Vyhráli bitvu, přesto byli ztraceni. Příběh Deseti tisíc inspiroval Alexandra Velikého

Prach se zvolna usazoval nad bojištěm. Tam, kde ještě před chvílí duněla kopyta perské jízdy, ležela těla padlých. Řečtí hoplíté se opírali o své štíty a sledovali, jak se protivník dává na ústup. Zvítězili.

Jen málokteré vítězství v dějinách však mělo tak hořkou pachuť.

Krátce po bitvě se mezi vojáky roznesla zpráva, která změnila triumf v zoufalství. Perský princ Kýros Mladší, muž, který celou výpravu zaplatil a vedl, padl v boji. Náhle nikdo nevěděl, co bude dál. Žoldnéři byli tři tisíce kilometrů od domova uprostřed největší říše tehdejšího světa. Neměli spojence a kolem nich se shromažďovala perská armáda.

Mnozí byli přesvědčeni, že odtud už není návratu.

Přesto se právě tato beznadějná situace proměnila v jeden z největších příběhů odvahy a vytrvalosti starověku.

Princ, který chtěl získat říši

Celý příběh začal několik let před bitvou u Kunaxy. Když zemřel perský král Dareios II., nastoupil na trůn jeho starší syn Artaxerxés II. Jeho mladší bratr Kýros se s tím nikdy nesmířil. Jako satrapa západních provincií spravoval bohaté oblasti Malé Asie, měl dostatek zlata i politických spojenců, ale k získání koruny potřeboval něco, co si penězi koupit nešlo. Armádu schopnou porazit královské vojsko.

Nakonec ji našel mezi Řeky.

Peloponéská válka právě skončila. Sparta zvítězila nad Athénami a tisíce zkušených vojáků zůstaly bez práce. Pro mnohé představovala služba v cizím vojsku jedinou možnost, jak uživit sebe i své rodiny. Kýros navíc Spartu během války štědře podporoval, a tak mezi spartskými veliteli požíval značné důvěry.

Verbování probíhalo nenápadně. Důstojníci dostávali různé záminky, proč mají shromažďovat vojsko. Jedněm bylo řečeno, že půjde o tažení proti horským kmenům, jiným o ochranu perských držav. Jen úzký okruh zasvěcených znal skutečný cíl.

Pravda vyšla najevo až ve chvíli, kdy armáda překročila Eufrat a pochodovala stále hlouběji do perského vnitrozemí.

Jejich protivníkem nebude žádný místní povstalec. Půjdou proti samotnému králi.

Pro řadu žoldnéřů to byl šok. Odmítnout však znamenalo zůstat tisíce kilometrů od domova bez jídla a bez ochrany. Kýros navíc slíbil mimořádně vysoký žold, několikanásobně převyšující běžnou odměnu.

Nakonec většina mužů pokračovala.

Výprava čítala přibližně třináct tisíc řeckých vojáků a několik desítek tisíc perských spojenců. Označení Deset tisíc, pod kterým vešla do dějin, vzniklo až později a připomíná přibližný počet Řeků, kteří přežili nejtěžší část tažení.

Den, kdy falanga znovu ukázala svou sílu

Na podzim roku 401 př. n. l. se obě armády střetly u Kunaxy, asi sedmdesát kilometrů severně od Babylonu.

Perská armáda měla početní převahu. Kolik vojáků přesně Artaxerxés přivedl není jasné. Antické prameny mluví o statisících mužů, moderní odhady jsou střízlivější. V jednom se ale odborníci shodují. Řekové stáli proti výrazně silnějšímu protivníkovi.

Jejich největší zbraní nebyla odvaha. Byla jí disciplína.

Každý hoplíta nesl bronzovou přilbu, těžký kulatý štít, pancíř, meč a kopí dlouhé přibližně dva a půl metru. Celá výstroj vážila přes třicet kilogramů. Sám nebyl nijak výjimečný. Síla spočívala v tom, že stovky mužů postupovaly jako jediný organismus.

Když zazněl povel k útoku, sevřely se štíty těsně vedle sebe. Les kopí se naklonil vpřed a celá falanga se dala do pohybu. Nejprve pomalu, potom stále rychleji. Dunění tisíců kroků se neslo bojištěm a perské řady začaly ustupovat.

Xenofón později napsal, že mnozí Peršané nevydrželi pohled na blížící se falangu a obrátili se na útěk ještě dříve, než došlo k boji muže proti muži.

Řekové na svém úseku bojiště zvítězili s neuvěřitelnou lehkostí.

