Článek
Na verandě svého sídla Barwon Park stál Thomas Austin, muž s prošedivělými kotletami, který se v myšlenkách rád vracel k zeleným kopcům anglického Devonu, odkud pocházel. Bylo horké prosincové odpoledne roku 1859 a nad vyprahlou planinou se vlnil horký vzduch. V dálce se pásly ovce, jejich bílé siluety se míhaly mezi keři.
Austin si upravil klobouk a obrátil se ke své ženě Elizabeth: „Chybí mi lov. Ten pravý, anglický. Tady není co střílet.“ Její pohled se zastavil na něm, pak na polích. Mlčela, ale on už v duchu plánoval.
O pár týdnů později se v přístavu Geelong vykládaly bedny z lodě Lightning. Uprostřed stála velká dřevěná klec. Uvnitř se choulilo dvacet čtyři králíků – deset samců, čtrnáct samic, vybraných z nejlepších anglických lovišť. Austin je nechal převézt na své pozemky a s lehkým úsměvem otevřel dvířka. „Běžte. Tohle je váš nový domov.“
Nikdo tehdy netušil, že tímto gestem spustil ekologickou katastrofu, která se stane noční můrou celé Austrálie.
Země bez nepřátel
Austrálie byla pro králíky zemí zaslíbenou. Mírné zimy, teplá léta, bohaté pastviny a minimum přirozených predátorů – žádné lišky, žádní vlci, jen občasný dravec v oblacích. Navíc zdejší půda nabízela ideální podmínky pro norování.
Samice se stávaly pohlavně dospělými už ve čtyřech měsících a mohly rodit každých několik týdnů. Jeden pár dokázal za rok přivést na svět až osmdesát mláďat. V Evropě by takové množení brzdil mráz, predátoři a nedostatek potravy. V Austrálii? Jen nekonečná zelená hostina.
První roky se zdálo, že vše zůstává pod kontrolou. Králíci byli vítaným zpestřením lovů a občasným zdrojem masa. Ale kolem roku 1865 už farmáři začali mluvit o „pohyblivém koberci“, který v noci vyrazil z nor a do rána spásl celé louky.
Rychlost, která bere dech
Podle záznamů koloniálních úřadů se králičí populace šířila tempem, které bralo dech – až 100 kilometrů ročně. V roce 1880 už byla zamořena většina Viktorie a Nového Jižního Walesu.
Dobové noviny líčily bizarní scény: vlaky projížděly krajinou, kde se na každém metru hýbala zem. Večer bylo slyšet šustění, které připomínalo blížící se bouři, ale byl to jen zvuk tisíců tlapek. „Nikdy jsem neviděl nic podobného,“ psal jeden farmář v dopise bratrovi do Londýna. „Je to, jako by se půda sama dala do pohybu.“
Králíci ničili nejen plodiny, ale i samotný ekosystém. Spásli trávu tak hluboko, že se z půdy stával prach. Eroze odnášela vrchní vrstvu, potoky se měnily v bahnité stružky a původní rostliny mizely.
Plot proti invazi
Roku 1901, v době, kdy Austrálie slavila federaci, čelila zároveň neviditelnému nepříteli. Vláda Západní Austrálie rozhodla o stavbě nejdelšího plotu na světě – Rabbit-Proof Fence.
První linie měřila 1 139 kilometrů, druhá a třetí dohromady přes 3 000 kilometrů. Plot měl být bariérou mezi východem, kde už králíci vládli, a západem, který se ještě držel. Dělníci pracovali v nelítostných podmínkách – v pustinách, kde teploty přesahovaly 40 °C a voda byla vzácná. Někteří umírali na vyčerpání nebo infekce.
Když byl plot dokončen, chvíli se zdálo, že funguje. Ale králíci našli slabá místa – podhrabali se, proskočili tam, kde byla pletiva poškozena cyklónem.
Věda do boje
První polovina 20. století přinesla nové zbraně – virus myxomatózy. Po jeho vypuštění v roce 1950 populace během dvou let klesla o 99 %. V některých oblastech lidé slavili, protože se po desetiletích objevila tráva. Jenže příroda se adaptovala: během pár let se začali rodit králíci odolní vůči nemoci.
V 90. letech přišel další úder – virus RHDV (králičí hemoragická nemoc), který se rozšířil nečekaně rychle, dokonce i tam, kde ho vědci teprve plánovali testovat. Ale i tentokrát zůstala část populace nedotčena a rozmnožování začalo nanovo.
Bitva bez konce
Dnes se počet králíků v Austrálii odhaduje na více než 200 milionů. Ročně způsobí škody v přepočtu za několik miliard korun. Ničí zemědělství, ohrožují stovky původních druhů, mění ráz krajiny.
A přestože moderní věda hledá nové způsoby boje, mnozí ekologové připouštějí, že úplné vítězství je nemožné. Bitva začala nevinně – jako rozmar muže, který toužil po lovu z domova. Skončila jako největší biologická invaze v dějinách moderního světa.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. AUSTRALIAN BROADCASTING CORPORATION. Australia’s rabbit invasion began with 24 bunnies, genetic research suggests [online]. 23. 8. 2022 [cit. 2025-08-10]. Dostupné z: https://www.abc.net.au/news/2022-08-23/australias-rabbit-invasion-traced-to-1869/101361466
2. NATIONAL MUSEUM OF AUSTRALIA. Rabbits introduced — Defining Moments [online]. [cit. 2025-08-10]. Dostupné z: https://www.nma.gov.au/defining-moments/resources/rabbits-introduced
3. COMMONWEALTH SCIENTIFIC AND INDUSTRIAL RESEARCH ORGANISATION. Biological control of rabbits [online]. [cit. 2025-08-10]. Dostupné z: https://www.csiro.au/en/research/animals/pests/biological-control-of-rabbits
