zdrojů:
1. Were Hirohima, Nagasaki and Niigata preserved from conventional bombing raids? In: Atomic bombings of Hiroshima and Nagasaki. Encyklopedie Britannica. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Manhattan-Project (cit. 2. 7. 2025)
2. U.S. Army Air Forces intentionally spared some cities to measure nuclear effects. In: Debate over the atomic bombings of Hiroshima and Nagasaki. Wikipedia (citováno jiným zdrojem). Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Debate_over_the_atomic_bombings_of_Hiroshima_and_Nagasaki (cit. 2. 7. 2025)
3. Why Katz? The Target Committee’s rationale (military & measurable destruction). In: What was the reasoning behind choosing Hiroshima and Nagasaki. Reddit, sonofabutch, 5 měsíců, dohlédnuto 2. 7. 2025. Dostupné z: https://www.reddit.com/r/AskHistory/comments/1i5qyyq/what_was_the_reasoning_behind_choosing_hiroshima/ (cit. 2. 7. 2025)
4. Nagasaki's selection after Kokura’s cloud cover; city unbombed conventially. In: The Bombing of Nagasaki, August 9, 1945. National WWII Museum, Ed Lengel, PhD, 9. 8. 2020, dohlédnuto 2. 7. 2025. Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/war/articles/bombing-nagasaki-august-9-1945/ (cit. 2. 7. 2025)
