Článek
Na březích řeky Jefferson se objevovali další a další válečníci. John Colter nejprve počítal desítky mužů. Pak si uvědomil, že jich jsou stovky. Vedle něj seděl v kánoi jeho společník John Potts a oba věděli, že jejich situace je beznadějná. Nacházeli se hluboko v divočině dnešní Montany, daleko od jakékoli pomoci, obklopeni bojovníky kmene Černonožců. O několik minut později byl Potts mrtvý, Colter zajatý a skupina válečníků se rozhodovala, jak s ním naloží. Nakonec zvolili způsob, který vstoupil do dějin amerického pohraničí a dodnes patří k nejneuvěřitelnějším příběhům Divokého západu.
John Colter tehdy netušil, že ho čeká útěk, o němž se bude psát ještě více než dvě stě let po jeho smrti.
Muž, který se odmítl vzdát divočiny
Abychom pochopili, proč se Colter ocitl v tak nebezpečné situaci, musíme se vrátit o několik let zpět. Narodil se kolem roku 1774 a do historie vstoupil jako jeden z členů slavné expedice Meriwethera Lewise a Williama Clarka. Tato výprava, uskutečněná v letech 1804 až 1806, měla za úkol prozkoumat rozsáhlá území získaná Spojenými státy po koupi Louisiany od Francie. Šlo o jednu z nejvýznamnějších průzkumných expedic v dějinách Severní Ameriky.
Zatímco většina účastníků se po návratu vrátila k rodinám a běžnému životu, Colter byl jiný. Nekonečná divočina ho přitahovala natolik, že se krátce po skončení expedice vydal zpět na západ. Stal se lovcem kožešin a průzkumníkem. Pohyboval se v oblastech, do kterých tehdy vstoupilo jen velmi málo bělochů a získal pověst mimořádně odolného muže schopného přežít i v těch nejtvrdších podmínkách.
Právě Colter bývá často označován za prvního legendárního horala americké hranice. Jeho jméno je spojeno také s oblastí dnešního Yellowstonského národního parku. Během svých cest totiž spatřil gejzíry a vroucí jezírka, o nichž později vyprávěl ostatním. Lidé jeho historkám nevěřili a považovali je za fantazii. Teprve o desítky let později průzkumné expedice potvrdily, že podivná krajina skutečně existuje. Dnes ji známe jako Yellowstone, první národní park na světě.
Lewis a Clark na dolním toku řeky Columbie.
Nebezpečné území Černonožců
Na počátku devatenáctého století patřili Černonožci k nejmocnějším indiánským národům severních Velkých plání. Ovládali rozsáhlá území na pomezí dnešních Spojených států a Kanady a pečlivě chránili své lovné oblasti i obchodní cesty. Přicházející američtí lovci kožešin pro ně představovali vetřelce, kteří ohrožovali jejich ekonomické zájmy.
Střety mezi oběma světy proto byly stále častější a často končily násilím. Když se tedy Colter a Potts vydali v roce 1808 na lov bobrů v oblasti horního toku Missouri, vstupovali do kraje, kde mohlo jediné setkání rozhodnout o životě a smrti.
Jednoho dne pluli oba muži po řece Jefferson, když si všimli skupiny indiánů. Situace se během několika okamžiků změnila v noční můru. Na březích se objevovaly další a další postavy, až bylo zřejmé, že se kolem nich shromáždily stovky válečníků. Černonožci přikázali oběma lovcům přistát.
Colter poslechl. Potts se rozhodl riskovat útěk.
Jeho pokus skončil tragicky. Válečníci po něm okamžitě zahájili palbu. Podle dobových zpráv byl zasažen, přesto ještě dokázal vystřelit a zabít jednoho z útočníků. Tím však svůj osud definitivně zpečetil. Rozzuření Černonožci ho zasypali šípy a zabili. Colter stál na břehu a sledoval smrt svého přítele. Dobře věděl, že nyní přijde řada na něj.
Když se člověk stane kořistí
Černonožci Coltera vysvlékli a připravili o boty. Poté ho odvedli na otevřenou pláň. Historici se dodnes přou o důvodu tohoto rozhodnutí. Někteří se domnívají, že válečníci chtěli sledovat jeho utrpení, jiní hovoří o specifické formě popravy. Jisté je pouze to, že Colter dostal pokyn běžet.
Rozběhl se.
Za několik okamžiků se za ním vyřítila skupina mladých válečníků. Colter později vyprávěl, že nikdy v životě neběžel tak rychle. Adrenalin mu dodával sílu, ale tělo mělo své limity. Brzy začal krvácet z nosu a úst. Každý nádech pálil a nohy se bořily do nerovného terénu. Přesto pokračoval dál, protože alternativa byla jediná.
Smrt.
