Článek
Wolete nikdy neviděla letadla. Když jednoho rána v roce 1936 přelétlo nad její vesnicí v regionu Tembien, děti vyskočily ze svých chatrčí, křičely a mávaly. Myslely si, že to je nebeský pták, znamení od Boha, možná dar. Ale pak přišel zápach. Dusivý, olejovitý, pálivý. Nebe se zbarvilo do žluta. Lidé začali kašlat, oči pálily, kůže na rukou se loupla jako slupka z ovoce. Večer už nikdo nevolal o pomoc. Jen pár zvířat běželo zmateně kolem mrtvých těl, která ještě před hodinami žila, zpívala a doufala.
To nebyla válka. Byl to trest. A ti, kdo přežili, si kladou otázku, proč svět tehdy zůstal potichu. Proč odvrátil oči.
Civilizace z letadel: Plynové bombardování vesnic
Invaze Itálie do Etiopie v roce 1935 nebyla jen vojenským tažením. Byla záminkou k vyhlazení těch, kteří nepadli na kolena. Mussolini snil o impériu, které by se vyrovnalo starému Římu – ale stavěl je na popelu vesnic.
Etiopští rolníci se mu stavěli do cesty – ne zbraněmi, ale tím, že prostě zůstávali doma. Odmítali opustit půdu svých předků, kláštery, prameny. A právě proto se stali terčem.
Italská letadla – dvouplošníky Caproni – vypouštěla bomby s yperitem nad oblastmi, kde nebyli vojáci, ale matky s kojenci, starci, pastevci. Yperit se neptal, jestli někdo bojuje. Vypaloval plíce, oči, vnitřnosti.
V oblasti Tembien, Amba Aradam či během masakru u jezera Ashenge bylo podle vojenských zpráv nasazeno více než 300 tun chemických zbraní. Zasažené vesnice zmizely z mapy. Ne proto, že by byly dobyty – ale protože je pohltila mlha smrti.
„Zabijte každého, kdo připomíná Etiopana“
Po atentátu na místokrále Grazianiho v Addis Abebě spustila Itálie něco, co i její generálové nazývali „čistkou“. V hlavním městě byly bloky domů vypalovány, lidé naháněni na náměstí a stříleni bez výslechu. Ale skutečný horor se odehrával mimo dohled – v horských komunitách, kam nikdy nevstoupil žádný novinář.
Ve vesnicích, jako byla Gojjam nebo Shewa, byli obyvatelé shromažďováni do kostelů – a ty pak zapalovány. Jiní byli svázáni drátem a vhozeni do řek. Italští vojáci se fotili s hořícími chatrčemi v pozadí. Úsměvy, pozdravy domů. Válečné trofeje.
Zemědělci, kteří přišli o vše, se schovávali v jeskyních. Ale Italové znali terén – a plyn si našel cestu i tam. Některé jeskyně, jako Tačignit, se proměnily v masové hroby.
Hlad, nemoc, tábory
Ti, kdo přežili plyn a kulky, čekal jiný osud. Byli deportováni. Do vnitrozemí, do pracovních táborů, kde každý nový den znamenal novou zkoušku.
V Danane, Nokře a na dalších místech byly vybudovány tábory, kde se denní příděl vody pohyboval kolem půl litru na osobu. Nemocní nebyli ošetřeni. Ženy byly často využívány k těžkým pracím – a pak opakovaně znásilňovány. Děti byly oddělovány od rodičů, aby „nezdědily rebelii“.
Historici hovoří o více než 100 000 civilních obětech, přičemž přesná čísla nelze nikdy určit. Mnohá těla shořela nebo byla zahrabána bez označení. Ale vesničané si pamatují. Vzpomínky se předávají zpěvem, šeptem, pohledem do očí.
Zrada v Evropě
A co svět? Co dělaly velmoci, když viděly fotografie mrtvých, slyšely prosby císaře Haile Selassieho na půdě Společnosti národů?
Západní Evropa volila ticho. Británie a Francie se Mussolinimu raději klaněly, než aby riskovaly rozkol, který by otevřel cestu Hitlerovi. Sankce byly slabé, neúčinné. Ropa proudila dál, materiál pro bombardéry také. Itálie si dělala, co chtěla.
Amerika? Roosevelt se vyjádřil opatrně, ale konkrétně nepodnikl nic. Svět tehdy Etiopii obětoval – protože život černochů neměl hodnotu.
Dnes, o téměř sto let později, stojí v některých vesnicích stále původní kamenné domky. Mezi nimi hroby. Neoznačené, jen s hromádkou kamenů. Lidé si tam nesedají. Děti si tam nehrají.
Každý Etiopan ví, že mezi lety 1935 a 1941 se Evropa předvedla v celé své „civilizovanosti“ – a ukázala, že pokrok neznamená soucit.
Masakr vesničanů, útoky na farmy, kláštery a zdroje vody nebyly excesem, ale strategií. A ta strategie měla jasné poselství: Zničte národ, zničíte odpor.
Wolete nakonec přežila. Její bratr ne. Matka byla mezi těmi, kdo oslepli. Dlouho mlčela, ale když jí bylo osmdesát, začala mluvit. Vyprávěla, jak chutná vzduch, který pálí. Jaké to je pohřbívat celou vesnici. A jak těžké je věřit v lidství, když na vás svět zapomene.
Možná není pozdě si vzpomenout. Protože mlčení neomlouvá. A paměť – ta někdy pálí víc než yperit.
Seznam použitých zdrojů:
1. MELVIN, M. The use of chemical weapons in the 1935–36 Italo-Ethiopian War [online]. Stockholm: SIPRI, 2008 [cit. 2025-06-07]. Dostupné z: https://www.sipri.org/sites/default/files/Italo-Ethiopian-war.pdf
2. BITEW, Berhanu. Italian narratives about the Amhara helped lay the seeds of genocide in Ethiopia [online]. London: London School of Economics, 2023 [cit. 2025-06-07]. Dostupné z: https://blogs.lse.ac.uk/africaatlse/2023/02/27/italian-narratives-about-the-amhara-helped-lay-the-seeds-of-genocide-in-ethiopia/
3. COLAMOSCA, Antonio. How Italy's Colonial War in Ethiopia Foreshadowed the Barbarism of World War II [online]. New York: Jacobin, 2020 [cit. 2025-06-07]. Dostupné z: https://jacobin.com/2020/09/mussolini-italo-ethiopian-war-fascism-salvemini
