Článek
Vojta Krčmář, nápad „okoukal“ v roce 2020 v Brně, kam chodil na vysokou školu: „Jednou jsme se spolubydlícíma vymýšleli, co bychom mohli podniknout. Na internetu jsem narazil na nějaké venkovní únikovky, o kterých jsem do té doby neslyšel. Tak jsme to teda vyzkoušeli, ale ne všem se nám to líbilo. Šlo o příběhovku, takže jsme si sice město prošli, ale nic moc se o něm nedozvěděli. Tehdy se zrodila myšlenka vytvořit formátově něco podobného, ale s jiným obsahem. S obsahem, díky kterému budou lidé poznávat česká města,“ vysvětluje Vojta počátky. Původně se do nápadu pustil s kamarádem, ale nakonec u tvorby zůstal sám. Kamarád měl priority jinde a Vojta nechtěl, aby cityhry stagnovaly, nebo se s kamarádem rozkmotřili. Trvalo rok, než sehnal šikovného programátora, který by dokázal jeho myšlenky převést do digitální a funkční podoby. A taky takového, kterého si mohl finančně dovolit.
Více času prý Vojta stráví při přípravě únikovky u počítače, osobní návštěva města je ale taky důležitá, a pro něho samotného přínosná.
„První cityhry vznikly v roce 2021 v Ostravě a Hlučíně, kde jsem doma. Ten rok jsem ještě přidal blízkou Opavu a Olomouc. Poté jsem ještě vytvořil Prahu a Brno a pak to šlo už ráz na ráz až do dnešního stavu 24 měst. Cíl je dosáhnout tento rok na hranici 40 českých měst. Právě pracujeme na Mariánských a Františkových Lázních, Jindřichově Hradci, Frýdku Místku a dalších trasách v Praze. Další města zatím nemohu prozradit, protože jsem se ještě nerozmyslel,“ směje se Vojta, který vyměnil vášeň k wakeboardingu za tu podnikatelskou: „Uznávám, býval jsem docela dobrý ve wakeboardingu. Dokonce jsem párkrát vyhrál mistrovství ČR. Bohužel ještě víckrát jsem byl zraněný. Postupně jsem tak opustil wakeboarding a další sporty, abych neskončil na trvalo o berlích. Naštěstí se to tak nějak potkalo s touhou podnikat, tak jsem jednu vášeň vyměnil za druhou. No, a teď budu pracovat na tom, aby i z mých nápadů byli jednou alespoň ´mistři republiky´,“ říká Vojta s nadsázkou v hlase, ale vzhledem k jeho výsledkům na nové cestě by to nebylo zas až tak nic překvapivého.
Vojta vyměnil sportovní dobrodružství za to podnikatelské. Těžko říct, co je větší dřina a adrenalin.
Jedna hra vzniká v průměru týden. Víc se ale autor zapotí u počítače než v terénu
První hry trvaly Vojtovi docela dlouho, s každou další zkušeností se ale čas zkracoval. Dnes už má systém, který mu umožňuje vytvořit novou únikovku během týdne: „Je to ale proměnlivé. Není to zas tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát, nebo tedy jak se zdálo mně, když jsem se do toho pouštěl. Je třeba vymyslet trasu, dojet do daného města, abych ji prošel a vše nafotil. A nedej bože, abych něco zapomněl vyfotit, protože z Hlučína je to třeba do Varů docela daleko, abych se tam vracel dodělat jednu fotku. Ale i to se mi už párkrát stalo. Doma musím pročíst hromady a hromady textů o daném místě, sepsat do čtivé podoby, vytvořit mapy a poskládat tak, aby se to dalo hrát,“ líčí cestu ke každé nové hře mladík, který už ale není na všechno sám. Nějaký čas už mu pomáhá pár šikovných přátel.
Zažít s kamarády legraci a zároveň se něco naučit o městě, ve kterém jsem. To byla myšlenka, díky které se Vojta do tvorby Cityher pustil.
České vesnice, nebo raději zahraniční města?
Vojta chce mít v nabídce cityhry.cz tento rok 40 českých měst. Pohrával si i s myšlenkou, že by chtěl mít venkovní únikové hry také v českých vesnicích, ale po zvážení si není úplně jistý: „Obávám se, že by to byl prodělečný business plán, a tak se už pomalu dívám do zahraničí,“ kroutí se Vojta. Ceny, za které svoje únikovky nabízí, jsou v porovnání s ostatními o poznání levnější. A tak se nabízí otázka proč. Vojta odpovídá s humorem sobě vlastním: „Taky ty konkurenční ceny nechápu, když mám hry mnohem lepší než oni! Ne, vážně. Nechci na jednotlivcích vytřískat co nejvíc peněz. Moje vize je naopak dostat hry mezi co nejvíc lidí, a to by s vysokou cenou šlo hůř.“
Aplikace není třeba, lidé si skvěle vystačí s webovými stránkami
Cityhry jsou aktivita, díky které člověk pozná zvolené město, projde se, potrápí mozkovnu a nepotřebuje k tomu nic jiného, než chytrý telefon s internetem. Je to vlastně takový interaktivní průvodce městem, který připraví trasu za vás. Tedy hlavně Vojta ji připraví za vás, i když mu do toho občas někdo hodí vidle: „Vzhledem k tomu, že se při hraní chodí po venku, může se stát, že mi čas od času demontují třeba nějakou informační tabuli nebo pamětní desku, která je součástí hry, tak to pak musím předělávat. Jinak mě překvapilo, že lidem vyhovuje rozhraní webové stránky a vůbec si nestěžují, že k tomu nemáme aplikaci. Původně jsem totiž chtěl sám aplikaci, ale na radu kamaráda jsem všechny vyhrazené peníze nacpal do webovek, což se zjevně vyplatilo. Věrnosti hráčů si vážím velmi. Jen nemám ještě tolik prostředků, abych onu vděčnost mohl zhmotnit. Zatím tedy dostane každý tým, který hru dokončí, slevový kód na další hru. Nejlepších 10 týmů se na stránkách navíc umisťuje do žebříčku pro každé město zvlášť. Pro ty nejlepší bych chtěl připravit nějaké ceny,“ přemýšlí nad vývojem svého koníčku a práce v jednom student z Hlučína.
Sám si už prošel všechny trasy kromě Ústí nad Labem. Má ho z domu daleko, a tak se rozhodl, že to bude ideální možnost, jak si vyzkoušet delegování práce: „Sehnal jsem jednu tamní holčinu, která to prošla za mě a nafotila, co bylo potřeba. Texty jsem už ale psal já z domu. Nějak jsme to dali do kupy a hra funguje a má zatím takřka skvělé hodnocení. Takže na to, že jsem v Ústí nikdy nebyl, je to úspěch! Jinak čas od času vezmu kamarády na nějakou trasu v okolí, aby mi na to řekli svůj názor a já to pak reflektuju napříč hrami všude po republice,“ prozrazuje 26letý autor venkovních únikovek. Jak sám říká, nejtěžší je v tom všem pro něj čtení a psaní textu, což prý nejsou jeho oblíbené disciplíny. A největší radost má z výletů do českých měst: „Nebýt cityher, tak se možná do těch měst ani nedostanu, ale takhle poznávám krásy Česka a můžu vám říct, že to opravdu stojí za to,“ uzavírá kluk, o kterém díky jeho nápadům a houževnatosti ještě určitě hodně uslyšíme.
