Nejodolnější lidé světa, unikátní sopka Erta Ale a extrémní Danakilská proláklina

Na severovýchodě nádherné a (nejen) z přírodního hlediska neuvěřitelně rozmanité Etiopie leží krajina, která připomíná spíše cizí planetu než naši Zemi. Ve žhnoucím vzduchu se třpytí téměř nekonečné solné pláně, z puklin vystupují sirné plyny, země se zbarvuje do odstínů žluté, zelené i oranžové a v útrobách sopky Erta Ale se nepřetržitě vzdouvá jezero roztavené lávy. Danakilská proláklina představuje jedno z mála míst na světě, kde lze doslova pozorovat zrod budoucího oceánu.

Geologové zde studují procesy, které většinou probíhají hluboko pod mořskou hladinou. Astrobiologové zde hledají odpověď na otázku, jak mohl vzniknout život na rané Zemi a zda by podobné podmínky mohly existovat i na Marsu nebo měsících Jupiteru. V těchto nehostinných a extrémních podmínkách ale dlouhodobě žijí také lidé – Afarové –, kúšitské etnikum čítající celkem přibližně milion osob. Afarové obývají převážně Afarskou pánev rozkládající se na území států Etiopie, Eritrey a Džibutska. Někdy se pro toto etnikum užívá označení Danakilové – pro severní Afary, právě podle Danakilské prolákliny – a Adelové (či Adalové) pro jižní Afary – podle dřívějšího Adalského sultanátu.

Nejnižší a nejžhavější místo Afriky

Danakilská proláklina se rozprostírá na pomezí Etiopie, Eritreje a Džibutska. Velká část jejího dna leží 100 až 125 metrů pod úrovní moře. V Afarské pánvi se nachází také Assalská proláklina, která je se svými 155 metry pod úrovní moře nejníže položeným místem afrického kontinentu. Ještě pozoruhodnější jsou klimatické podmínky. Průměrná roční teplota přesahuje 34 °C, přičemž letní maxima pravidelně překračují 50 °C. Srážky jsou minimální a některé části prolákliny nezaznamenají déšť celé roky. Kombinace extrémního horka, záporné nadmořské výšky, intenzivního slunečního záření a téměř nulové vegetace vytváří jedno z nejnehostinnějších prostředí na Zemi.

Trojitá křižovatka zemských desek

Danakilská proláklina je jedním z geologicky nejzajímavějších míst planety. Právě zde se setkávají tři litosférické desky: africká (nubijská), somálská a arabská. Toto místo se označuje jako Afarský trojitý zlom. Všechny tři desky se od sebe každoročně vzdalují přibližně o 1–2 centimetry. Zemská kůra se postupně natahuje, ztenčuje a puká. Magma z pláště Země vyplňuje vznikající trhliny a vytváří novou oceánskou kůru. Geologové předpokládají, že pokud bude tento proces pokračovat miliony let, Rudé moře pronikne do Afaru a vznikne zde nový oceán.

Erta Ale – sopka s téměř nepřetržitým lávovým jezerem

Erta Ale patří mezi nejaktivnější štítové sopky světa. Její název v jazyce Afarů znamená ve volném překladu „Kouřící hora“. Vrchol dosahuje pouze asi 613 metrů, přesto představuje jednu z nejpozoruhodnějších sopek planety. Její největší zvláštností je lávové jezero, které patří mezi jen několik dlouhodobě existujících lávových jezer na světě. Hladina se neustále mění – někdy klidně pulzuje, jindy dochází k přetékání lávy přes okraj kráteru nebo ke kolapsům dna, při nichž se odkryjí nové magmatické kanály. Aktivita závisí na přísunu magmatu i tektonických pohybech v riftové zóně.

Jak vzniká lávové jezero?

Většina sopek po erupci utichne. U Erta Ale je situace odlišná. Magmatický rezervoár je propojen s povrchem otevřeným kanálem; nové magma průběžně doplňuje lávu, zatímco její povrch chladne a vytváří tenkou tmavou kůru. Ta se následně láme a podsouvá zpět do roztavené hmoty podobně jako kry na zamrzlém jezeře. Teplota lávy dosahuje přibližně 1 100–1 200 °C. Noční pohled na pomalu se pohybující lávu patří mezi nejpůsobivější vulkanologické úkazy na světě.

Zdrod budoucího oceánu

Erta Ale neleží na okraji prolákliny náhodou. Celé vulkanické pásmo tvoří osu severního Afarského riftu. Geologové zde pozorují přechod od kontinentálního rozpadu k procesu, který dnes probíhá například u Středoatlantského hřbetu hluboko pod Atlantikem. Jinými slovy – v Afaru lze na souši sledovat vznik oceánského dna, které je jinde skryto pod několika kilometry mořské vody.

