Článek
Nebe nad Kanárskými ostrovy toho dne připomínalo chaos. Letiště Los Rodeos na Tenerife, které by normálně ospale obsluhovalo pár menších letů, se proměnilo v přetíženou past. Bombová hrozba na letišti Gran Canaria způsobila, že tamní provoz byl přesměrován právě sem – na úzké ranveje ztracené v mlžném oparu. Nikdo netušil, že se blíží tragédie, která otřese světem.
Na jedné straně stál obrovský Boeing 747 společnosti KLM, pyšnící se nizozemskou precizností a kapitánem Jacobem Veldhuyzenem van Zantenem, legendou mezi piloty. Na druhé straně se tísnil stejně velkolepý Boeing 747 společnosti Pan Am, plný amerických turistů, kteří si už představovali palmy, pláže a exotickou dovolenou. Atmosféra na palubě Pan Am byla uvolněná – lidé se smáli, povídali si o plánech na dovolenou, děti se těšily na plážové hry. Nikdo z nich netušil, že se ocitli ve vražedné hře, kde každé rozhodnutí může být osudné.
Smrtící koktejl náhod
Mlha jako mléko se začala válet nad ranvejí, z rádia praskaly rozkazy, které se navzájem překřikovaly. KLM se chystalo ke startu. Van Zanten, zvyklý na dokonalost, byl netrpělivý – chtěl se dostat do vzduchu a dohnat zpoždění. Jenže viditelnost byla mizerná a komunikace s věží se stávala stále více zmatenou. I zkušený kapitán, který byl tváří bezpečnosti KLM, najednou cítil neklid. Jak by mohl on – vzorový pilot – udělat chybu?
Pan Am se zatím pokoušelo vyklidit pojížděcí dráhu, ale v mlze bloudilo jako přízrak. Na palubě panovala nervozita – posádka si nebyla jistá svou pozicí a snažila se udržet chladnou hlavu, zatímco kapitán Victor Grubbs pomalu pojížděl vpřed. Hlasité hučení motorů KLM se ozývalo z dálky, ale v husté mlze se nedalo určit, odkud přesně přichází. Napětí v kokpitu rostlo – čas jako by se zpomalil, každý zvuk se zdál nepatřičně hlasitý.
A pak to přišlo. KLM se náhle rozjelo. V rádiu zaznělo nezřetelné potvrzení, které však nebylo skutečným povolením ke vzletu. Van Zanten pevně svíral knipl, motory řvaly a kolos nabíral rychlost. V ten moment jako by se zastavil čas – přímo před nimi se vynořil trup Pan Am.
Kapitán Grubbs z Pan Am jen vytřeštil oči. „Jeď! Jeď pryč!“ zařval na kopilota. Prudce přidal plyn, ale obrovské letadlo se těžce sunulo po ranveji. KLM se pokusilo vzlétnout – přitáhnout nos letadla nahoru. Křídlo však zachytilo o trup Pan Am a během zlomku sekundy se oba obři proměnili v ohnivé inferno.
Peklo na zemi
Plameny stravovaly vše. Obrovská exploze KLM přeměnila letadlo v ohnivou kouli. V kabině i v prostoru pro cestující zavládla apokalypsa. Křik, sténání a volání o pomoc se mísily s ohlušujícím řevem plamenů. Kovové konstrukce se hroutily pod tlakem žáru a ze všech stran se valil hustý, dusivý kouř. Na palubě KLM bylo 248 lidí – nikdo nepřežil. Těla byla roztrhaná, spálená k nepoznání.
Na palubě Pan Am to byl boj o přežití. Část letadla zůstala relativně nepoškozená a mezi přeživšími vypukla panika. Výkřiky zněly jako zoufalý chór, lidé se prodírali mezi troskami, šlapali přes těla a hledali cestu ven. Letušky, i přes těžká zranění, neúnavně organizovaly evakuaci. Jeden z pasažérů, popálený do krve, později popisoval, jak se zoufale snažil otevřít nouzový východ, zatímco plameny olizovaly trup letadla.
Všude kolem byl chaos. Někteří cestující se pokoušeli dostat k oknům a prorazit je v naději na únik, ale skla odolávala. Jiní padali na kolena a modlili se, zatímco plameny rychle postupovaly. V dusivém kouři se lidé navzájem ztráceli, volali jména svých blízkých, snažili se držet za ruce, ale žár je nutil pustit a ustoupit. Dveře na levoboku zůstaly zaklíněné a nepoddajné.
Kapitán Grubbs, ačkoli sám otřesený a popálený, křičel na posádku, aby se dostala ven, a pomáhal lidem vyšplhat na křídlo. Jeden z cestujících, popálený muž s potrhanou košilí, zoufale volal jména své rodiny, ale odpovědi se nedočkal. Přes bolest a šok se vyšplhal na křídlo a s ostatními začal skákat dolů do bezpečné vzdálenosti od plamenů. Některé pády byly fatální – lidé si lámali páteř, nohy nevydržely nápor dopadu.
Jeden z přeživších, který později vypovídal před vyšetřovací komisí, popisoval, jak se plazil podél rozžhaveného trupu, zatímco na něho padaly kusy spáleného materiálu. Cítil, jak se mu puchýře na rukou trhají, ale adrenalin mu nedovolil zpomalit. Teprve venku, když jeho tělo dopadlo na tvrdou betonovou plochu, si uvědomil, že je stále naživu.
Hasiči se snažili dostat k troskám, ale plameny byly příliš prudké. Někteří záchranáři později přiznali, že viděli lidi na křídlech letadla, kteří se náhle zřítili do plamenů – plně při vědomí, ale bez naděje na přežití. Jako by celé peklo spolykalo vše živé, co se dostalo do jeho dosahu.
Když se konečně podařilo požár uhasit, trosky Pan Am připomínaly spálený skelet. Záchranáři postupně vytahovali přeživší. Ze 396 lidí na palubě se jich 61 jako zázrakem dostalo ven. Někteří nich měli popáleniny tak rozsáhlé, že jejich tváře byly nepoznatelné. Mnozí zemřeli později v nemocnici na následky popálenin a šoku.
Katastrofa na Tenerife přepsala pravidla letecké bezpečnosti. Zlepšila komunikaci mezi piloty a řídícími věžemi, sjednotila fráze a zdůraznila nutnost jednoznačného potvrzení pokynů. Ironií osudu se tvář bezpečnosti KLM, kapitán van Zanten, stal symbolem tragické chyby, která přinesla smrt stovkám lidí.
Seznam použitých zdrojů:
1. Ladbible. (2024). Tenerife Airport Disaster 1977: The Worst Plane Crash in History. [cit. 12.03.2025]. Dostupné z: https://www.ladbible.com/community/tenerife-airport-disaster-1977-worst-plane-crash-709520-20241002
2. Wikipedia. (n.d.). Dan-Air Flight 1008. [cit. 14.03.2025]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Dan-Air_Flight_1008
3. 1001Crash. (n.d.). Tenerife Disaster: The Deadliest Aviation Accident in History. [cit. 12.03.2025]. Dostupné z: https://www.1001crash.com/index-page-tenerife-lg-2.html
