Článek
Ráno 17. září 1944 bylo tiché, téměř obyčejné. V nizozemských vesnicích se lidé probouzeli do dalšího dne okupace. Někteří už týdny šeptem mluvili o tom, že Spojenci jsou blízko. Jiní už tomu po letech strachu a represí přestali věřit. Naděje byla opatrná, křehká, téměř nebezpečná.
Pak se ozval zvuk, který se nedal přehlédnout ani přeslechnout. Nebyl to výbuch ani střelba, ale hluboký, nepřerušovaný hukot, jaký dokáže vytvořit jen obrovské množství motorů. Zněl jako bouře, která se blíží, ale nejde před ní utéct.
Hukot sílil, až se země začala chvět. Lidé vycházeli z domů, zakláněli hlavy a nevěřili vlastním očím. Obloha byla plná letadel. Nekonečné formace Dakot, Stirlingů a Halifaxů táhly přes Nizozemsko jako kovová řeka. A pak se otevřely dveře a z nebe začali padat lidé.
Padali po tisících. Více než 34 000 výsadkářů bylo během několika dní vysazeno hluboko v nepřátelském území. Největší vzdušný výsadek, jaký kdy válka poznala. Padáky se otevíraly, vítr je unášel, některé se zachytily o stromy, jiné dopadly přímo do německých postavení. Někteří muži se ještě ve vzduchu modlili. Jiní křičeli rozkazy, které už nikdo neslyšel.
Mnozí z nich se už nikdy nedotkli živí země. A ti, kteří ano, často jen proto, aby na ní o pár dní později zůstali ležet.
Britští výsadkáři z 1. (britské) výsadkové divize uvnitř jednoho z transportních letounů C-47. Autor neuveden, předpokládá se britská armáda. (public domain)
Víra ve zkratku k vítězství
Spojenci v té době věřili, že Německo je na kolenou. Po vylodění v Normandii se fronta hnula rychleji, než kdokoli čekal. Paříž byla osvobozena, Wehrmacht ustupoval, německá města byla systematicky bombardována. Zdálo se, že Třetí říše ztrácí dech.
Ve vojenských štábech se mluvilo o týdnech. Ne o měsících, ne o letech. Vojáci psali domů, že Vánoce možná stráví doma. Politici uvažovali o poválečném uspořádání Evropy dřív, než válka skutečně skončila.
Maršál Bernard Montgomery prosazoval myšlenku, že válku lze ukončit jedním rozhodujícím manévrem. Nechtěl se probíjet přes Siegfriedovu linii, nechtěl další měsíce opotřebovací války. Chtěl obejít obranu, překročit Rýn a vpadnout do Porúří – průmyslového srdce Třetí říše, kde se vyráběly zbraně, munice i tanky.
Operace Market Garden byla hazardem. Ale hazardem, který vypadal lákavě. Pokud by vyšel, válka by skutečně mohla skončit ještě v roce 1944. Pokud by selhal, cena měla být strašlivá.
Plán, který nesměl selhat ani na minutu
Market Garden byla rozdělena na dvě části. „Market“ znamenal výsadky – obsazení mostů hluboko na nepřátelském území. „Garden“ znamenal pozemní postup – tanky, obrněná vozidla a pěchota, které měly výsadkáře dohonit a spojit se s nimi.
Celý plán stál na času. Výsadkáři měli mosty držet 48 až 72 hodin. Ani o hodinu déle. Pozemní jednotky musely postupovat po jediné úzké silnici dlouhé desítky kilometrů. Nebyla zde žádná záložní trasa, žádný plán B.
Jakýkoli zničený most, jakékoli zdržení, jakýkoli silnější odpor znamenal kolaps celé operace. Válečné plány mnohdy nepřežijí kontakt s realitou – a tento byl extrémně křehký už na papíře.
První krev a první pochybnosti
Americké jednotky na jihu plnily úkoly s obrovským nasazením. Mosty u Eindhovenu padly, ale boj byl tvrdý, chaotický a krvavý. Němci se bránili zuřivě, často v malých, ale nebezpečných skupinách.
U Nijmegenu přišla scéna, která se zapsala do dějin jako symbol odvahy i zoufalství. Američtí výsadkáři museli přeplavit širokou řeku Waal v otevřených člunech. Bez krytí. Pod přímou palbou. Německé kulomety kosily muže ještě na vodě. Těla se převracela, výstroj je táhla ke dnu, voda se barvila krví.
