Článek
Reaguji nebo spíš navazuji na článek Dvojka na vysvědčení z TV nebo VV? Kolegové, neblbněte. Po přečtení článku jsem si okamžitě vybavila zkušenost, kterou bych ráda z paměti vymazala.
Ty řádky, které teď píšu, jsou pravdivé. Dva roky jsem nechápala, co se děje. Syn nastoupil do školy a už v říjnu přinesl první 3 z výtvarné výchovy (během první a druhé třídy to vlastně byla jedna z lepších známek z výtvarky). Syna (naštěstí) kreslení nikdy nijak extra nebavilo. Píšu naštěstí, protože kdyby ho to bavilo, tak po této zkušenosti už štětec do ruky nevezme nikdy.
Mohu se jen domnívat, co spustilo u učitelky tu lavinu doslovné nenávisti vůči mému synovi. Nemá žádnou poruchu chování ani učení. První osočení z podezření, že se o syna nestarám, ze strany vyučující přišlo v říjnu. Jednak v prvouce vybarvil dvě postavy komplet modře (jeho oblíbená barva) a na druhé stránce začmáral psa zeleně. Dostala jsem kázání, že mám chodit s chlapcem ven a věnovat se mu, aby věděl, že pes není zelený. Nebyla jsem si v tu chvíli jistá, jestli je to pokus o žert, nebo na mě v příštím týdnu zazvoní sociálka. Myslím, že přesně v té chvíli jsem synovi nevědomky podřízla větev, protože jsem na jeho obranu řekla, že kreslení sice není jeho oblíbená činnost, ale rozhodně ví, jak vypadá pes, strom i pampeliška. A že rozhodně nesouhlasím s názorem učitelky.
Další rozhovor následoval poté, co ve výtvarné výchově děti tvořily podzimního skřítka, který měl vlasy tvořeny nalepeným listím. Můj chlapec mu vybarvil obličej zelený. Jako jediný ze třídy. Učitelka mi tehdy poslala obrázky všech skřítků, některé holčičky namalovaly i make-up a nalakované nehty. Ale jediný můj kluk měl zeleno-hnědé listy ve vlasech a zelený obličej. Marně jsem argumentovala, že podzimní skřítek může být zelený. Ne, zadání prý znělo jasně - vybarvit podle skutečnosti! A já si opět dovolila nesouhlasit s názorem učitelky.
Od té doby samé 2, 3 nebo 5 z výkresů. Veškerý výkon a schopnosti syna opět, dle názoru učitelky, hluboko pod normálem zdravého dítěte. Na vánoční jarmark děti vyráběly papírové výrobky. Jediný můj kluk přinesl hvězdu a anděla domů z hodnocením 4 a na jarmarku tak neměl jediný vlastní výrobek ke koupi. Kluk z toho tehdy byl špatný. Já neměla ani náladu cokoli na jarmarku kupovat. Jedna maminka se mi svěřila, že jejich syn taky dostal 2 z výkresu a že jí odmítá chodit na výtvarku. Můj kluk dostával daleko větší „čočku“, lepší známku než 2, 3 z VV snad nepřinesl, a přesto ho to psychicky nezlomilo (naštěstí)!
Učitelka na mě neustále tlačila, že kluk je úplně k ničemu, nemotorný, nic neumí, neumí nakreslit strom podle skutečnosti. Údajně prý větve nejsou dostatečně dobře rozvětvené a kmen neodpovídá skutečnosti. Dokonce jsem se synem v rámci domácího doučování musela poslat 10 výkresů, co doma dělal. Zpětně bych si nafackovala, že jsem vůbec na něco takového kývla.
V tělocviku nedonesl známku z opičí dráhy, protože ji prý neuměl správně proběhnout. Následovaly dvojky, mračouni a případně vepsané „jako jediný nezvládl“. Učitelka mi stejně nevěřila, když jsem jí řekla, že syn navštěvuje sportovní kroužky a nezaujatě byl jedním z nejlepších. Stejně si trvala na svém, že je úplně levý a musí mít určitě vrozenou chybu koordinace pohybu a spousty poruch.
I přes vytrvalou snahu učitelky přesvědčit mě o tom, že mé dítě je k ničemu a já jako matka taky, jsme se nedali. Podle odborného vyšetření syn vyšel jako naprosto normální dítě, ba naopak dokonce v mnoha oblastech nadprůměrně. Odborníci poraden kroutili hlavou nad tím, co můj syn dovede a nad hodnocením, kterého se mu dostávalo. Shodli jsme se na tom, že takové učitelky by opravdu učit neměly a už vůbec ne malé děti. Při první možné příležitosti jsme odešli se synem jinam a bylo to to nejlepší, co se dalo dělat. Jiní pedagogové, normální a v pohodě a syn je taky v pohodě. Dokonce exceluje v různých oblastech a předmětech, což dříve nebylo absolutně možné. Byl automaticky ve všem hodnocen jako hluboce podprůměrný. Odpadly jeho vzteklé a opoziční nálady při odpolední přípravě do školy. Byl prostě pod takovým tlakem a tak otrávený, že už vzdával jakoukoli snahu o cokoli.
Žákovské knížky z prvních dvou ročníků jsem sice zachovala, ale uložila hodně hluboko do skříně. Ty známky byly hrozné, nejen z předmětů výchov. Nerada na tohle období vzpomínám, ale co nás nezabilo, to nás posílilo. Ale nedávat výkresy dětí na nástěnku, nedávat jejich výrobky do školních jarmarků (kde je kupují rodiče v rámci charity) a neustále dítěti vtloukat do hlavy jeho neschopnost, to by mělo být opravdu zločinem s trestnou sazbou zákazu přiblížení se k dětem.
