Článek
Byla to noc, kdy se nebe zbarvilo do ruda a křik lidí zněl hlasitěji než výstřely. Alhaji, tehdy dvanáctiletý, se třásl strachy, když jej vojáci vytáhli z úkrytu. Ucítil pach potu, střelného prachu a spáleného masa.
Velitel rebelů k němu přistoupil pomalu, s klidem člověka, který zabil už tolikrát, že zapomněl počítat. Pohlédl mu přímo do očí, pak mu vtiskl do ruky samopal. „Dokaž, že patříš k nám,“ procedil mezi zuby a ukázal na otce.
Ruce se mu třásly tak, že sotva dokázal zbraň udržet. Otec na něj hleděl – ne s hněvem, ale s bolestí a tichým souhlasem. Alhaji zavřel oči. Ozvala se rána. Otec padl. Matčin výkřik se ztratil v nočním běsnění.
Než se vzpamatoval, sevřely ho cizí ruce. Do paže mu rozžhaveným železem vypálili tři písmena: RUF. Revolutionary United Front. Bolest byla tak ostrá, až na chvíli přehlušila výčitky. Když ho pak odtáhli mezi ostatní děti, Alhaji už nebyl dítětem. Stal se vojákem.
Jak zlomit dětskou duši
Občanská válka v Sierra Leone začala v roce 1991, ale své nejtemnější roky prožila na konci devadesátých let. Podle UNICEF bojovalo na straně rebelů i vládních sil více než 10 000 dětských vojáků.
Chlapcům dali samopaly a drogy – nejčastěji směs kokainu a střelného prachu známou jako brown-brown. Dívky proměnili v sexuální otrokyně, „manželky“ velitelů, které rodily děti v lesích.
Jeden z přeživších, dnes dospělý muž jménem David, ve svém svědectví řekl:
„Byli jsme jen nástroje. Donutili mě zabít kamaráda, kterého jsem znal od dětství. Když jsem odmítl, pořezali mě mačetou. Pak jsem to udělal.“
Diamanty, které svítily krví
Hluboko v zemi, v bahnitých korytech řek a na prašných polích Kono, Koidu a Tongo, se třpytily diamanty. Rebelové z RUF ovládli doly a vyměňovali drahokamy za zbraně.
Podle OSN pocházelo v letech nejtvrdších bojů až 4 % světové produkce diamantů právě z konfliktních oblastí. Tyto „krvavé diamanty“ končily na prstenech v Paříži, New Yorku či Londýně – a málokdo chtěl vědět, kolik krve za ně bylo prolito.
Rebelové těžili diamanty pomocí otrocké práce. Podle odhadů bylo na nucených pracích nasazeno desítky tisíc civilistů, často žen a dětí. Ti, kdo se pokusili utéct, byli exemplárně popraveni.
Hlasy z popela
Ishmael Beah, jeden z nejznámějších bývalých dětských vojáků, napsal ve své knize A Long Way Gone:
„Stali jsme se stíny. Naše dětství shořelo ve válce. Zbyla jen vzpomínka na to, jací jsme kdysi byli.“
Fatmata, dívka unesená ve čtrnácti letech, vypověděla:
„Násilí bylo denní chleba. Noci byly nejhorší – tehdy si pro nás velitelé přicházeli. Některé dívky se už nikdy neprobudily.“
Podle zpráv organizace Human Rights Watch byla sexuální otroctví a znásilnění systematickou součástí taktiky RUF. Porušování lidských práv nemělo hranic.
Ztracená generace
Válka skončila oficiálně až v lednu 2002, po 11 letech bojů, které připravily o život více než 50 000 lidí a vysídlily téměř 2 miliony obyvatel – téměř polovinu tehdejší populace Sierra Leone.
Dětem, které přežily, ale válka nikdy neskončila. Tisíce z nich prošly demobilizačními programy, učily se znovu číst a psát. Ale noční můry, výčitky a společenské odmítnutí zůstaly.
Dívky, které porodily děti rebelům, se často nemohly vrátit do svých vesnic. Rodiny je považovaly za „nečisté“, děti za „démony“.
Svět, který konečně otevřel oči
Obraz dětského vojáka s kalašnikovem otřásl světem. V roce 2003 vznikl Kimberleyský proces, mezinárodní dohoda, která měla zastavit obchod s krvavými diamanty.
Ačkoliv systém snížil objem ilegálního obchodu, pašování nikdy zcela nezmizelo. Dodnes existují oblasti, kde diamanty financují konflikty.
V Sierra Leone vyrostla nová generace, která válku nezažila. Ale v očích těch, kteří přežili, zůstává bolest. Jizvy na těle a na duši jsou připomínkou toho, co se stane, když se svět dívá jinam.
Jak řekl Ishmael Beah:
„Naučili nás zabíjet, ale nikdo nás nenaučil znovu žít.“
A za každým diamantem, který se zaleskne ve zlatnictví, může být příběh dítěte, jehož jméno už nikdo nezná.
Seznam použitých zdrojů:
1. JUNGER, Sebastian. The Terror of Sierra Leone [online]. Vanity Fair, 8. 12.2006 [cit. 2025‑07‑01]. Dostupné z: https://www.vanityfair.com/news/2000/08/junger200008
2. HUMAN RIGHTS WATCH. Child Soldier Use 2003: A Briefing for the 4th UN Security Council Open Debate on Children and Armed Conflict: Sierra Leone [online], leden 2003 [cit. 2025‑07‑01]. Dostupné z: https://www.hrw.org/reports/2004/childsoldiers0104/15.htm
3. OSN – UN Office of the Special Representative for Children and Armed Conflict. Action to assist war‑affected children in Sierra Leone proposed by special representative for children and armed conflict 14 September 1999 [online] [cit. 2025‑07‑01]. Dostupné z: https://childrenandarmedconflict.un.org/1999/09/14sep99/
4. ICRC. Demobilizing children from armed forces and armed groups in Sierra Leone: 2001–2002 [online] [cit. 2025‑07‑01]. Dostupné z: https://ihl-in-action.icrc.org/case-study/sierra-leone-demobilization-child-soldiers
