Článek
Proč se vztekem neumíme zacházet – a jak nám to škodí
„Nevztekej se.“
„Uklidni se.“
„Neřvi, není to slušné.“
Takové věty jsme slýchali často už jako děti – a většina z nás si v sobě přesvědčení, že vztek je něco špatného, nese i do dospělosti. Považujeme vztek za něco, co je potřeba skrývat a ignorovat nebo potlačovat, a stydíme se, když selžeme. Někdy to děláme tak „úspěšně“, že už ani nevíme, co vlastně cítíme – vnímáme napětí, nespokojenost nebo podrážděnost, ale často si neuvědomíme, že jsme naštvaní (natož pak kvůli čemu).
Jenže emoce jsou paradoxně tím silnější, čím více se je snažíme potlačovat, a nezmizí tím, že je ignorujeme. Pokud si myslíme, že se nesmíme určitým způsobem cítit, anebo že nám není dovoleno to vyjádřit, výsledkem je chronický a narůstající stres a psychické i fyzické potíže, které se časem zhoršují.
Co může potlačovaný vztek způsobit:
- Tělesně: chronické napětí, bolesti (hlavy, břicha a podobně), poruchy spánku, problémy s trávením.
- Psychicky: úzkosti, frustrace, výbuchy kvůli „hloupostem“.
- Ve vztazích: pasivní agrese, pocit nepochopení, obviňování, manipulace.
Vaše pocity mají dobrý důvod, respektujte je
Vztek je přirozená reakce na ohrožení, nespravedlnost nebo překročení našich hranic. Říká nám, že něco, co je pro nás důležité, není v pořádku.
Někdy si to uvědomíme hned. Ale často jako první zareaguje naše tělo (ztuhneme, náš tep se zrychlí) a emoce. A my se přitom přesvědčujeme: „Uklidni se, vždyť se nic nestalo.“ A právě tady začíná problém – když si nevěříme a začneme zpochybňovat to, jak se cítíme.
Chceme-li se vztekem pracovat vědomě, je dobré se na pár sekund zastavit a zamyslet se: Co konkrétně mi na té situaci vadilo? Byla ohrožena nějaká moje hodnota, potřeba, hranice? Ne vždy najdeme odpověď hned, ale právě ochota zkoumat tyto otázky je prvním krokem k tomu, abychom své emoce dokázali začít využívat jako důležitý zdroj informací. Vztek nám například může pomoct chránit to, na čem nám záleží.
Abyste dali najevo, že vám něco vadí, nemusíte křičet
Mnoho lidí má pocit, že aby je druzí brali vážně, musí zvýšit hlas. Jiní se naopak bojí říct cokoliv, aby nevypadali přecitlivěle, konfliktně nebo „hystericky“. A tak buď křičíme – nebo mlčíme. Ani jedno ale dlouhodobě nefunguje.
Je možné říct jasně, co potřebujeme, i bez křiku. Chce to trochu tréninku – a ochotu připustit si, že máme právo se cítit tak, jak se cítíme.
Co pomáhá:
- Mluvte v první osobě. Například místo „Ty mě vůbec neposloucháš.“ řekněte: „Mám pocit, že mě nerespektuješ, když mě přerušuješ.“
- Vyhněte se obviňování a zevšeobecňování – místo toho pojmenujte, co se vám nelíbí a co byste potřebovali jinak. Třeba místo „Vždycky chodíš pozdě!“ můžete říct „Vadí mi, že jsem na tebe dnes musel/a čekat. Až budeme mít příště domluvenou schůzku, očekávám, že přijdeš včas.“
- Začněte u malých věcí – postupně si budete víc věřit.
- Dejte si čas. Někdy je lepší říct „ozvu se později“, než mluvit pod tlakem.
Příklady vět, které můžete použít:
- „Tohle mi není příjemné.“
- „Potřebuju víc času / prostoru / informací.“
- „Nechci, aby se tohle opakovalo.“
- „Rád/a bych, kdybychom se na tom domluvili jinak.“
Co dělat, když vás ostatní nerespektují
Možná se snažíte mluvit klidně, ale místo pochopení přijde výsměch, bagatelizace nebo ticho.
„To přeháníš.“
„Zase děláš scény.“
„Vždyť o nic nešlo.“
V takových chvílích bývá těžké zachovat klid. Ale právě tehdy je důležité si připomenout, že vaše pocity mají důvod – a že to, co říkáte, je důležité, i když to druzí nechápou.
