Článek
Jdete polní cestou za listopadového soumraku. Všude mlha, země rozmoklá deštěm, vzduch páchne zkaženou slámou. V dálce slyšíte sténání – někdo leží v příkopě. Ne opilec. Ne raněný. Ale člověk na pokraji smrti hladem. Rok 1772. Jižní Morava. Hlad jako běžná součást života. Nebo spíš – přežívání.
Tato tragédie je dnes téměř zapomenuta. V učebnicích se o ní zmiňuje jen okrajově, v paměti národa zůstává zastřena staletým prachem. A přesto šlo o jeden z nejtemnějších okamžiků českých dějin, kdy v důsledku neúrody, epidemií a neschopnosti státní správy zemřely desetitisíce lidí. Hladomor let 1771–1772 byl tichou katastrofou – bez výbuchů, bez bitev, bez hrdinů. Jen smrt, bída a ticho, které si nevynutilo dějiny, ale zapomnění.
Země bez chleba
Všechno začalo už v roce 1770. Dlouhotrvající deště, zatopená pole, zničená úroda. V roce následujícím se situace jen zhoršila. Pšenice hnila ještě před sklizní, brambory se nedostaly do země. A kdo měl trochu zásob z předchozího roku, ten je rychle proměnil v chléb pro děti. Ten, kdo neměl nic, začal jíst trávu, otruby, ba dokonce hlínu. Ano – v archivních záznamech najdeme i svědectví o tom, že lidé míchali zem s moukou, aby jí bylo víc.
Místa jako Hustopeče, Židlochovice, Hodonín nebo Kyjov hlásila desítky mrtvých týdně. Chudí umírali v příkopech, měšťané si kupovali suchý chléb za celé jmění. Děti mizely – buď umíraly, nebo je rodiče odkládali v naději, že přežijí jinde. Bylo to období zoufalství, které si dnes už ani neumíme představit.
Epidemie na zádech hladu
Když už se zdálo, že horší to být nemůže, dorazil tyfus. Oslabené organismy podlehly infekci snadno. Lidé padali přímo na polích. Umírali beze jména, pohřbeni v masových hrobech bez křížů. Církev nestíhala pohřbívat, úřady jen bezmocně sledovaly růst počtu mrtvých. V některých vsích na jižní Moravě zemřela až třetina obyvatelstva.
A pak tu byla byrokracie. Habsburský stát, přetížený válkami a reformami, nedokázal na tragédii pružně reagovat. Pomoc přicházela pozdě, pokud vůbec. V některých oblastech se úředníci zdráhali přiznat závažnost situace, aby se nezpronevěřili své pověsti nebo císařským očekáváním.
Představte si ženu, která stojí nad tělem svého dítěte a ví, že ho nemá do čeho pohřbít. Nemá ani rakev, ani slušné oblečení. Jen hadr a jamka v zemi. Představte si starce, který dává dětem poslední kousek chleba – ne ze soucitu, ale protože ví, že už mu stejně nepomůže.
A pak si představte, že o tom nikdo nemluví. Že dějiny jdou dál, že se staví nové školy, vydávají reformy, ale jména těch mrtvých se ztrácejí. A přesto – každý z nich měl tvář. Každý měl hlas. A každý zmizel v mlčení.
Hladomor na jižní Moravě nebyl jediným ani prvním ve střední Evropě, ale svým rozsahem a brutalitou patří k těm nejtragičtějším. V letech 1771–1772 zemřelo v Habsburské monarchii podle odhadů až 250 000 lidí, z toho tisíce právě na Moravě. Zanikly celé vesnice, rodokmeny se přerušily, tradice zhasly. A přesto o této katastrofě víme tak málo.
Možná je načase si ji připomenout. Ne proto, abychom se utápěli v minulosti. Ale protože připomínka utrpení těch, kdo neměli hlas, je základní projev úcty. A snad i varování: že civilizace je tenká vrstva, pod níž číhá hlad, strach a zapomnění.
Seznam použitých zdrojů:
1. ČESKÝ ROZHLAS. Poslední hladomor na českém území přispěl k masovému rozšíření pěstování brambor. Český rozhlas [online]. 2022-03-07 [cit. 2025-05-18]. Dostupné z: https://brno.rozhlas.cz/posledni-hladomor-na-ceskem-uzemi-prispel-k-masovemu-rozsireni-pestovani-brambor-8984994
2. STOPLUSJEDNIČKA. Život v porobě: Nevolníci v českých zemích čelili tvrdému zacházení, bídě i hladu. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-07-17 [cit. 2025-05-18]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/zivot-v-porobe-nevolnici-v-ceskych-zemich-celili-tvrdemu-zachazeni-bide-i-hladu
3. WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie. Hladomor v českých zemích 1770–1772. Wikipedie [online]. Poslední úprava 2023-04-12 [cit. 2025-05-18]. Dostupné z: https://www.czech.wiki/wiki/Hladomor_v_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%ADch_1770%E2%80%931772
