Článek
V předchozím satirickém příběhu Jak jsem zabil Duolingo jsem zúčtoval s pasivně agresivní sovou. Dneska přepisuju klasiku do verze pro 21. století.
Den 1.
Malej princ seděl před svým domkem na planetě B612. Seděl se svojí růží u ohně. Zničehonic si k němu přisedl Král. Chvíli seděli mlčky, pak Král povídá: „Vrátil jsem se ze Země.“ Princ mlčel. „Nestálo to tam za nic,“ pokračoval Král. „Králů a jiných panovníků tam bylo spousta. Vůbec jsem se tam nechytal. Musel jsem se vrátit, protože i ti, co mě ze začátku zbožňovali, mě nakonec chtěli zabít.“ Princ mlčky pokýval hlavou a ukázal na zapadající slunce. Psal se den první.
Den 2.
Druhý den se situace opakovala. Jen u ohně seděl s Malým princem i Král. Oba mlčeli. Tentokrát přišel Domýšlivec. Král se na něj s úšklebkem podíval. Domýšlivec pokrčil rameny. „Byl jsem na Zemi. Povím vám, to teda byla zkušenost. Ze začátku planeta zaslíbená. Mají tam internet a něco, čemu říkají socky. Jako sociální sítě. Lidi vám tam tleskají většinou za nic. Pitvoříte se, a čím blbější obsah děláte, tím víc máte sledujících a prachů. To je bizár, co?“ „A proč jsi odtamtud odešel, když to bylo tak super?“ zeptal se Král. „Přestal jsem být trendy. To jako že už jsem nebyl moderní. Přišel jsem o followery a pak už to nestálo za nic. Sláva zmizela. Už mi to nic nedávalo,“ dodal Domýšlivec, zatímco si sedal k ohni. Malý princ neřekl nic.
Den 3.
Třetí den se k předchozím třem přidal Zeměpisec. „Slyšel jsem, že jste se vrátili z planety Země. Já tam nikdy nebyl. Mohli byste mi říct, jaký to tam bylo? Potřeboval bych si to zapsat.“ „Měl by ses tam taky podívat,“ shodli se Král i Domýšlivec. „Nemám na to čas. Stačí, když mi popíšete, jaký to tam bylo. Věřím vám.“ A tak mu ti dva dopodrobna vypověděli, co všechno zažili. Pak oba zmlkli, Zeměpisec dopsal a všichni se zadívali na nebe. V dálce viděli zářit planetu Zemi.
Jen Malý princ se nedíval. A mlčel.
Den 4.
Bylo po půlnoci. Čtvrtý den. Všichni pořád seděli venku a koukali na nebe. Na vzdálenou planetu Zemi. Nad Zemí viděli světla, pohybující se tam a zase zpět… Následovaly barevné exploze. Zdálo se to jako desítky malých ohňostrojů. Všude. Najednou Země zmizela. Lidé sedící u ohně po sobě nechápavě pokukovali. Kromě prince. Ten si ničeho nevšímal. Během chvíle se u ohně objevil zadýchaný Lampář. „Měl jsem co dělat, abych to stihl. Nějak se to dole podělalo. Všechno začalo bouchat. Nezůstalo nic. Poušť. Nikde nikdo. Zůstal jsem dole sám. Ten, co jsem po něm kdysi tuhle práci vzal, mi řekl, že nejdůležitější pravidlo naší práce je pamatovat si, že poslední zhasne. No tak jsem zhasnul a šel.“ Všichni kolem ohně kroutili hlavami. Až na Malého prince. Ten nehnul ani brvou.
Hrubý koncept 1.dne. Ručně psaná škrabopisná verze…
Den 5.
Pátý den přišel Byznysmen. Společnost stále živě klábosila u domku Malého prince. Jen Malý princ byl duchem nepřítomný… „Hej ty,“ houkl na Byznysmena Král. „Nevíš, co je s Malým princem?!“ „Co by s ním bylo? Je úplně v pohodě. Před týdnem jsem mu daroval telefon s internetem, a tak si hraje. Líp se nikdy neměl. Má spoustu přátel a všechno po ruce.“ Byznysmen poplácal Malého prince po rameni. Princ se otřepal a dál si ničeho nevšímal. Jen koukal do malé obrazovky. Vypadal zanedbaně. Bylo na něm znát, že už několik nocí nejedl ani nespal. A taky dost smrděl. Růže vedle prince byla téměř suchá. Pár okvětních lístků leželo na zemi pod ní.
Den 6.
Šestý den se připotácel ožralý Pijan. Sotva stál na nohou. Rozhlédl se kolem. Malý princ se upřeným, ale prázdným pohledem díval na malou obrazovku, zaujat tím, co mu vysvětloval Byznysmen, který jako jediný vypadal víc než spokojeně. Ostatní seděli skleslí kolem ohniště. Pijan oslovil Lampáře: „Všiml jsem si, že jsi ze Země odnesl oheň.“ Lampář se šťoural klackem v řezavých uhlících a smutně přikyvoval. „Neklesejme na mysli, přátelé!“ pokračoval Pijan. „Taky jsem myslel, že to dopadne líp. Ale co bych chtěl, když jsem celou Zemi a svět stvořil za šest dní. Práce kvapná, málo platná. Podívejte, žádnej učenej z nebe nespad. Takže se dneska opijeme na žal. Zítra je neděle – to mám podle Bible volno, takže dáme jen malýho vyprošťováka a zkusím to znova. Však víte jak mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.“
Den 7.
Sedmej den přiletěl Pilot. Chtěl navštívit Malého prince – svého přítele. Když však přišel k ohništi, na rožni se pomalu otáčela napíchnutá, ohlodaná Liška. Růže vedle prince definitivně uschla. Kolem ohniště poházený rozbitý lahve. Malý princ se podíval na Pilota a naštvaně odsekl: „To je dost, na tu pizzu už čekám celou věčnost.“
„Díky všem, co dočetli až sem. Je mi jasný, že tohle pro fanoušky klasiky není lehký sousto, ale ruku na srdce - kolikrát denně vypadáte jako tenhle Princ?“
Štve vás, co se stalo s Malým princem? Kdy jste naposledy zalili svojí růži vy, místo abyste scrollovali nekonečnou smyčkou, zatímco se nám všem hroutí svět? Co by byla vaše poslední objednávka, kdyby Pilot byl opravdovej delivery guy?
