Článek
Letiště je zvláštní druh architektury. Není postavené proto, aby si pamatovalo. Nemá minulost, jen rozpis. Nezná včera, pouze další let. Lidé se v něm rozpouštějí v pohybu, jména mizí, tváře se střídají. Každý je tu jen hostem, nikdo se nemá zdržet déle, než je nutné.
A přesto se v tomto prostoru objevil někdo, kdo zůstal tak dlouho, až se stal jeho součástí.
Mehran Karimi Nasseri nebyl mužem, který by si zvolil život na letišti. Nebyl excentrik. Byl výsledkem drobného selhání – administrativního, téměř neviditelného – které se v čase proměnilo v osmnáct let existence mezi odlety a přílety.
Na letišti Charlese de Gaulla u Paříže uvízl v roce 1988. Odešel z něj až v roce 2006. Mezitím svět zestárl, změnil se, zrychlil. Letiště zůstalo stejné. A on s ním.
Když dokumenty znamenají víc než člověk
Moderní stát stojí na papíru. Bez dokumentů neexistujete. Nemáte jméno, historii ani budoucnost. Jste problém, který je třeba odložit, ne vyřešit.
Nasseri přišel o své doklady během cesty Evropou. Podle jedné verze mu byly ukradeny, podle jiné je ztratil, podle třetí nikdy nebyly v pořádku. Narodil se v Íránu, později tvrdil, že je britským občanem. Každý úřad měl jiný výklad. Výsledek byl stejný: nikdo ho nechtěl.
Francie ho nemohla vpustit na své území. Velká Británie ho odmítla přijmout. Írán pro něj byl politicky i osobně uzavřený. Nemohl vstoupit do země. Nemohl odletět. Zůstal v tranzitní zóně – místě, které právně skoro neexistuje.
Byl uprchlík, ale ne správný. Cestující, ale bez cíle. Člověk, ale ne subjekt práva.
První měsíce: čekání má směr
Zpočátku to vypadalo dočasně. Nasseri byl přesvědčený, že jde o nedorozumění, které se brzy vyřeší. Každý den mluvil s úředníky, policisty, pracovníky letiště. Vysvětloval, dokládal, prosil.
Spal špatně. Vždy s kufrem nablízku. Všechno bylo provizorium. Právě ta dočasnost ho držela při smyslech.
Jídlo získával z kupónů, které mu občas poskytly charitativní organizace a z drobných darů zaměstnanců letiště. Pil kávu z automatů, jedl bagety a sendviče, které zbyly po směnách. Nebylo to pohodlné, ale bylo to přežitelné.
Ještě byl mužem, který čeká.
První roky: čekání ztrácí význam
Po roce se čekání změnilo ve stav. Už nebylo cestou k cíli, ale každodenní realitou. Rána nepřinášela naději, jen opakování.
Letiště začalo určovat jeho rytmus. Světla se nikdy úplně nezhasínala. Hlášení zněla pořád stejně. Čas se nerozděloval na dny, ale na směny.
Nasseri si všiml věcí, které běžní cestující nevidí. Kde je v noci tepleji. Kde se méně uklízí. Které lavičky jsou pohodlnější. Nakonec si vytvořil stálé místo v terminálu 1, kde spal přímo na plastových sedačkách.
Začal si psát deník. Ne deník v romantickém smyslu. Spíš záznam existence. Každý zápis byl důkazem, že ten den opravdu proběhl.
Mehran Karimi Nasseri na terminálu 1 pařížského letiště Charlese de Gaulla, 30. 12. 2004.
Letiště jako mikrosvět
Letiště Charles de Gaulle se stalo jeho městem. Městem bez ulic, ale s trasami. Bez domů, ale s lavičkami. Bez noci, ale s únavou.
Zaměstnanci letiště byli jeho sousedé. Viděli ho den co den. Jak mu šediví vlasy. Jak se pohybuje pomaleji. Jak se jeho svět zmenšuje na pár desítek metrů.
Někteří mu nosili jídlo. Jiní ho ignorovali. Ne ze zloby, ale z obrany. Nasseri byl připomínkou, že systém může člověka nechat stát na místě tak dlouho, až se zastaví úplně.
Sir Alfred: poslední obranná linie
Jednoho dne přestal používat své původní jméno. Začal si říkat Sir Alfred Mehran.
Nebyla to hra. Byl to způsob, jak si zachovat kontrolu. Pokud mu svět odmítl dát identitu, vytvořil si vlastní. Sir Alfred nebyl uprchlík. Nebyl problém. Byl někdo.
Postupně začal odmítat řešení, která by ho vyvedla z tranzitu, pokud s nimi nebyla spojena jeho nová identita. Nešlo o vzdor. Šlo o strach z rozpadu posledního řádu, který znal.
Psychologie nehybnosti
Dlouhodobé uvíznutí mění člověka pomalu a nepozorovaně. Nejprve přestanete plánovat. Pak přestanete doufat. Nakonec přestanete chtít změnu.
Letiště bylo kruté, ale předvídatelné. Svět venku byl plný rozhodnutí, odpovědnosti a nejistoty. Nasseri už nebyl připraven odejít.
Když mu bylo nabídnuto řešení, znamenalo to opustit jediné místo, kde měl nějaký řád.
Film a mýtus
V roce 2004 se jeho příběh dostal k Hollywoodu. Režisér Steven Spielberg natočil film Terminál, inspirovaný Nasseriho osudem. Ve filmové verzi se z tragédie stala laskavá pohádka s humorem a nadějí.
Skutečnost byla jiná. Pomalejší. Tišší. Bez hudby na pozadí.
Odchod bez vítězství
V roce 2006 Nasseri odešel. Ne proto, že by byl problém vyřešen, ale proto, že jeho tělo už nedokázalo pokračovat. Byl hospitalizován a následně přemístěn do zařízení sociální péče.
Letiště ho pustilo až ve chvíli, kdy už neměl sílu odejít sám.
V roce 2022 se na letiště Charlese de Gaulla vrátil. Tentokrát už ne jako vězeň systému, ale jako starý muž bez domova. A právě tam zemřel.
Co zůstává?
Zůstává otázka, kterou jeho příběh klade, aniž by ji vyslovil:
Kolik lidí dnes stojí na podobném místě – jen méně viditelném?
Mehran Karimi Nasseri nebyl výjimkou. Byl extrémem. A extrémy ukazují trhliny nejlépe.
Letiště na něj zapomnělo.
Svět šel dál.
A někde mezi tím zůstal muž, který čekal příliš dlouho.
Seznam použitých zdrojů:
1. Mehran Karimi Nasseri [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mehran_Karimi_Nasseri
2. The Terminal (film) [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Terminal
3. THE TERMINAL MAN [online]. Archívní text autobiografie Mehrana Karimi Nasserího (fragment) [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://archive.org/download/the-terminal-man-andrew-donkin/The%20Terminal%20Man%20-%20Andrew%20Donkin.pdf
4. ‚The Terminal Man‘ lived in a Paris airport for 18 years. I’ll never forget the weeks I spent with him [online]. The Guardian, 23 November 2022 [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2022/nov/23/terminal-man-lived-in-paris-airport-18-years-ill-never-forget-weeks-with-him
5. Man who lived in Charles de Gaulle airport for 18 years dies there [online]. The Guardian, 13 November 2022 [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2022/nov/12/iranian-man-who-lived-in-paris-charles-de-gaulle-airport-for-18-years-dies
6. The 15 Year Layover [online]. GQ.com [cit. 2025-11-01]. Dostupné z: https://www.gq.com/story/merhan-nasseri-charles-de-gaulle-stuck