Po čase si všiml, že většina pronásledovatelů zaostává. Jeden z válečníků však byl mimořádně rychlý a neustále se přibližoval. Vzdálenost mezi oběma muži se zkracovala a Colter začínal chápat, že rozhodující okamžik je na dosah.
Černonožský válečník na koni. Akvarel švýcarského malíře Karla Bodmera z let 1840–1843
Souboj o život
Když se nejrychlejší z válečníků dostal na dosah, rozmáchl se a vrhl po Colterovi oštěp. Zbraň zasvištěla vzduchem a mířila přímo na jeho záda. Colter se v poslední chvíli otočil. Oštěp ho minul a válečník při hodu ztratil rovnováhu. Vzápětí upadl na zem.
Colter pochopil, že jde o jeho jedinou šanci. Popadl oštěp a obrátil ho proti svému pronásledovateli. Celý střet trval jen několik vteřin. Když skončil, válečník ležel mrtvý.
Pro Coltera to však nebylo vítězství. Naopak. Právě zabil člena kmene, který ho už předtím chtěl usmrtit. Nyní za sebou neměl pouze skupinu lovců. Pronásledoval ho rozzuřený dav mužů toužících po pomstě.
Úkryt, který zachránil život
Colter pokračoval v útěku směrem k řece Madison. Když k ní dorazil, bez váhání skočil do vody. Na druhém břehu objevil bobří hráz, a právě ta mu poskytla šanci na přežití. Ponořil se do vody a ukryl se mezi bahnem a naplaveným dřevem. Nad hladinu vystrčil pouze nos, aby mohl dýchat.
Následující hodiny musely být nekonečné. Černonožci pročesávali okolí a hledali jakoukoli stopu. Několikrát se údajně dostali jen několik metrů od místa, kde se skrýval. Nakonec však pronásledovatelé ztratili stopu a vzdali pátrání.
Muž, kterého považovali za mrtvého, stále žil.
Jedenáct dní na hranici možností
Únik před válečníky však představoval jen první část jeho příběhu. Colter se nacházel hluboko v neznámé krajině, bez jídla a bez oblečení. Nejbližší bezpečné místo bylo vzdálené desítky kilometrů.
Následujících jedenáct dnů přežíval pouze díky mimořádné odolnosti. Živil se kořínky a rostlinami, které dokázal najít, a postupoval krajinou, kde mu hrozilo nebezpečí na každém kroku. Hlad a vyčerpání by za normálních okolností stačily k tomu, aby člověka zlomily. Colter však pokračoval dál.
Když konečně dorazil do obchodní stanice Fort Raymond, byl na pokraji sil. Přesto dokázal vyprávět, co se mu stalo. Jeho příběh se rychle rozšířil po celém americkém pohraničí a začal žít vlastním životem.
Colterovo peklo (Colter's Hell) ve Wyomingu. Když John Colter oblast v roce 1807 navštívil, nacházely se zde aktivní gejzíry.
Kde končí historie a začíná legenda
Protože jediným přímým svědkem útěku byl samotný Colter, nelze všechny detaily stoprocentně ověřit. Historici se například neshodují v přesném počtu pronásledovatelů ani v délce trasy, kterou během útěku urazil. Některé verze příběhu se v jednotlivostech liší. Základní události však potvrzují raná svědectví a historické prameny z prostředí kožešinového obchodu.
Právě proto zůstává Colterův útěk jednou z nejslavnějších epizod amerického pohraničí. Nejde jen o příběh fyzické odolnosti. Je to vyprávění o člověku, který se ocitl v situaci, z níž prakticky nevedla cesta ven, a přesto dokázal přežít.
Když se John Colter rozběhl přes prérii, válečníci kmene Černonožců netušili, že se o jejich zajatci bude mluvit ještě za více než dvě století. Pro ně byl jen další nepřítel odsouzený k smrti. Místo toho se stal legendou amerického Západu a mužem, který přežil okamžik, kdy proti němu nestála jen přesila, ale i samotná pravděpodobnost.
Seznam použitých zdrojů:
[1] COLTER'S RUN. The Colter Story: The Legend of John Colter. [online]. Dostupné z: https://coltersrun.com/the-colter-story/
[2] LEWIS & CLARK GATEWAY. John Colter. [online]. Dostupné z: https://lewis-clark.org/members/john-colter/
[3] NATIONAL PARK SERVICE. Lewis and Clark: John Colter. [online]. Dostupné z: https://www.nps.gov/articles/john-colter.htm
[4] SQUARESPACE. Colter's Run (historical account PDF). [online]. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/5c6ffa98d7819e22d5c472bb/t/5d14dceeae4a0f0001636c49/1561648390831/Colter%E2%80%99s%2BRun.pdf
[5] WIKIPEDIA. John Colter. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/John_Colter
