Joe Medicine Crow: indián z kmene Vran, který ukradl nacistům 50 koní

Byla noc, někdy na jaře roku 1945. Evropa byla unavená válkou, ale stále smrtelně nebezpečná. Fronta se sice hroutila, německé jednotky ustupovaly a Třetí říše se rozpadala, přesto každý les, každá vesnice a každý statek mohly skrývat ozbrojené muže, kteří už neměli co ztratit. Spojenecké hlídky postupovaly opatrně, často bez jasné představy, odkud přijde další výstřel.

Německé vesnice byly plné nervózních vojáků. Důstojníci Waffen-SS si zabírali venkovská stavení, zabavené statky sloužily jako provizorní základny a stáje se znovu plnily koňmi – reliktem starších válek, který se v chaosu posledních měsíců znovu vrátil na scénu. Dělostřelecká palba duněla v dálce a noc byla těžká, nasáklá strachem i očekáváním konce.

Právě v takové noci se Joe Medicine Crow plížil se svými spolubojovníky k usedlosti, o níž věděli, že slouží jednotkám Waffen-SS. Šli tiše, rozptýlení, připravení v každé vteřině zmizet nebo střílet. Pro většinu z nich to byla jen další mise v dlouhé řadě. Pro Joea to byl okamžik, který měl váhu celého života.

Zastavil se u dřevěných vrat. Uvnitř stáje slyšel koně. Ne tanky, ne nákladní auta, ale koně – živý, starý symbol války. V tu chvíli se mu před očima nepromítala mapa Evropy ani rozkazy velení, ale příběhy jeho děda. Vyprávění o nájezdech na prériích, o odvaze, která se neměřila počtem mrtvých, a o cti, která se dokazovala skutky, ne slovy.

Vlezl dovnitř. Ve tmě nahmatal hřívu, přehodil provizorní uzdu a nasedl. Jakmile se dal do pohybu, ostatní koně ho následovali. Když vyrazil vpřed a z plných plic zazpíval válečnou píseň kmene Vran, nebyl už jen americkým vojákem v uniformě Spojených států. Byl válečníkem svého lidu. Za ním se hnalo 50 koní, uloupených nacistům přímo pod nosem.

Dítě tradice a paměti

Joe Medicine Crow se narodil roku 1913 v Montaně, v krajině, kde se minulost nikdy zcela neztratila. Hory, pláně a řeky zde stále nesly stopy světa, který byl bělošskou expanzí téměř zničen, ale ne zapomenut. Joe nevyrůstal jen v rodině, ale v paměti kmene.

Jeho dědečkem byl náčelník Plenty Coups, jedna z nejvýznamnějších postav v dějinách kmene Vran. Byl to muž, který pochopil, že éra indiánských válek skončila a přežití národa závisí na schopnosti přizpůsobit se bez ztráty identity. Plenty Coups viděl porážku, ztrátu země i násilnou proměnu světa, ale dokázal zachovat důstojnost a paměť svého lidu.

Malý Joe vyrůstal obklopen příběhy o statečnosti, ale také o porážkách, o vyhlazování bizonů, o rezervacích a o zradách, které přicházely s podepsanými smlouvami. Tyto příběhy nebyly sentimentální. Byly varováním i závazkem.

Válečný kodex kmene Vran byl přísný a symbolický. Skutečný válečný hrdina musel splnit čtyři činy: dotknout se nepřítele bez zabití, vzít mu zbraň, vést válečnou výpravu a ukrást nepříteli koně. Tyto skutky měly větší váhu než samotné zabíjení. Šlo o odvahu, chytrost, sebekontrolu a čest.

Intelektuál, který odmítl zapomenout

Joe Medicine Crow se však nevydal jen cestou tradice. Uvědomoval si, že paměť bez záznamu může zmizet. Rozhodl se studovat a stal se prvním členem kmene Vran, který získal vysokoškolské vzdělání. V roce 1939 obdržel magisterský titul z antropologie na University of Southern California.