Dallol – chemická laboratoř Země

Jen několik desítek kilometrů severně od Erta Ale leží hydrotermální oblast Dallol. Na první pohled připomíná barevnou malbu. Jde o směs síry, železa, chloridů, oxidů kovů, kyselých pramenů a solných usazenin. Barevné bazénky nejsou způsobeny barvivy ani řasami, ale minerály vysráženými z horkých hydrotermálních roztoků. Některé vody mají extrémně nízké pH, jiné naopak mimořádně vysokou salinitu. Právě tato kombinace z Dallolu činí významnou přírodní laboratoř pro výzkum hranic života.

Astrobiologická laboratoř

Danakilská proláklina se stala jedním z nejdůležitějších míst pro výzkum extremofilních mikroorganismů. Některé bakterie zde přežívají ve velmi kyselém prostředí, při vysokých koncentracích soli, za vysokých teplot, při téměř úplné absenci vody. Tyto organismy představují model pro hledání života na Marsu nebo na ledových měsících Europě a Enceladu, kde mohou existovat podobně extrémní chemické podmínky. Méně známou skutečností však je, že některé nejextrémnější bazény v Dallolu se ukázaly být natolik nepříznivé, že v nich nebyl potvrzen žádný aktivní život. To pomáhá vědcům lépe vymezit skutečné limity obyvatelnosti.

Afarové – lidé, kteří se přizpůsobili extrému

Danakilská proláklina není pustina bez lidí. Po dlouhá staletí zde žijí Afarové, kteří se dokonale přizpůsobili klimatickému extrému. Jejich život je úzce spojen s pouští. Tradičně se živí chovem velbloudů, těžbou soli, obchodem a karavanní dopravou. Jejich jazyk patří do kúšitské větve afroasijské jazykové rodiny. Naprostá většina Afarů dnes vyznává sunnitský islám, avšak v jejich kulturní tradici přetrvávají i starší předislámské představy o oduševnělé krajině, pramenech a horách. Výjimečné přírodní útvary jsou často spojovány s příběhy o duchovních silách, které mohou člověku přinést ochranu i neštěstí.

Mezi půvabnými Afarkami jsem také zaznamenal tradiční ženský kult zár, který je zde praktikován jak v rámci islámu, tak i mimo něj. Afarové provádějí obřízku jak u dospívajících chlapců, tak i dívek. Islám začali hojně přijímat již od 10. století. Přesto se u nich hovoří o synkretismu islámu a jejich původního tradičního náboženství. V rámci sunnitského islámu se hlásí převážně k Šáfiovské právní škole. Mezi Afary je také poměrně rozšířený súfismus – zejména táriqa Kádiríja.

Sůl jako bílé zlato

Jedním z nejstarších a nejvýnosnějších hospodářských odvětví je zde těžba soli. Na rozsáhlých solných pláních se dodnes ručně vyřezávají obdélníkové bloky známé jako amole, které byly po staletí významným platidlem v Etiopii. Velbloudí karavany dopravovaly sůl do horských oblastí, kde měla vysokou hodnotu. Tento obchod formoval ekonomiku Afarů po mnoho generací a některé karavany fungují dodnes, přestože jejich význam nahrazuje modernější doprava.

Sopka jako součást kulturní krajiny

Sopka Erta Ale nebyla pro Afary pouze orientačním bodem. Tradiční vyprávění popisují sopku jako místo mimořádné síly, kde se setkává svět lidí se světem duchů. Aktivní láva, sirné výpary a zemětřesení byly po staletí vnímány jako projevy mocných sil přírody. Přestože dnešní interpretace je převážně islámská (jež tradiční mocné duchy vnímá jako Koránem popisované džiny), starší náboženské motivy zůstávají součástí ústní tradice a folklóru.

Méně známé zajímavosti

Erta Ale je jednou z mála sopek na světě, u níž bylo dlouhodobé lávové jezero pozorováno stále po dlouhá desetiletí, i když jeho podoba se mění v závislosti na vulkanické aktivitě. Zemská kůra pod severním Afarem je ztenčena přibližně na 16 kilometrů, tedy zhruba na polovinu běžné kontinentální tloušťky. Celé území je mimořádně seizmicky aktivní a drobná zemětřesení jsou zde běžnou součástí každodenního života. V okolí Erta Ale se nachází rozsáhlá čedičová pole vzniklá opakovanými výlevnými erupcemi, které připomínají havajské štítové sopky více než klasické kuželovité stratovulkány. Danakilská proláklina je jedním z nejlepších přírodních modelů pro studium přechodu od kontinentálního riftu k oceánské rozpínací zóně – procesu, který běžně probíhá skrytě na dně oceánů.

Zdroje:

Valerio Acocella. Regional and local tectonics at Erta Ale caldera, Afar (Ethiopia). Journal of Structural Geology, vol. 28, no. 10 (2006), pp. 1808–1820.

Ondřej Havelka. Východní Afrikou. Praha, 2016.

Audio:

ČESKÝ ROZHLAS. Papež Lev XIV. v Africe. Ohlédnutí za papežovou cestou s religionistou doktorem Havelkou