Řeka Ane byla ucpána těly mrtvých: Bitva u Anegawy (1570)

Ráno 30. července 1570 ležela nad krajinou severně od jezera Biwa mlha tak hustá, že pohlcovala celé oddíly mužů. Vlhký vzduch tlumil zvuky kroků i hlasů, kovové části zbrojí byly studené a kluzké. Řeka Ane tekla tiše, téměř netečně, jako by netušila, že se během několika hodin stane jedním z nejděsivějších bojišť japonských dějin.

Na obou březích stáli samurajové. Sevření v lamelových zbrojích, vyzbrojení kopími yari, meči katana a wakizaši, s luky i palnými zbraněmi – arkebuzami tanegašima. Někteří byli veteráni desítek bitev, jiní stáli v poli poprvé. Spojovalo je jediné: vědomí, že dnešní den může být jejich poslední. Nikdo z nich netušil, že večer už řeka nebude téct stejným způsobem jako ráno.

Sengoku: doba, kdy se země rozpadla

Bitva u Anegawy patří do období Sengoku – „doby válčících států“, éry, kdy se Japonsko rozpadlo na desítky soupeřících dominií. Ústřední moc prakticky neexistovala, loajalita byla křehká, spojenectví dočasná a násilí všudypřítomné.

Oda Nobunaga, jeden z nejbrutálnějších a zároveň nejvizionářštějších válečníků své doby, postupoval nemilosrdně vpřed. Rozbíjel tradiční struktury moci a neštítil se žádného prostředku, který by mu zajistil převahu. Proti němu stálo spojenectví klanů Azai a Asakura – regionálních vládců, kteří se odmítli podřídit a ohrozili Nobunagův postup ve středním Japonsku.

Na jedné straně stál Nobunaga a jeho spojenec Tokugawa Ieyasu. Na straně druhé Azai Nagamasa a Asakura Jošikage. Nešlo jen o území nebo prestiž. Šlo o to, jaká bude budoucí podoba Japonska – roztříštěná, nebo sjednocená pod železnou rukou.

První střet: voda po kolena, smrt po pás

Podle kroniky Shinchō-kōki, hlavního dobového pramene k činům Ody Nobunagy, se armády střetly bez složitých manévrů. Nebyl čas na ceremonie ani na dlouhé přípravy. Jakmile první jednotky vstoupily do mělkého koryta řeky, boj začal.

„Zde se srazily obě armády a bojovaly zuřivě, dokud nebylo mnoho mužů pobito.“

Lakoničnost této věty je děsivá. Žádné hrdinské obrazy, žádná poezie o cti či slávě. Jen holý fakt: muži se zabíjeli.

Řeka Ane byla mělká, ale zrádná. Dno bylo kluzké, plné kamenů a bahna. Samurajové se sekali v těsném prostoru, kde nebylo možné ustupovat ani manévrovat. Kdo uklouzl, byl okamžitě dorážen. Kdo spadl, často už znovu nevstal. Voda, která měla sotva po kolena, se rychle stala pastí.

Chaos bez řádu

Bitva se velmi rychle rozpadla na desítky, možná stovky izolovaných soubojů. Přestaly existovat linie, rozkazy i strategie. Bojiště se změnilo v nepřehledný chaos, v němž se oddíly mísily a jednotlivci bojovali spíše instinktem než podle velení.

Nobunagovy jednotky měly jednu zásadní výhodu: palné zbraně. Arkebuzy byly v Japonsku stále relativně nové, ale Nobunaga jejich potenciál chápal lépe než kdokoli jiný. Střelci pálili do shluků nepřátel přímo v řece. Výstřely trhaly zbroj, kosti i maso. Muži padali do vody, kde je proud okamžitě strhával mezi ostatní těla.

Kronika opět mlčí o detailech, ale nezamlčuje rozsah krveprolití:

„Podle záznamů bylo zabito jedenáct set samurajů klanu Asakura.“

A to je pouze jeden z bojujících klanů. Skutečné ztráty na obou stranách byly nepochybně mnohem vyšší.