Jeho cílem nebyla akademická kariéra sama o sobě. Chtěl, aby dějiny kmene Vran nebyly vyprávěny cizím jazykem a cizím pohledem. Aby indiánský svět nebyl jen poznámkou pod čarou v učebnicích dějin.

Pak ale přišel rok 1941 a vstup Spojených států do války. Joe studium přerušil bez váhání. Cítil, že je jeho povinností jít bojovat. Nejen jako Američan, ale i jako potomek válečníků.

Indián v uniformě moderní války

Joe Medicine Crow byl přidělen ke 103. pěší divizi a odeslán do Evropy. Zde se ocitl v prostředí, které nemělo nic společného s válkami jeho předků. Zákopy, miny, ostnatý drát, dělostřelectvo a průmyslové zabíjení byly opakem osobního boje, na němž stál indiánský válečný kodex.

Přesto se dokázal přizpůsobit. Stal se průzkumníkem, pohyboval se v terénu s instinktem lovce. Pod uniformou nosil válečné barvy, v botě schovával posvátné peří. Ne jako pověru, ale jako připomínku, kým je.

Dotek nepřítele a odmítnutí zabíjení

Během bojů se dostal do přímého střetu s německým vojákem, kterého odzbrojil. Měl ho na mušce. Stačil jeden výstřel. Místo toho slyšel křik: „mama“. V tom okamžiku se rozhodl nezabít.

Pro armádu to byl jen zvláštní moment. Pro Joea splnění jednoho z nejdůležitějších válečných činů jeho lidu – dotknout se nepřítele bez zabití. V prostředí totální války to byl akt vzdoru proti logice masového ničení.

Padesát koní proti Třetí říši

Krádež padesáti koní byla vyvrcholením jeho cesty. Koně patřili elitním jednotkám SS a sloužili především důstojníkům. Pro Joea to byl symbolický akt. Starý válečný svět se na okamžik vrátil a vysmál se nacistické představě nadřazenosti.

Tímto činem splnil všechny čtyři válečné úkoly kmene Vran. Stal se posledním válečným náčelníkem. Titulem, který už moderní svět nedokázal zopakovat.

Poslední válečný náčelník kmene Vran

Po návratu do Spojených států se Joe Medicine Crow stal kronikářem. Psával knihy, přednášel, spolupracoval s muzei a historiky. Uchovával paměť světa, který byl téměř zničen.

V roce 2009 mu prezident Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody. Joe ji přijal klidně, bez patosu. Věděl, že skutečné ocenění spočívá v tom, že příběh jeho lidu nezmizel.

Zemřel v roce 2016 ve věku 102 let. S jeho smrtí odešel poslední muž, který dokázal naplnit prastarý indiánský válečný kodex uprostřed moderní války. Jeho příběh zůstává – jako důkaz, že i v nejtemnějších kapitolách dějin může přežít čest, paměť a lidskost.

Seznam použitých zdrojů:

1. PBS. Joseph Medicine Crow [online]. PBS – The War with Ken Burns [cit. 2026-01-31]. Dostupné z: https://www.pbs.org/kenburns/the-war/joseph-medicine-crow/

2. National Park Service. Joseph Medicine Crow [online]. U.S. National Park Service, Bighorn Canyon National Recreation Area [cit. 2026-01-31]. Dostupné z: https://www.nps.gov/bica/learn/historyculture/joseph-medicine-crow.htm

3. War History Online. Joe Medicine Crow: Last War Chief of the Crow Nation [online]. War History Online [cit. 2026-01-31]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/joseph-medicine-crow.html

4. University of Southern California Dornsife. The war chief who became a peace chief [online]. USC Dornsife News [cit. 2026-01-31]. Dostupné z: https://dornsife.usc.edu/news/stories/the-war-chief-who-became-a-peace-chief/

5. The National WWII Museum. Joe Medicine Crow and the 103rd Infantry Division [online]. The National WWII Museum, New Orleans [cit. 2026-01-31]. Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/war/articles/joe-medicine-crow-103rd-infantry-division