Most byl dobyt. Ale zaplacený byl životy, které Market Garden nemohla postrádat. A především časem, který už nikdo nedokázal vrátit.
Arnhem: most, který se stal hrobem
Největší drama se odehrálo na severu. Britská 1. výsadková divize, asi 10 000 mužů, byla vysazena příliš daleko od Arnhemu. Už samotný přesun znamenal zdržení. A pak přišel šok, na který nebyli připraveni.
V oblasti se nacházely dvě tankové divize SS. Ne rozprášené zbytky, ale plně bojeschopné, zkušené jednotky. Zpravodajské zprávy o jejich přítomnosti existovaly. Byly ale ignorovány jako přehnané a nepohodlné.
Pouze asi 740 britských výsadkářů se dostalo k mostu přes Dolní Rýn. Drželi ho čtyři dny. Proti tankům bojovali s lehkými zbraněmi, často na vzdálenost několika desítek metrů. Domy se měnily v ruiny, sklepy v improvizované lazarety. Ranění umírali bez morfia, bez vody, bez naděje.
Každý den čekali na zvuk tanků, které měly přijít od jihu. Místo toho slyšeli jen německé motory, pásy obrněnců a výbuchy granátů.
Pekelná silnice a ztracený čas
Pozemní jednotky postupovaly po silnici, která si brzy vysloužila přezdívku Hell’s Highway – Pekelná dálnice. Úzký koridor byl ideálním cílem. Němci ho opakovaně přerušovali, útočili ze stran, ničili mosty a izolovali jednotlivé části kolony.
Tanky stály. Kolony se táhly. Zásoby se hromadily. Čas ubíhal. A u Arnhemu umírali muži, kteří splnili rozkaz – a byli za to odsouzeni.
Každá hodina zdržení znamenala další mrtvé. Každý kilometr navíc byl vykoupen krví.
Ústup, který chutnal jako porážka
V noci z 25. na 26. září 1944 přišel rozkaz, který nikdo nechtěl slyšet. Evakuace. Potichu. Bez světel. Přes řeku.
Z původních 10 000 britských výsadkářů bylo přibližně 1 500 zabito a více než 6 000 zajato. Zachránilo se kolem 2 000 mužů. Celkové spojenecké ztráty celé operace dosáhly přibližně 17 000 padlých, raněných a zajatých.
Válka neskončila. Německo získalo čas. Fronta se zastavila.
Čtyři britští výsadkáři se pohybují skrz dělostřeleckou palbou poškozený dům. Autor: Smith D M (Sgt), Army Film and Photographic Unit (public domain)
Co zůstalo po Market Garden
Operace Market Garden nebyla jen vojenským neúspěchem. Byla zlomením iluze, že válku lze vyhrát rychle a elegantně. Ukázala, že odvaha vojáků nemůže nahradit špatné plánování, ignorování zpravodajských varování a přehnanou víru ve vlastní sílu.
O několik měsíců později přišly Ardeny. Další mrtví. Další utrpení. Konec války se posunul až do května 1945.
Most, který nikdy nevedl domů
Arnhemský most dnes stojí tiše. Nese jméno Johna Frosta, ale pamatuje tisíce jiných jmen. Mužů, kteří z nebe padali s vírou, že už jsou ti poslední, kteří musí bojovat.
Někteří z nich zemřeli na mostě. Jiní v řekách. Jiní v zajetí. Všichni ale věřili, že jejich oběť má smysl.
Operace Market Garden je připomínkou toho, že válka se nedá přeskočit. Že žádná zkratka neexistuje. A že někdy nejsou porážkou ztracené bitvy, ale sny, které stály příliš mnoho lidských životů.
Ten most byl příliš daleko.
A cesta k míru tehdy ještě mnohem dál.
Seznam použitých zdrojů:
1. Operation Market Garden – History & Background [online]. OperationMarketGarden.com [cit. 2025-12-19]. Dostupné z: https://operationmarketgarden.com/history/
2. Operation Market Garden [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2025-12-19]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Operation-Market-Garden
3. Operation Market Garden [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2025-12-19]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Market_Garden
4. Operation Market Garden [online]. National Army Museum [cit. 2025-12-19]. Dostupné z: https://www.nam.ac.uk/explore/market-garden
