Článek
Ve třídě je parta dětí, kteří ostatní šikanují, dělají naschvály a rozbroje. Když kolem dítěte projdou, vrazí mu facku a jdou dál. Seberou penál a hodí s ním přes celou třídu. Chytnou vás do kravaty a strašně se tomu smějí. Slovně obtěžují, vysmívají se. Děti v první třídě ZŠ.
Reakce učitelky? „Děti nic doma neříkejte. Za mnou pak chodí rodiče a já to nebudu řešit, protože jsem u toho nebyla. Řešte si to mezi sebou, na to nepotřebujete mít za zadkem maminky. A přemýšlejte, jestli si za to nemůžete sami. Nic vám jen tak nikdo neudělá. Asi jste se k někomu špatně zachovali a on vám to pak vrací. Je to vaše vina.“
Takže vašemu dítěti v penále stále něco chybí, tu guma, tu pastelka. Dítě neví, kde se mu můžou ztrácet pomůcky. „Někdo ti to sebral?“ ptají se rodiče. „Nevím, nikoho jsem neviděl, nepamatuju se, já se o ostatní nestarám,“ sveřepě odpovídá dítě.
Mezi maminkami se člověk postupně dozvídá, že i dalším dětem se ztrácí pomůcky, svačiny, karty, klíčky či školní sešity. Občas děti přijdou se škrábanci nebo modřinou. To je nějaké divné.
„Ptáš se ho, jestli se mu ve škole něco neděje?“ bavím se s jednou maminkou.
„Ptám. Ale on mi jen řekne, že mi to nechce říct, abych hlavně nic neřešila. Že je to jeho věc. O ničem nemluví, nic mi neřekne.“ odpoví mi kamarádka.
„Hele to je nějaké divné. Ten můj zas nic neví, nepamatuje si, nevšiml si. Z cestovní hry se mu ztratila půlka kostek a nějaké figurky. Že mu to spadlo na zem, nemohl to najít, tak to nechal, že to najde uklízečka až bude uklízet.“
„To se mi nezdá. Občas vidím holčičku z jejich třídy, jak brečí před školou a říká mámě, že tam nechce, že se ji ve škole nelíbí.“ S kamarádkou se nám to nezdá a domlouváme se, že podrobíme děti malému výslechu s argumentem, že stejně všechno víme, tak nemá cenu nic skrývat.
K našemu překvapení se dozvídáme velmi znepokojivé věci. Ve třídě je partička kluků, kteří ostatním sprostě nadávají a nutí je dělat věci, které jim nařídí. Např. oběhnout třídu se sprostým symbolem na ruce, být jejich kamarád, jinak si na něj počkají venku a zbijou ho aj. Jdou, vrazí vám facku a smějí se. Přimáčknou vám hlavu na zem, když uděláte nebo neuděláte něco, co nechtěli. Další dvojice holčiček vezme penál nebo svačinu a beze slova ji hodí před celou třídu a začnou slovně rýpat a provokovat, ať si dojdeš pro ten hnus co ti teď válí v koutě. A když se jeden kamarád proti tomu ohradil a po tom, co mu poněkolikáté hodila svačinu do kouta do ní strčil, dostal vynadáno před celou třídou on. Místo hudební výchovy jim paní učitelka celou hodinu kázala, že toto nebude řešit a běda, jestli ji tam naběhne nějaký rodič. Že před jejími zraky se to nestalo, ona o tom nic neví a nebude to řešit. Ať se nejdřív zamyslí děti nad sebou, že určitě měla holka důvod mu tu svačinu zahodit, protože na ní určitě ten kluk byl hrubý a ošklivý. A další a další situace.
Řešit se školou se to, jak jsme zjistili, rozumně nedá, protože dětí prý přehánějí a vymýšlí si. A my jsme hysterické matky, které dětičky vodí za ručičku a nenechají je řešit si problémy sami. A že je musíme vést k samostatnosti a odpovědnosti a ne za ně letět do školy vyřizovat každou prkotinu.
Takže zatloukat, zatloukat, zatloukat, nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel, nic doma neříkej. A když už budeš tak hloupý a něco řekneš, tak budeš označen za slabocha a hňupa, co si neumí poradit s problémy, za které si beztak může sám. Ano, tak takovéto prostředí předkládáme dětem jako normální a běžné. Takhle je schopná děti vychovávat vzdělávací instituce a mentor, který má být pro ně morálním vzorem. Je to hnus a je to i odraz celé naší společnosti. Agresor a tyran má největší moc a slušný člověk musí jen držet hubu a krok a ještě se tvářit spokojeně. Pohádky o poctivosti a spravedlnosti, o tom jak zlo a faleš je vždycky potrestána, to je dneska už sci-fi a fantazie.
