Článek
Běžné americké předměstí začátkem padesátých let. Na trávníku před bungalovem parkuje nablýskaný Chevrolet, z rádia zní swing a vevnitř právě malý Billy roztržením papírového obalu odhaluje svůj dlouho očekávaný dárek. Není to vláček, není to autíčko. Je to elegantní kufřík s nápisem: „Gilbert U-238 Atomic Energy Lab“. Rodiče se usmívají, chlapeček nadšeně výská – a nikdo se nepozastavuje nad tím, že součástí balení jsou skutečné radioaktivní vzorky.
Dnes by podobný dárek způsobil mezinárodní skandál, ale tehdy šlo o vrchol technické inovace a výchovy nové generace vědců. Doba po druhé světové válce byla poznamenaná technologickým optimismem. Spojené státy vyhrály válku mimo jiné díky jaderné energii a právě ta se měla stát základem budoucnosti – nejen v elektrárnách, ale i ve vzdělání. Atom byl symbolem pokroku, síly, a dokonce i míru.
A tak vznikla jedna z nejbizarnějších hraček v dějinách.
Alfred Carlton Gilbert, bývalý olympionik a zakladatel společnosti A.C. Gilbert Company, byl proslulý tím, že vytvářel vzdělávací sady pro děti. Chemické laboratoře, fyzikální modely – vše, co mohlo rozvíjet dětskou zvídavost. Ale když v roce 1950 spatřil světlo světa „U-238 Atomic Energy Lab“, šel ještě dál. Tato sada byla vybavena čtyřmi radioaktivními vzorky: uranem 238, thoriem, a dvěma dalšími radioaktivními materiály. Děti si mohly měřit radioaktivitu pomocí Geigerova čítače, sledovat částice v mlžné komoře a provádět pokusy s fluorescencí.
Kromě toho sada obsahovala laboratorní vybavení, brožury, manuály, vědecké texty i leták s výzvou, aby se děti přihlásily do programu jaderného výzkumu sponzorovaného vládou. Vypadalo to jako vstupenka do světa vědy, jako lístek do budoucnosti – ovšem s malým háčkem. Tím byla radioaktivita, která tehdy ještě nebyla vnímána tak vážně jako dnes.
„Bezpečná“ zábava?
Z dnešního pohledu je to děsivé. Zážitek, který měl být vzdělávací a podnětný, s sebou nesl velmi reálné riziko. Radioaktivní vzorky v sadě nebyly zabaleny v olověném pouzdře. Byly pouze uzavřeny v plastových kontejnerech. Při opakované manipulaci se mohly drobné částice dostat na ruce, oblečení, dokonce do úst. Přesto výrobce trval na tom, že vše je zcela bezpečné, pokud děti dodržují instrukce.
Ale šlo o děti. Kdo kdy viděl dítě, které by během pokusů neochutnalo, co právě míchá? A kdo může zaručit, že chlapec, který doma vytváří vlastní mlžnou komoru, nebude experimentovat i mimo rámec návodu?
Ačkoli neexistují doložené případy zranění nebo kontaminace v důsledku této sady, samotná představa, že několik tisíc dětí ve Spojených státech mělo přístup k otevřeným radioaktivním materiálům, vyvolává mrazení po zádech.
Proč to tehdy nikomu nepřišlo zvláštní?
Abychom pochopili, proč něco takového prošlo, musíme se vžít do atmosféry doby. Padesátá léta v USA byla érou, kdy věda a technika byly považovány za klíč k ideální budoucnosti. Atomová energie slibovala levnou elektřinu, nové technologie, léky, dokonce i lepší potraviny. Atom byl nejen silou destrukce, ale i symbolem pokroku.
Vědecká fascinace byla tak silná, že se objevovaly i další bizarní produkty – od radioaktivní kosmetiky až po vodu obohacenou uranem, která měla mít léčivé účinky. Dětská sada s uranem tak zapadla do širšího trendu: věřit, že čím víc vědy a pokroku, tím lépe – ať to stojí, co to stojí.
Sada Gilbert U-238 byla brzy stažena z trhu. Důvodem nebyly ani tak bezpečnostní obavy, jako spíš nízké prodeje. Cena přes 49 dolarů (v dnešních cenách okolo 500–600 USD) byla mimo dosah většiny domácností. Navíc marketingové nadšení nestačilo překonat narůstající úzkost veřejnosti z jaderného ozbrojení a havárií.
V roce 1953 začaly Spojené státy testovat vodíkovou bombu a představy o „mírovém atomu“ dostávaly trhliny. Vědecký idealismus se začal mísit se strachem – a radioaktivní hračka najednou přestala být symbolem osvíceného rodičovství, a začala působit spíš jako temný vtip historie.
Gilbertova atomová sada není jen kuriozita. Je to zrcadlo doby, v níž byla důvěra ve vědu větší než obavy z rizik. A zároveň nám připomíná, že i ty nejlepší úmysly – vzdělávat, rozvíjet a inspirovat – mohou vést k rozhodnutím, která dnes vnímáme jako neuvěřitelná.
Možná se dnes bavíme nad tím, jak si děti hrály s uranem. Ale za pár desítek let si někdo stejně ironicky řekne: „Pamatujete, jak si děti hrály s umělou inteligencí? Jak si upravovaly DNA v kuchyni? Jak se učily létat s dronem ještě dřív, než uměly číst?“
Minulost je zvláštní místo. A budoucnost možná ještě víc.
Seznam použité literatury:
1. Museum of Radiation and Radioactivity. Gilbert U-238 Atomic Energy Lab. Oak Ridge Associated Universities, [cit. 17. 4. 2025]. Dostupné z: https://orau.org/health-physics-museum/collection/toys/gilbert-u-238-atomic-energy-lab.html
2. Global Toy News. Splitting Atoms: The U-238 Atomic Energy Lab Kit from A.C. Gilbert. 29. 7. 2023 [cit. 17. 4. 2025]. Dostupné z: https://globaltoynews.com/2023/07/29/splitting-atoms-the-u-238-atomic-energy-lab-kit-from-a-c-gilbert/
3. The Vintage News. An Atomic Age for Kids: Nuclear Optimism in the 1950s Spawned Toys That Promised to Be a „Seething Scientific Creation“. 23. 1. 2018 [cit. 17. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.thevintagenews.com/2018/01/23/atomic-age-toys/