Co můžete zkusit:
- Zopakujte své sdělení klidně, ale důsledně. Můžete to uvést například takhle: „Přestože si myslíš, že to není problém, pro mě je to důležité.“
- Nediskutujte donekonečna – nemáte povinnost nikoho přesvědčovat nebo své důvody dopodrobna vysvětlovat a obhajovat.
- Ohledně svých hranic (co je pro vás přijatelné a co už ne) komunikujte přímo a konkrétně, například: „Na tuhle otázku nebudu odpovídat.“ / „V tomhle rozhovoru pokračovat nechci.“ / „Nevolej mi po osmé večer.“
A co když vás lidé poslouchají až při křiku?
Zamyslete se, jak na druhé působíte při „klidné verzi“. Možná je váš klidný tón tak omluvný anebo váhavý, že druzí nevnímají, že to myslíte vážně. Zkuste příště říct své očekávání v klidu, ale rozhodně. Neomlouvejte se za to, ani nenabízejte žádná podrobná vysvětlení. Na závěr se zeptejte, jestli druhý pochopil, co po něm chcete, a trvejte na tom, aby to také udělal.
Nepřecházejte narušování vašich hranic mlčením
Když jste jasně stanovili určitou hranici (například jste požádali známého, aby vám nevolal po osmé večer), ale druhý ji dál narušuje (stále vám volá), reagujte na to a buďte důslední (připomeňte svůj požadavek, řekněte, že příště telefon nezvednete, a pokud znovu zavolá pozdě, telefon skutečně neberte). Pokud z narušování vašich hranic vyvodíte konkrétní důsledky, lidé postupně pochopí, že je myslíte vážně.
A pokud si všimnete, že se k vám druhý chová nepřijatelně (manipuluje, zastrašuje, zesměšňuje, bagatelizuje a podobně), bývá často nejúčinnější pojmenovat to, co se děje, třeba: „Vidím, že se mě snažíš manipulovat do něčeho, co nechci. Přestaň.“
Vztek jako ochránce zdravých hranic
Vztek není selhání. Není to chyba ve vašem charakteru. Je to kompas, který ukazuje, kde něco nesedí – a kde byste možná potřebovali něco říct, změnit nebo ochránit.
Zdravý vztah ke vzteku neznamená, že se přestanete rozčilovat. Znamená, že se přestanete bát svých pocitů nebo se za ně stydět. A začnete se k sobě chovat s úctou.
V předchozích dvou článcích jsme se podívali na to, co nám vztek říká – a proč nestačí se jen uklidnit. Jak se vztekem zacházet lépe a umět ho vyjadřovat asertivně je třetí a poslední částí této minisérie o vzteku.
Více o asertivitě, psychické pohodě a zdravém vztahu k emocím najdete na stránkách projektu OdStresuKPohodě.cz.
Zdroje:
TAWWAB, Nedra Glover. Vymezte si hranice a nalezněte klid: Cesta ke zdokonalení. Přeložil Tomáš PIŇOS. Vydání první. Praha: Pragma, 2021. 296 s. ISBN 978-80-242-7710-3.
NASH, Jo. How to Set Healthy Boundaries & Build Positive Relationships [online]. PositivePsychology.com, 5. ledna 2018 [cit. 13. dubna 2025]. Dostupné z: https://positivepsychology.com/great-self-care-setting-healthy-boundaries/
SCOTT, Elizabeth. Reduce Stress With Increased Assertiveness [online]. Verywell Mind, 27. listopadu 2023 [cit. 2025-04-13]. Recenzoval David Susman, PhD. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/reduce-stress-with-increased-assertiveness-3144971
CHAPMAN, Benjamin P.; FISCELLA, Kevin; KAWACHI, Ichiro; DUBERSTEIN, Paul; MUENNIG, Peter. Emotion Suppression and Mortality Risk Over a 12-Year Follow-up. Journal of Psychosomatic Research [online]. 2013, vol. 75, no. 4, s. 381–385 [cit. 2025-04-27]. DOI: 10.1016/j.jpsychores.2013.07.014. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3939772/
REID, Sheldon. Setting Healthy Boundaries in Relationships [online]. HelpGuide.org, 13. března 2025 [cit. 2025-04-13]. Přezkoumala Melinda Smith, M.A. Dostupné z: https://www.helpguide.org/relationships/social-connection/setting-healthy-boundaries-in-relationships
HARVARD HEALTH PUBLISHING. Understanding the stress response [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné z: https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/understanding-the-stress-response
