Německý tank a pár mužů porazili celý americký prapor (Normandie 1944)

Normandie po vylodění nebyla otevřeným bojištěm, kde by rozhodovala rychlost manévru a počet tanků. Byla to krajina, která vojáky pohlcovala. Bocage – drobná pole oddělená neproniknutelnými živými ploty, náspy z hlíny a kamene, často starými stovky let, úzké cesty sevřené stromy, vlhko, bláto a neustálý pocit, že nepřítel je blíž, než se zdá. Američtí vojáci si brzy uvědomili, že každý metr této země je nutné doslova vyrvat.

Ve druhé polovině července 1944 se právě zde, v prostoru u řeky Seves, soustředil tlak Spojenců. Operace Cobra měla konečně prolomit německou obranu a otevřít cestu k rychlému postupu do vnitrozemí Francie. Pro Němce to znamenalo jediné: zdržet Američany za každou cenu, byť jen o několik hodin.

Muž, který neustoupil

Alexander Uhlig nebyl důstojník od štábního stolu. Byl to frontový poddůstojník, výsadkář, který měl za sebou několik let války a dostatek zkušeností, aby věděl, že ideální řešení neexistuje. Narodil se roku 1919 a do války vstoupil jako mladý muž, který se velmi rychle naučil, že přežití závisí na rozhodnosti a iniciativě.

V Normandii velel zbytkům 16. roty výsadkářského pluku. Z původní jednotky mu zůstalo přibližně čtyřicet až pětačtyřicet bojeschopných mužů. Byli vyčerpaní, mnozí zranění, bez jistoty zásobování. Přesto šlo o veterány, kteří už přežili situace, jež by jiné jednotky dávno zlomily.

„Nikdo z nás si nedělal iluze,“ vzpomínal Uhlig po válce. „Věděli jsme, že tahle bitva se nehraje o vítězství, ale o čas.“

Americký prapor na pochodu

Proti Uhligovi stál americký pěší prapor 90. pěší divize. Přesné počty se v pramenech liší, obvykle se však uvádí 700 až 800 mužů rozdělených do několika rot. Divize byla považována za jednu z méně zkušených, přesto měla jasný úkol: postupovat vpřed, čistit terén a udržovat nepřetržitý tlak na nepřítele.

Američané se domnívali, že německý odpor v této oblasti je slabý a roztříštěný. Očekávali menší přestřelky, rychlé zajetí protivníka a pokračování v postupu. Místo toho narazili na něco, co jejich velení nepředpokládalo – organizovaný a agresivní protiútok.

Rozhodnutí zaútočit

Uhlig pochopil, že pasivní obrana by znamenala postupné rozdrcení jeho jednotky. Americká převaha v lidech by dříve či později převážila. Jedinou šancí bylo vytvořit chaos. Rozhodl se zaútočit první – rychle a z více směrů.

K dispozici měl jeden střední tank Panzer IV, narychlo přidělený z blízké pancéřové jednotky 2. SS Panzerdivision „Das Reich“. V otevřeném terénu by šlo o zanedbatelnou sílu. V bocage však dokázal jediný tank působit jako násobek své skutečné hodnoty, pokud byl správně použit.

Uhlig rozdělil své muže do malých skupin pohybujících se samostatně. Úkolem nebylo držet pozice, ale udeřit, zmizet a znovu se objevit jinde. Vojáci se přesouvali kryti živými ploty, využívali znalost terénu a útočili především na boky a týl postupujících Američanů.

Když se les probudil

První výstřely přišly náhle. Američané zaznamenali palbu zleva, vzápětí zprava a krátce nato i zezadu. Tank se objevil jen na okamžik, vypálil několik ran a zmizel v porostu. Hluk motoru se nesl krajinou a vytvářel dojem, že obrněných vozidel je víc.

„Měli jsme pocit, že jsme obklíčeni celou německou brigádou,“ uvedl později jeden z amerických poddůstojníků. „Nikdo přesně nevěděl, odkud palba přichází.“

Spojení selhávalo. Velitelé rot ztráceli přehled o situaci. Jednotlivé čety se dostávaly do izolace a reagovaly instinktivně. V bocage se nedalo ustupovat v sevřených formacích. Ústup se rychle měnil v úprk.