Řeka, která se zastavila

Padlí nebyli odnášeni. Nebyl čas, nebyl prostor, nebyli lidé. Těla zůstávala tam, kde padla – v proudu řeky.

S přibývajícími hodinami se začalo dít něco, co žádný z velitelů neplánoval. Mrtví se hromadili. Zachytávali se o sebe, o kameny, o zbraně zapíchnuté do dna. Proud řeky Ane se zpomaloval, až se místy téměř zastavil. Samurajové bojovali doslova na tělech mrtvých. Zakopávali o ně, klouzali po nich, ztráceli rovnováhu. Voda se barvila krví a bahno se měnilo v kluzkou masu masa a kovu.

Nebyla to taktika. Nebyl to záměr. Byla to nevyhnutelná fyzika války: příliš mnoho mrtvých na příliš malém prostoru.

Konec boje a účetnictví smrti

Postupně začala převládat síla vojsk Ody Nobunagy a Tokugawy Ieyasua. Klan Azai byl zatlačen zpět, Asakura se začali hroutit. Když se bojiště konečně uklidnilo, zůstala po něm krajina posetá mrtvými a umírajícími, rozlámané zbroje a zbraně ztracené v bahně a vodě.

Pak přišel rituál, který byl pro války období Sengoku stejně typický jako samotný boj: sbírání hlav.

Podle pozdějších záznamů, citovaných historikem A. L. Sadlerem, bylo po bitvě shromážděno:

„Tři tisíce sto sedmnáct hlav, přinesených do tábora Ody.“

Nešlo o pouhou krutost. Hlavy byly důkazem. Sloužily jako účetnictví války, na jehož základě se rozdělovaly odměny, postavení i sláva. Každá hlava měla své jméno, rod a přesně určenou hodnotu.

Dědictví krve

Bitva u Anegawy nezničila klany Azai a Asakura okamžitě, ale zasadila jim ránu, ze které se už nikdy plně nevzpamatovaly. V následujících letech byly oba rody systematicky vyhlazeny. Jejich hrady padly, jejich spojenci zmizeli a jejich jména se stala varováním pro všechny, kdo by se chtěli postavit vítězům.

Naopak spojenectví Ody Nobunagy a Tokugawy Ieyasua se zde definitivně zpevnilo. Právě tato aliance otevřela cestu ke sjednocení Japonska, které bylo završeno roku 1603 vznikem šógunátu Tokugawa.

Řeka, která pamatuje

Dnes teče řeka Ane klidně. Pole kolem ní jsou upravená, tichá, téměř idylická. Nic nepřipomíná, že by se zde kdy zastavil proud. Ale v létě roku 1570 se voda skutečně zastavila.

Ne kvůli přehradě.

Ne kvůli inženýrství.

Ale proto, že lidské tělo je těžké. A že jich toho dne bylo příliš mnoho.

Bitva u Anegawy tak zůstává mementem doby Sengoku ne proto, že by byla největší či rozhodující, ale proto, že v ní mizí romantický obraz samurajské války. Nahrazuje jej realita bahna, vody a těl, která se hromadí tak dlouho, až zastaví proud řeky. A to je obraz, který se z paměti dějin vytrácí jen velmi pomalu.

Seznam použitých zdrojů:

1. Battle of Anegawa (Wikipedia) [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-01-12]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Anegawa

2. The Battle of Anegawa [online]. Samurai World Resources [cit. 2026-01-12]. Dostupné z: https://samuraiwr.com/battles/the-battle-of-anegawa

3. Anegawa Old Battlefield [online]. Dokoiko-Nagahama (tourism site) [cit. 2026-01-12]. Dostupné z: https://www.dokoiko-nagahama.jp/en/spot/detail/116

4. Battle of Anegawa | Sengoku Period Wiki [online]. Fandom [cit. 2026-01-12]. Dostupné z: https://sengoku-period.fandom.com/wiki/Battle_of_Anegawa

5. Battle of Anegawa [online]. Military-History Wiki [cit. 2026-01-12]. Dostupné z: https://military-history.fandom.com/wiki/Battle_of_Anegawa