Jenže rozhodující okamžik celé bitvy se odehrával o několik set metrů dál.

Kýros zahlédl svého bratra.

Věřil, že jediný odvážný útok může válku okamžitě ukončit. V čele elitní jízdy se rozjel přímo proti Artaxerxovi. Podle antických autorů se mu podařilo krále dokonce zranit. V následujících vteřinách však přišel osudový okamžik.

Kýros byl zasažen.

Dodnes přesně nevíme, zda šlo o oštěp nebo šíp. Jisté je jen to, že princ padl z koně mrtev.

V jediném okamžiku se všechno změnilo. Řekové vyhráli bitvu, ale prohráli válku.

Muž, který je najal, byl mrtvý. Nikdo jim nemohl vyplatit slíbený žold. Neměli spojence ani možnost doplnit zásoby. Nejbližší řecká města ležela mnoho měsíců pochodu daleko a mezi nimi se rozprostírala Perská říše.

Tehdy si tisíce vojáků poprvé naplno uvědomily, že skutečný boj teprve začíná.

Zrada, která měla ukončit celou výpravu

Perský velitel Tissafernés pochopil, že řeckou falangu nebude snadné porazit silou. U Kunaxy viděl na vlastní oči, jak těžkooděnci rozdrtili protivníka navzdory jeho početní převaze. Další přímý střet by znamenal jen zbytečné ztráty.

Rozhodl se proto bojovat jinak.

Nabídl Řekům jednání. Tvrdil, že válka skončila, Kýros je mrtvý a nikdo nemá důvod prolévat další krev. Pokud složí zbraně a přijmou perský doprovod, dostanou bezpečný průchod až k řeckým hranicím.

Vyčerpaným žoldnéřům zněla taková nabídka rozumně.

Nejzkušenější velitelé, v čele se spartským vojevůdcem Klearchosem, proto přijali pozvání do perského tábora.

Nikdy se už nevrátili.

Peršané je zajali, odvedli před Artaxerxa a krátce nato popravili. Během jediného dne přišla armáda o většinu svého velení. Perský dvůr očekával, že se tisíce mužů bez velitelů začnou mezi sebou soupeřit nebo se vzdají.

Jenže podcenil jednu věc.

Řekové sice bojovali za peníze, ale roky společných tažení z nich vytvořily mimořádně disciplinované vojsko. Dobře věděli, že jedinou nadějí na přežití je držet pohromadě.

Muž, který se stal vůdcem z nutnosti

V kritické chvíli vystoupil do popředí Athéňan Xenofón.

Nebyl zkušeným velitelem. Na výpravu se vydal spíše jako dobrodruh a vzdělaný aristokrat. Když odcházel z Athén, sotva mohl tušit, že právě jeho jméno budou historici spojovat s jedním z největších vojenských pochodů všech dob.

Podle vlastního vyprávění obešel v noci jednotlivé oddíly a povzbuzoval vojáky, aby nepropadali panice. Druhého dne svolal shromáždění a připomněl jim prostou pravdu.

Persie je příliš daleko od Řecka na to, aby je někdo přišel zachránit.

Jedinou možností, jak se dostat domů, jsou oni sami.

Jeho slova zapůsobila.

Armáda si zvolila nové velitele a vydala se na sever. Cílem bylo dosáhnout pobřeží Černého moře, kde ležela řecká města. Nikdo netušil, kolik měsíců bude cesta trvat ani kolik mužů ji přežije.

Čekal je pochod dlouhý téměř tři tisíce kilometrů.

Nepřátelé, kteří se odmítali postavit do bitvy

První týdny byly těžké, ale skutečné peklo začalo v horách.

Řekové vstoupili na území Kardúchů, horských kmenů, které se nikdy plně nepodrobily perské moci. Jejich bojovníci nepotřebovali početné armády ani těžké brnění. Stačila jim dokonalá znalost krajiny.

Útočili ze skal i z úzkých průsmyků.

Když se řecká kolona natahovala po horských stezkách, zasypávali ji šípy, kameny a oštěpy. Jakmile se hoplíté pokusili vyšplhat vzhůru, útočníci zmizeli mezi skalami.

Slavná falanga, která na otevřené pláni působila jako nezastavitelný beran, byla v horách bezmocná.

Xenofón popisuje dny, kdy vojáci bojovali doslova o každý průsmyk. Často museli obsadit horské vrcholy ještě před úsvitem, jinak by na ně Kardúchové seshora valili balvany a stříleli z luků.