Zhroucení praporu

Během několika hodin se americký prapor prakticky rozpadl. Některé jednotky byly obklíčeny a donuceny složit zbraně, jiné ustupovaly bez rozkazu. Uhligovi muži využívali moment překvapení i silný psychologický tlak. Nešlo o masové zabíjení, ale o rozbití organizace.

Do německého zajetí padlo přibližně 230 až 250 amerických vojáků, mezi nimi velitel praporu a jedenáct důstojníků. Americké ztráty na padlých se odhadují na několik desítek, další byli zraněni nebo vedeni jako nezvěstní. Německé ztráty byly výrazně nižší a pohybovaly se v jednotkách mrtvých a raněných.

„Nikdy bych nevěřil, že tak malá síla může způsobit takový kolaps,“ zaznamenal jeden z německých účastníků boje. „Bylo to, jako by se protivník zlomil zevnitř.“

Krátké vítězství, dlouhá válka

Uhligův úspěch měl okamžitý taktický dopad. Americký postup v daném sektoru se zastavil a velení muselo nasadit další jednotky, aby situaci stabilizovalo. Operace Cobra však pokračovala a německá obrana byla v následujících dnech prolomena jinde.

Z vojenského hlediska šlo o epizodu, nikoli o rozhodující bitvu. Z lidského pohledu však představovala extrémní příklad toho, jak válka dokáže během několika hodin převrátit poměr sil.

Za tento čin byl Uhlig vyznamenán Rytířským křížem. Propaganda z něj učinila symbol nezdolnosti, realita však byla mnohem prostší. Německé jednotky ustupovaly, fronta se hroutila a čas pracoval proti nim.

Po Normandii

O několik měsíců později padl Uhlig do zajetí. Válka pro něj skončila bez triumfu a bez slávy, v zajateckých táborech. Domů se vrátil až po porážce Německa – do země plné trosek. Nehledal pozornost, nepsal paměti. Jeho příběh přežíval jen v archivech, odborných studiích a vzpomínkách několika pamětníků.

„To, co jsme dělali, nebylo hrdinství,“ řekl později. „Byla to jen snaha přežít ještě jeden den.“

Proč ten příběh stále rezonuje

Příběh Alexandra Uhliga není černobílý. Není to legenda o spravedlivém boji ani romantický mýtus. Je to syrový obraz války v její nejautentičtější podobě. Ukazuje, že druhá světová válka nebyla jen střetem armád a ideologií, ale také sledem krátkých, brutálních epizod, v nichž rozhodovala zkušenost, terén a lidská psychika.

V normandském bocage se střetly dvě reality: americká víra v postup a německé odhodlání zdržet nevyhnutelné. A právě v tomto střetu dokázal jeden poddůstojník s hrstkou mužů a jediným tankem vytvořit událost, která dodnes působí neuvěřitelně.

Ne proto, že by změnila dějiny. Ale proto, že je připomíná v jejich nejtvrdší a zároveň nejlidštější podobě.

Seznam použitých zdrojů:

1. Alexander Uhlig’s memories of WW2 [online]. Normandy1944.info [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://www.normandy1944.info/stories/alexander-uhlig

2. The Lions of Carentan Part III: Operation Cobra [online]. Warfare History Network [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://warfarehistorynetwork.com/article/the-lions-of-carentan-part-iii-operation-cobra/

3. U.S. Army’s 90th Infantry Division: The Tough Hombres’ Battle in Normandy [online]. HistoryNet [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://www.historynet.com/us-armys-90th-infantry-division-the-tough-hombres-battle-in-normandy/

4. Uhlig, Alexander [online]. TracesOfWar.com [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://www.tracesofwar.com/persons/40236/Uhlig-Alexander.htm

5. Fallschirmjäger in Normandy [online]. Flames of War [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://www.flamesofwar.com/Default.aspx?art_id=816&tabid=112