Článek
Večer na recepci velvyslanectví. Tlumené světlo, stoly vyleštěné do lesku, v rohu místnosti tiše hraje piano. Vzduchem se nese vůně drahého vína, kubánských doutníků a parfémů z Paříže. Diplomaté v smokingu se usmívají, vyměňují si zdvořilosti, zatímco mezi nimi proplouvají elegantní ženy v saténových šatech. Vše působí jako bezstarostný večer evropské smetánky.
Ale v tom divadle je jedna žena, která nehraje jen pro potěchu. V červených šatech, se sklenkou vína a ledově klidným úsměvem, přesně tam, kde má být. Její oči se zastaví na americkém vojenském atašé. Vysoký, vlivný, svobodný. Je to snadné. A přesto smrtící. Tato žena není host. Je nástroj. Agenta KGB. Vlaštovka.
Tak se říkalo krásným ženám, které studená válka proměnila v tiché bojovnice – a z jejich těl v nejrafinovanější zbraně. Nešlo o náhodné flirtování. Všechno mělo řád, metodiku, přesný protokol. Byl to promyšlený státní projekt.
Vlaštovky a králičáci
Sovětská zpravodajská služba KGB systematicky cvičila agentky, které měly za úkol svádět západní cíle a získávat z nich informace, vydírat je nebo je přimět ke spolupráci. Tyto ženy se nazývaly lastočka – „vlaštovka“. Mužští agenti, kteří byli určeni ke svádění žen, se v hantýrce nazývali králičáci. Ti byli vzácnější a nasazováni především na sekretářky, tlumočnice nebo manželky diplomatů.
Vlaštovky ale měly jedno klíčové postavení: dokázaly dostat muže tam, kam žádná jiná metoda nedokázala. Do ložnice. Do důvěry. Do pocitu výjimečnosti. A pak – do pasti.
Výcvik těchto agentek byl komplexní. Nešlo jen o krásu. Byly školeny ve společenské etiketě, ve flirtu, ve vedení dialogu, ale také ve strategii manipulace. Každá věděla, jaký parfém nosit podle cíle: lehký květinový pro romantiky, těžší orientální vůně pro dominantní typy. Učily se maskovat náklonnost, vzbuzovat dojem oddanosti. Pokud situace vyžadovala postel, byl to jen další krok v misi. Tělo nebylo soukromým majetkem – bylo nástrojem státu.
Případ Valentiny Hassanovny
V roce 1972 operovala ve Západním Berlíně agentka KGB známá pod jménem Valentina Hassanovna. Měla proniknout do britské vojenské rozvědky skrze důstojníka MI6. Cílový muž – plukovník Edward R. – byl zkušený, loajální, ale osamělý. První kontakt proběhl na výstavě moderního umění. Valentina vystupovala jako kurátorka. Během několika měsíců vytvořila iluzi romantického vztahu. Přesně dávkované emoce, doteky, náznaky společné budoucnosti.
Po půl roce začal důstojník předávat tajné informace. Valentina vše odesílala do Moskvy. Když britská kontrarozvědka konečně rozpletla její totožnost, Valentina během jediné noci zmizela. Několik let poté byla údajně spatřena v Moskvě, kde vyučovala nové agentky. Nikdy nepromluvila.
Zamilovaná Naděžda
Jiný příběh skončil jinak. Agentka známá pouze jako Naděžda byla nasazena ve Stockholmu. Jejím cílem byl švédský inženýr Lars E., který pracoval na vývoji navigačních systémů pro NATO. Naděžda sehrála dokonalou roli mladé emigrantky z Pobaltí. S Larsem začala chodit, po několika měsících oznámila, že je těhotná. Navrhla společný útěk do SSSR, kde si založí rodinu. Lars souhlasil.
Po příletu do Moskvy byl okamžitě zadržen. Byl vyslýchán, později jeho stopa mizí. Naděžda dostala Řád rudé hvězdy. Ale – podle některých svědectví – se skutečně zamilovala. A to byla chyba. Krátce po události byla přeložena na Dálný východ, kde údajně spáchala sebevraždu. Jiní tvrdí, že byla umlčena.
Emoce jako slabost
Pro KGB byly city nepřítelem. Vlaštovky nesměly cítit. Pokud některá projevila slabost – a zamilovala se do svého cíle – stala se sama nebezpečím. Byly hlídány. Poslouchány. Sledující agenti měli za úkol nejen dokumentovat jejich činnost, ale i vyhodnocovat psychický stav. Pokud hrozilo, že ztrácí kontrolu, byly staženy. A někdy – prostě zmizely.
Sex jako válka
Studená válka měla mnoho front. Rakety, satelity, dešifrovací stroje. Ale jednou z nejnenápadnějších a nejúčinnějších zbraní bylo ženské tělo. Krása, dotek, důvěra. Něco, čemu žádný šifrovací kód nemohl konkurovat.
Dnes se tyto příběhy mohou zdát jako filmové fikce. Ale ve skutečnosti byly součástí nelítostného boje mezi ideologiemi. Vlaštovky nezabíjely zbraní – ale mohly zničit kariéry, vztahy, loajalitu. A možná – i samy sebe.
Jsou-li jejich osudy tragické, nelze se divit. Žádná válka totiž neprochází bez obětí. A někdy tou největší obětí je člověk, který už sám neví, kým vlastně je.
Seznam použitých zdrojů:
1. KAHANI, Asli. The Dark Art of Honey Trapping: Espionage, Blackmail, and National Security Threats [online]. [cit. 27. 5. 2025]. Dostupné z: https://aslikahani.com/Home/the-dark-art-of-honey-trapping-espionage-blackmail-and-national-security-threats
2. WEINSTEIN, Adam. The Epic Honey Trap: A Classic Case Shows Just How Far Moscow Will Go [online]. The Daily Beast, 2022 [cit. 27. 5. 2025]. Dostupné z: https://www.thedailybeast.com/the-epic-honey-trap-a-classic-case-shows-just-how-far-moscow-will-go
3. SACKS, Brianna. Former Russian sex spy reveals how she manipulated her targets into becoming ‚obsessed‘ with her [online]. New York Post, 27. 4. 2024 [cit. 27. 5. 2025]. Dostupné z: https://nypost.com/2024/04/27/former-russian-sex-spy-reveals-how-she-manipulated-her-targets-into-becoming-obsessed-with-her/
