Článek
Dlouho se mělo za to, že prvními Evropany, kteří vstoupili na americkou půdu, byli Vikingové vedení Leifem Eriksonem. Kolem roku 1000 n. l. přistáli na pobřeží dnešního Newfoundlandu v Kanadě a zanechali tam stopy v podobě dřevěných staveb a kovových nástrojů. O jejich přítomnosti dnes již nikdo nepochybuje. Přesto to nemuseli být oni, kdo otevřel dveře mezi Starým a Novým světem. Existují totiž důkazy a stále silnější hypotézy, že Evropané mohli přistát v Americe ještě dříve – a to více než 2000 let před Vikingy. A jmenovali se Féničané.
Féničané byli mistři námořního obchodu, jejich civilizace rozkvetla na východním pobřeží Středozemního moře, na území dnešního Libanonu. Znali složité navigační techniky, stavěli stabilní a odolné lodě, byli schopni dlouhých plaveb po moři a vytvořili jednu z prvních abeced na světě. Jejich obchodní sítě sahaly od Levanty přes severní Afriku až po Atlantické pobřeží Evropy. Byli to lidé, kteří se nebáli vyplout za horizont.
Moderní věda se o tuto možnost začala seriózně zajímat až v posledních desetiletích. Zásadním průlomem byl objev fénické obchodní lodi u španělského pobřeží u města Mazarrón. Tento vrak, známý jako Mazarrón II, datovaný do 7. století př. n. l., je výjimečně zachovalý a ukázal, že Féničané skutečně disponovali plavidly schopnými plavby na otevřeném moři. Loď měla pevnou konstrukci, byla vodotěsná a navržena tak, aby unesla těžké náklady a zvládla prudké bouře. Právě tyto technické parametry vyvolaly novou vlnu spekulací — pokud Féničané ovládli celé Středomoří, proč by se nezvládli vydat dál na západ?
Spekulace se však změnily v reálný experiment v roce 2019, kdy britský dobrodruh Philip Beale postavil přesnou repliku fénické obchodní lodě podle původních specifikací a nazval ji Phoenicia. Se svou posádkou vyplul z Tuniska, zamířil k západní Africe, obeplul Kanárské ostrovy a vydal se na otevřený Atlantik. Po více než pěti měsících dorazil do Karibiku — do Dominikánské republiky. Tato plavba dokázala, že technologie Féničanů byla dostatečně vyspělá, aby přeplula oceán. A to bez jakékoliv moderní navigace. Jen vítr, slunce, hvězdy a námořní zkušenosti. Bealova expedice byla naprostým triumfem a vzbudila celosvětový zájem.
Zatímco moderní expedice poskytují fyzický důkaz, že přeplutí Atlantiku bylo v dané době technicky možné, další otázky vyvolávají archeologické nálezy. V různých částech Jižní i Severní Ameriky byly nalezeny artefakty, které se vymykají místnímu kontextu. Například v brazilském státě Minas Gerais byla objevena kamenná deska s rytinami, které se podobají fénickému písmu. Nápis byl odborníky z různých zemí interpretován jako votivní text určený božstvu Ba'al, což je jméno známé z fénické mytologie. V Ohiu byly nalezeny rytiny a geometrické vzory, jež nevykazují znaky žádné známé severoamerické domorodé kultury, ale naopak mají podobnosti s výtvarným stylem východního Středomoří.
Další zajímavostí je analýza některých předkolumbovských slov, která v určitých případech nápadně připomínají fénické výrazy. Tato jazyková podobnost sama o sobě samozřejmě neprokazuje kontakt, ale v kombinaci s dalšími náznaky budí stále větší zájem mezi lingvisty, historiky i amatérskými badateli. Přibývá teorií, že Féničané se mohli dostat až do oblasti dnešního Mexického zálivu, kde navázali kontakt s mayskými nebo olméckými kulturami. Existují dokonce spekulace, že některé symboly používané ve Střední Americe byly inspirovány fénickým písmem, nebo že došlo k výměně zboží.
Genetické studie zatím nejsou jednoznačné, ale i v této oblasti se objevují indicie. Některé linie DNA nalezené u populací v Jižní Americe nevykazují typické znaky domorodých kmenů a nelze je s jistotou přiřadit k žádné známé migrační vlně. Tato data jsou sice zatím příliš omezená na definitivní závěry, ale poskytují další podnět k otázce: Je možné, že Féničané nejenže dopluli do Ameriky, ale zanechali tam i biologickou stopu?
Proč se tedy o této teorii nemluví ve školách a učebnicích? Částečně kvůli tomu, že oficiální historie je často konzervativní a změny v paradigmatu přicházejí pomalu. Částečně však i kvůli tomu, že důkazy jsou rozptýlené, částečně nejasné a velmi často podléhají ostré kritice ze strany etablovaných akademiků. Je totiž mnohem pohodlnější držet se známého příběhu o Kolumbovi než otevřít prostor pro alternativní scénáře, které by mohly přepsat celý narativ evropského kontaktu s Amerikou.
A přesto, navzdory všem pochybnostem, se obraz začíná měnit. Lodě, desky s nápisy, experimentální plavby, genetické náznaky, kulturní podobnosti — to vše tvoří mozaiku, která nemusí být jen shodou náhod. Může to být příběh, který byl tisíce let pohřben pod nánosy času, politické historie a evropského kolonialismu.
Možná nebude trvat dlouho a z mořských hlubin vyplavou nové důkazy, které už nebude možné ignorovat. A tehdy bude nutné přepsat to, co bylo považováno za neměnnou pravdu. Nejen že Kolumbus nebyl první — on zdaleka nebyl jediný. Dávno před ním se na americké břehy mohli dívat lidé, jejichž jména dnes známe jen z biblických odkazů a archeologických výkopů. Féničané. Tito zapomenutí mořeplavci si možná zaslouží víc než jen poznámku pod čarou. Možná si zaslouží celé nové dějiny.
Seznam zdrojů
1. BBC News: DNA legacy of ancient seafarers. Dostupné z: https://news.bbc.co.uk/2/hi/sci/tech/7700356.stm
2. CNN: Transatlantic crossing: Did Phoenicians beat Columbus by 2000 years?. Dostupné z: https://edition.cnn.com/2013/02/28/world/americas/phoenician-christopher-columbus-america-sailboat/index.html
3. AramcoWorld: Could Phoenicians Have Crossed the Atlantic?. Dostupné z: https://www.aramcoworld.com/Articles/April-2021/Could-Phoenicians-Have-Crossed-the-Atlantic
4. MIT News: MIT technology helps map ancient Phoenician shipwrecks. Dostupné z: https://news.mit.edu/1999/ships-0714
