Článek
Co je kultura a proč na ní právě teď záleží ve válečném konfliktu na Ukrajině
Kultura je více než jen soubor památek, umění, artefaktů či tradic. Je to samotná duše národa, jeho paměť, identita a svědectví o historii. Když je kultura systematicky ničena, nejde jen o fyzickou ztrátu, ale o pokus vymazat samotnou existenci národa i v oblasti metafyzické. Válka na Ukrajině je toho tragickým důkazem, který sledujeme v přímém přenosu. Útoky na kulturní dědictví nejsou náhodnými činy, ale cílenou a prokazatelnou strategií, jak podlomit základy ukrajinské identity a existence. Kulturní genocida (psal jsem o ní již dříve zde), kterou Rusko provádí, je pokusem zničit nejen hmotné dědictví, ale i ducha ukrajinského národa. A samozřejmě, není to poprvé, co se Rusko snaží zničit samotnou podstatu ukrajinského národa, kulturně i fyzicky. Vzpomeňme na Ukrajinský hladomor let 1932–1933, který byl uměle vyvolaný Stalinem na území Ukrajinské SSR, opět z jediným cílem. Zničit násilně Ukrajinu a podmanit si jí. A příkladů je více, násilné porušťování Ukrajiny, mazání její historie probíhalo prakticky celé období studené války. A právě teď, při jednáních o konci války, se rozhoduje o celém pojetí a vyznění konfliktu, prostě boj o historii, duši a tím i budoucnost národa právě vrcholí. A vlastně budoucnost celé Evropy, která je konfliktem bytostně zasažena a pokud dovolí ruskému imperialismu se opět roztahovat, dopadne to s ní špatně, stane se marginální. A to nesmíme dopustit.
Fakta a data
Od počátku ruské invaze v únoru 2022 bylo zničeno téměř 1 200 kulturních míst, přičemž 117 z nich mělo národní význam, a více než 2 000 kulturních institucí bylo poškozeno, z toho 368 zcela zničeno (zdroj). Tyto útoky nejsou ojedinělé. Jak zdůraznil ukrajinský ministr kultury Mykola Tochytskyi, cílem je nejen ničení kulturního bohatství, ale také přepsání historie a ospravedlnění ruské agrese.
Proč dochází k bombardování muzeí, galerií a archivů?
Tyto činy mají hluboký symbolický význam. Zničením kulturních památek, jako je Mariupolské divadlo nebo Oděská katedrála, Rusko útočí na samotné základy ukrajinské identity. Bombardování muzeí, galerií a archivů je součástí snahy vymazat ukrajinskou historii a nahradit ji ruským narativem, který akcentuje „jeden slovanský národ Rusů a Ukrajinců“, tedy nesmysl. Válka zahrnuje rabování knihoven, muzeí a dokonce i nelegální archeologické vykopávky, což ukazuje na systematický a promyšlený přístup k ničení kultury jednoho, nahrazování tím druhým, „všeobjímajícím“ ruským.
Kulturní instituce nejsou jen úložištěm artefaktů; jsou to místa, která uchovávají příběhy a kolektivní paměť národa. Jejich ničení je pokusem vymazat minulost a oslabit smysl pro identitu. Na okupovaných územích východní Ukrajiny byli spáleny miliony knih a ukrajinské učebnice nahrazeny těmi, které oslavují ruskou „speciální vojenskou operaci“. Tento proces má za cíl vytvořit vakuum, kde ukrajinská historie a kultura přestanou existovat, aby byly nahrazeny ruskou propagandou, která je prokazatelně lživá, ale je schopna zakořenit velmi hluboko na velmi dlouhou dobu.
Existenciální rozměr války na Ukrajině
Válka na Ukrajině není jen geopolitickým konfliktem. Má hluboký existenciální rozměr, protože jde o samotnou podstatu ukrajinského národa, jednoho z velkých národů Evropy. Útoky na její státnost mají genocidní charakter. Jsou zaměřeny na vymazání ukrajinské identity a její nahrazení ruskou. Tento proces zahrnuje nejen ničení kulturních míst, ale i systematické rabování, jako například krádež tisíců archeologických artefaktů, které byly odhaleny při pokusu o pašování přes hranice.
Důležité je, aby tyto zločiny do budoucna byly zmapovány a potrestány, aby nezůstaly zapomenuty. A abychom o nich mluvili, abychom je připomínali, stále.