Právě zde utrpěli Řekové jedny z nejcitelnějších ztrát celé výpravy.

Nepřítelem se stala i příroda

Když konečně opustili horské průsmyky, čekala je další rána.

Arménská zima.

Muži, kteří ještě nedávno pochodovali rozpálenou Mezopotámií, se nyní brodili hlubokým sněhem. Ledový vítr pronikal pod bronzové pancíře a noc co noc umírali další lidé i tažná zvířata.

Docházely zásoby.

Vojáci jedli, co našli. Zabíjeli poslední mezky a někdy se živili jen hrstí obilí nebo planými rostlinami. Někteří zahazovali část výstroje. Jiní si omotávali nohy hadry, protože jejich sandály se rozpadaly.

Nejtěžší nebyl hlad. Bylo to vyčerpání.

Xenofón vzpomíná na muže, kteří si sedli do sněhu s tím, že už nemohou dál. V takovém mrazu však několik minut odpočinku znamenalo smrt. Druhové je museli zvedat násilím, táhnout je za ruce nebo jim vyhrožovat, aby pokračovali.

Každý další kilometr byl malým vítězstvím.

„Thalatta! Thalatta!“

Po dlouhých měsících pochodu vystoupila skupina vojáků na vrchol hory Theches.

Pak se ozval křik.

Nejdříve mu ostatní nerozuměli. Mysleli si, že narazili na nepřítele. Brzy se však křik šířil celou kolonou.

„Thalatta! Thalatta!“

„Moře! Moře!“

Na obzoru se třpytila hladina Černého moře.

Muži objímali jeden druhého a děkovali bohům. Po měsících strádání konečně spatřili cestu zpět do řeckého světa.

Nebyl to konec jejich putování.

Čekaly je ještě další boje i dlouhá cesta po pobřeží. Nejhorší však měli za sebou.

Kniha, která inspirovala Alexandra Velikého

Kdyby Xenofón své zážitky nesepsal v díle Anabasis, možná by dnes výprava Deseti tisíc představovala jen krátkou poznámku v dějinách Perské říše.

Místo toho vzniklo jedno z nejslavnějších vojenských děl všech dob.

Xenofón nepopisoval jen bitvy. Psát uměl i o hladu, únavě, sporech mezi vojáky, těžkých rozhodnutích velitelů nebo obyčejné lidské naději. Díky tomu se jeho dílo čte překvapivě živě i po více než dvaadvaceti stoletích.

Anabasis později studovali vojevůdci napříč staletími. Patřil mezi ně i Alexandr Veliký. Pochod Deseti tisíc mu ukázal něco zásadního. Perská říše sice působila jako nedobytný kolos, ale její srdce nebylo nepřístupné. Jestliže se deset tisíc řeckých žoldnéřů dokázalo probít až k moři, pak bylo možné uvažovat i o mnohem odvážnější výpravě.

A přesně to Alexandr o několik desetiletí později udělal.

Výprava Kýra Mladšího skončila naprostým neúspěchem. Přesto se právě z ní zrodila jedna z největších legend starověku. Ne kvůli vítězství v bitvě, ale kvůli odhodlání mužů, kteří odmítli zemřít daleko od domova. Vyhráli bitvu a prohráli celou válku.

Přesto dokázali něco, co se zdálo nemožné.

Vrátili se.

Seznam použitých zdrojů:

[1] Warfare History Network. The Battle of Cunaxa and the March of the 10,000 [online]. 2002 [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://warfarehistorynetwork.com/article/the-battle-of-cunaxa-and-the-march-of-the-10000/

[2] Encyclopaedia Iranica. XENOPHON [online]. 2000, aktualizováno 2013 [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://www.iranicaonline.org/articles/xenophon

[3] Livius. Xenophon [online]. [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://www.livius.org/articles/person/xenophon/

[4] Wikipedia. Anabasis (Xenophon) [online]. [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Anabasis_(Xenophon)

[5] Cambridge University Press. Cyrus the Younger and the Ten Thousand Greeks. In: A History of Greece [online]. 2012 [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/services/aop-cambridge-core/content/view/37E0C0264541A222C0C4E06C9CE6DCA9/9780511696572c1_p1-68_CBO.pdf/cyrus-the-younger-and-the-ten-thousand-greeks.pdf

[6] War History Online. Cyrus the Younger – Bid for the Persian Throne [online]. 2021 [cit. 2026-07-23]. Dostupné z: https://warhistory.org/article/5818/