Článek
Stál tam bledý hoch, bosý na zmrzlé hlíně. Jmenoval se Erich, bylo mu třináct. Na dřevěné pryčně ležel jeho kamarád Kurt – naposledy vydechl v noci, beze slova. Když ho ráno zkoušel vzbudit, byl už ztuhlý, jako kus ledu. Erich neplakal. Plakat nemělo smysl. Věděl, že zítra může být na řadě on. V Buchenwaldu se neumíralo náhle – smrt se plížila tiše a trpělivě. Stačilo několik dní bez chleba. Jeden večer s průjmem. Jedna zima bez bot.
Továrna na smrt beze zbraní
V roce 1945 se světem rozšířila radostná zpráva: nacistický teror byl zlomen, Hitler mrtvý, koncentrační tábory osvobozeny. Buchenwald, jeden z největších a nejděsivějších, dobyla americká armáda. Všude ležely mrtvoly, vězni vypadali jako kostlivci, krematorium ještě doutnalo.
Na konci léta téhož roku Američané předali oblast Sovětům. A ti… tábor neuzavřeli. Naopak. Zřídili zde nový – tichý, neviditelný, ale o nic méně smrtící. Buchenwald zůstal Buchenwaldem. Jen ostnatý drát měl jiného majitele. Nacistická smrt vystřídala smrt sovětskou.
Mezi srpnem 1945 a březnem 1950 prošlo bránou tábora, nad níž bylo dříve napsáno cynické „Jedem das Seine“ – Každému, co mu náleží – přes 28 000 lidí. Mnozí z nich byli bývalí nacisté. Ale ne všichni. Stačilo být vojákem Wehrmachtu. Nebo úředníkem. Nebo synem „nespolehlivého“ otce. Stačilo, že někdo napsal udání. Nebyl třeba soud. Nebylo třeba důkazů.
Vězni bez tváře
Buchenwald nebyl tábor smrti podle příruček. Nebyla zde plynová komora ani rampy. Ale zabíjel stejně. Hlad, zima, špína, zoufalství. Vězni dostávali 800 kalorií denně – pokud vůbec. Spali na holých pryčnách, v nevytápěných barácích, v botách nacucaných močůvkou. V noci chytali krysy, aby je mohli ráno sníst. A když někdo onemocněl, byl přestěhován do tzv. „léčebného baráku“ – kde si většinou šel lehnout naposledy.
Zemřelých bylo nejvíc v zimě 1946/47. Tisíce těl mizely v hromadných hrobech v durynských lesích, bez jmen, bez náhrobků. Sověti odmítali o táboře mluvit. I později, když vznikla NDR, byla tahle kapitola z dějin jednoduše vymazána.
Buchenwald měl být jen místem nacistických zločinů. Ale v jeho stínech zůstaly i jiné oběti. Tiché. Nepohřbené.
Nešlo jen o Buchenwald
Takových míst bylo víc. Sachsenhausen, Bautzen, Mühlberg, Jamlitz – deset sovětských speciálních táborů vzniklo po válce na území východního Německa. Dohromady jimi prošlo přes 120 000 lidí. Třetina z nich nepřežila. Beze zbraní. Bez popravčích čet. Bez procesů.
„Byli jsme čísla. Zmizeli jsme z map i z paměti,“ řekl později jeden z přeživších v rozhovoru pro archiv v Lipsku. Měl štěstí. Mnozí se nikdy domů nevrátili – a jejich příbuzní se nikdy nedozvěděli, kde skončili.
Mlčení jako strategie
Po uzavření tábora v roce 1950 předali Sověti zbývající vězně nově vzniklé komunistické justici. Místo svobody je čekal další žalář – tentokrát už „legální“. Památník Buchenwald se po letech proměnil v národní poutní místo obětí fašismu. Ale hroby v lese zůstaly bez květin. O těch se nemluvilo.
Teprve po roce 1990, po pádu Berlínské zdi, začali historici a aktivisté odkrajovat slupky mlčení. Na povrch vyplavaly jména. Příběhy. Dopisy. Deníky. Masové hroby byly odhaleny. A s nimi pravda, že ne všichni, kdo vstoupili do tábora jako poražení Němci, museli být zločinci. Mnozí byli jen nesprávní lidé na nesprávném místě.
Je snadné ukázat na nacistické zločiny. Jsou dobře zdokumentované. Mají tváře, procesy, viny. Ale existují i tiché hrůzy, o nichž se mlčelo, protože se nehodily do vítězného příběhu.
Buchenwald měl dvě tváře. Dva režimy. A dvě generace obětí. V jednom se umíralo plynem. Ve druhém se umíralo hlady. V obou umírali nevinní.
A možná právě proto bychom dnes neměli zapomenout na Ericha. Ani na Kurta. Protože mlčení někdy bolí víc než výkřik. A když se přestaneme ptát, co bylo za plotem, může se stát, že se jednoho dne probudíme – a ostnatý drát bude zase zpátky.
Seznam použitých zdrojů:
1. Buchenwald Memorial. Hunger and Disease in Soviet Special Camp No. 2. Buchenwald Memorial. 2025 [cit. 2025‑06‑13]. Dostupné z: https://www.buchenwald.de/en/geschichte/chronologie/sowjetisches-speziallager/hunger-krankheiten
2. Buchenwald Memorial. Chronology of the Soviet Special Camp No. 2. Buchenwald Memorial. 2025 [cit. 2025‑06‑13]. Dostupné z: https://www.buchenwald.de/en/geschichte/chronologie/sowjetisches-speziallager
3. Wikipedia contributors. NKVD special camp Nr. 2. Wikipedia: The Free Encyclopedia. 2025‑05 [cit. 2025‑06‑13]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/NKVD_special_camp_Nr._2
4. Wikipedia contributors. NKVD special camps in Germany 1945–1950. Wikipedia: The Free Encyclopedia. 2025‑06 [cit. 2025‑06‑13]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/NKVD_special_camps_in_Germany_1945–1950
