Werwolf v českých zemích: Válka, která neskončila

V noci z 14. na 15. června 1945 se nad Krušnými horami převalovala nízká oblačnost a trať mezi Mostem a Chomutovem byla prázdná. Krátce po půlnoci se ozval mohutný výbuch. Kolejnice se zvedly ze země, pražce se rozletěly do okolního svahu. Nálož byla položena přesně. Promyšleně. Bez improvizace.

Když na místo dorazila hlídka stanice SNB Most pod vedením vrchního strážmistra Karla Doležala, bylo už po všem. Pachatelé zmizeli v lese. Zůstala jen vyrvaná trať, pach střelného prachu a znepokojivý pocit, že tohle není nehoda ani dozvuk nedávných bojů. Psal se červen 1945. Německo kapitulovalo 8. května 1945 – před více než pěti týdny.

V interním hlášení Zemského velitelství SNB v Praze se objevila věta, která se měla v následujících měsících opakovat znovu a znovu:

„Akce nese znaky diverzní činnosti vyškolených osob.“

Lesy plné zbraní

Krátce poté začaly nálezy. Nejprve jednotlivé kusy – samopal nalezený 21. června 1945 ve stodole v obci Malé Březno, granát zakopaný u potoka poblíž Kovářské, bedna munice objevená 2. července 1945 pod podlahou opuštěného domu v Perštejně. Pak celé skrýše.

V lesích severních Čech i na Šumavě byly během léta a podzimu 1945 objevovány pečlivě zakopané zásoby. Zbraně zabalené do voskovaného papíru, aby vydržely vlhko. Trhaviny uložené odděleně. Konzervy, sušené potraviny, někde i léky. Nešlo o chaotické pozůstatky ústupu. Šlo o vědomou přípravu na budoucí boj.

Vyšetřovatelé Oddělení státní bezpečnosti při Zemském národním výboru si postupně uvědomovali, že někdo počítal s dlouhým pobytem v ilegalitě. Ne týdny. Měsíce. Možná roky.

Přepadení hlídky u Jablonce

Dne 23. července 1945 byla vyslána dvoučlenná hlídka SNB do oblasti lesů mezi obcemi Lučany nad Nisou a Rádlo v okrese Jablonec nad Nisou. Místní obyvatelé hlásili pohyb ozbrojených mužů v lese. Hlídku tvořili strážmistr Josef Hruška a četnický čekatel František Malina. Postupovali opatrně. Nečekali boj. Spíše ověření hlášení.

Útok přišel bez varování. Krátká dávka ze samopalu z bezprostřední blízkosti. Josef Hruška byl zasažen smrtelně a zemřel na místě. František Malina byl těžce raněn a převezen do nemocnice v Jablonci nad Nisou. Útočníci se okamžitě stáhli do lesa, krytí terénem, který dokonale znali.

Pátrání trvalo týdny, od 24. července do poloviny srpna 1945. Bez výsledku. Tento případ patří k nejvážnějším doloženým útokům připisovaným Werwolfu na českém území. Nešlo o sabotáž. Šlo o cílené zabití.

Kdo byli ti, co zůstali

Z výslechových protokolů vedených v srpnu a září 1945 v Liberci, Českých Budějovicích a Klatovech vyplývá, že mnoho z Werwolfů byli velmi mladí muži. Někteří sotva dospělí. Vychovaní v systému, který jim od dětství vštěpoval, že svět je boj a slabost je zrada.

Po květnu 1945 se jejich svět rozpadl. Uniformy se staly nebezpečnými. Jazyk podezřelým. Budoucnost neexistovala. Werwolf jim nabídl něco známého – řád, smysl, jasně určeného nepřítele.

Ne všichni byli fanatiky. Někteří se prostě báli. Odsunu. Vězení. Pomsty.

Šumava: život v ilegalitě

Na Šumavě se podařilo rozkrýt několik skupin, které v lesích přežívaly celé měsíce, od léta 1945 do jara 1946. Přespávaly v improvizovaných zemljankách v oblasti Modravy, Prášil a Kvildy, kradly potraviny z opuštěných statků a vyhýbaly se kontaktu s civilisty.

Jedna z odhalených skrýší, nalezená 3. února 1946 poblíž bývalé obce Zhůří, obsahovala zásoby, které by vystačily několika lidem na celou zimu. Vyšetřovatelé konstatovali, že šlo o promyšlené zázemí. Ne o zoufalé skrývání.

Zatčení muži při výsleších vedených v Klatovech v březnu 1946 vypovídali o víře, že přijde nový konflikt. Že Západ a Východ se brzy střetnou. A že oni budou připraveni.

Strach jako každodenní realita

V pohraničních obcích se změnil rytmus života. V létě a na podzim roku 1945 lidé zhasínali světla brzy. Po setmění se nevycházelo. Každý výstřel z lesa vyvolával poplach. Děti byly drženy doma. Hlídky byly posilovány.

Werwolf se stal slovem, které vysvětlovalo vše nevysvětlitelné. Krádeže. Požáry. Výbuchy. I tam, kde Werwolf reálně nebyl, jeho stín stačil.

Tvrdá odpověď státu

Československé úřady reagovaly bez kompromisů. Na základě směrnice Ministerstva vnitra z 12. srpna 1945 byl Werwolf označen za teroristickou organizaci. Držení zbraně znamenalo těžký trest.

Probíhaly rozsáhlé razie. Prohledávaly se lesy, domy i sklepy. Často stačilo udání. Hranice mezi skutečným Werwolfem a pouhým podezřením se nebezpečně ztenčila.

Poválečný mír byl tvrdý. Někdy slepý.

Postupný konec

Do roku 1946 se aktivita Werwolfu výrazně snížila. Odsun německého obyvatelstva, zahájený v lednu 1946, rozbil zázemí. Zbraně byly systematicky zabavovány. Skupiny se rozpadaly.

Někteří členové byli zabiti při střetech. Jiní skončili ve vězení. Mnozí zmizeli beze stopy. Bez procesu. Bez pamětní desky.

Zůstaly protokoly. Hlášení. Nalezené skrýše. A příběhy, které se vyprávěly šeptem ještě dlouhá léta. Werwolf se stal symbolem toho, že konec války není okamžik, ale dlouhé a bolestivé období, kdy se společnost teprve učí žít bez násilí.

Seznam použitých zdrojů:

1. Werwolf [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2025-12-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Werwolf

2. Werwolf v Čechách – pokus o partyzánskou válku nebo parta zbabělců [online]. DetektorWeb.info, neuvedeno [cit. 2025-12-28]. Dostupné z: https://www.detektorweb.info/clanek/werwolf-v-cechach-pokus-o-partyzanskou-valku-nebo-parta-zbabelcu

3. Tajné jednotky Werwolf škodily ještě rok po válce [online]. i-Senior.cz, neuvedeno [cit. 2025-12-28]. Dostupné z: https://www.i-senior.cz/tajne-jednotky-werwolf-skodily-jeste-rok-po-valce

4. Konec vlkodlaků v Čechách: … stále věřili v zázrak [online]. Reflex.cz, neuvedeno [cit. 2025-12-28]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/historie/131270/konec-vlkodlaku-v-cechach-mnozi-nacisticti-pohlavari-i-po-skonceni-valky-stale-verili-v-zazrak.html

5. Německá poválečná rezistence ve Východních Sudetech [online]. ResearchGate, neuvedeno [cit. 2025-12-28]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/388679721_Nemecka_povalecna_rezistence_ve_Vychodnich_Sudetech