Unikátní Natronové jezero a nejpodivnější ekosystém světa

Vedle světoznámých Viktoriiných vodopádů, Dračích hor či korálových útesů na východním pobřeží Afrika skrývá také méně známé přírodní zajímavosti. Na severu Tanzanie, na samé hranici s Keňou, asi 150 kilometrů severozápadně od Kilimandžára, se nachází zajímavé a z mnoha pohledů unikátní vysoce alkalické slané Natronové jezero (nebo také Jezero Natron), které je považováno za jeden z nejneobvyklejších ekosystémů na světě, poskytující domov statisícům ptáků, především plameňákům.

Jezero je velmi mělké – na většině plochy nepřesahuje hloubka 1–3 metry, což umožňuje rychlé zahřívání – a jeho voda obsahuje vysoké množství minerálů, zejména uhličitanu sodného. V období sucha se voda intenzivně odpařuje, čímž se koncentrace solí dále zvyšuje. Povrchová teplota vody může výrazně přesahovat 40 °C a pH bývá natolik vysoké, že je srovnatelné s hodnotami čistidel a žíravin typu čpavku nebo hašeného vápna. Přesto zde existuje život, který se těmto extrémním podmínkám přizpůsobil.

Nejznámějším obyvatelem Natronového jezera je plameňák malý (Phoeniconaias minor). Jezero je jedním z jeho nejdůležitějších hnízdišť na celém světě. Vysoká slanost totiž odrazuje většinu predátorů, takže ptáci mohou bezpečně vyvádět mláďata na malých ostrůvcích vytvořených z usazené soli. Potravu jim poskytují sinice a řasy, které prosperují tam, kde jiné organismy nepřežijí. V blízkém okolí je pouze několik tanzanských a keňských vesnic a také několik vesnic Masajů, kteří považují přilehlou sopku za posvátnou.

Neobvyklou barvu jezera vytvářejí mikroorganismy produkující červené pigmenty. Vysoké pH je způsobeno především přítomností uhličitanu sodného (Na₂CO₃) a hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO₃). Tyto látky vytvářejí prostředí, které většina vyšších organismů nedokáže tolerovat, protože narušuje stabilitu buněčných membrán i funkci enzymů. Navzdory extrémním podmínkám je jezero biologicky aktivní. Dominují zde haloalkalifilní mikroorganismy, tedy organismy přizpůsobené současně vysoké salinitě i vysokému pH. Významnou skupinou jsou sinice rodu Spirulina (dnes většinou řazené do rodu Arthrospira). Tyto fotosyntetické mikroorganismy obsahují pigmenty: chlorofyl a, fykocyanin a také karotenoidy. Právě karotenoidy dodávají vodě červené až oranžové odstíny, zvláště při vysoké koncentraci buněk během období sucha. Jezero je ze severu na jih dlouhé asi 58 kilometrů a široké průměrně 15 kilometrů.

Nedaleko jezera se tyčí Ol Doinyo Lengai (v masajském jazyce maa Hora Bohů), aktivní sopka, která je tamějšími Masaji považována za posvátnou horu, k níž se váže bohatá mytologie. Je výjimečná tím, že jako jediná na celém světě chrlí neobvyklou karbonatitovou lávu. Tato láva je extrémně vzácná a chladná tavenina skládající se převážně z uhličitanů namísto běžných křemičitanů. Tyto látky jsou následně transportovány dešťovou vodou do okolní krajiny a významně přispívají k chemickému složení jezera.

Navzdory své odlehlosti je oblast stále citlivější na dopady klimatických změn a lidské činnosti. Změny množství vody nebo narušení hnízdních lokalit by mohly významně ovlivnit populaci plameňáků, kteří jsou na tomto jedinečném prostředí závislí. Plameňák malý patří mezi velmi specializované ptačí druhy. Jeho zobák je vybaven jemnými lamelami fungujícími jako filtrační aparát. Pomocí jazyka dokáže přefiltrovat velké objemy vody a získávat z ní mikroskopické sinice.

Natronové jezero je důkazem, že i na místech, která se zdají být téměř neobyvatelná, dokáže příroda vytvořit pozoruhodně bohatý a specializovaný ekosystém. Jezero se nachází ve východní větvi Velké příkopové propadliny, rozsáhlé tektonické zóně, kde se africká litosférická deska postupně rozděluje na dvě části. Riftová činnost je spojena s intenzivním vulkanismem, zemětřeseními i vznikem četných jezer.

Natronské jezero také představuje modelový ekosystém pro několik vědních oborů: mikrobiologie – studuje zde extremofilní organismy; astrobiologie – hledá zde analogické prostředí, které mohlo existovat na rané Zemi nebo může existovat na Marsu; geochemie – zkoumá zde koloběh sodíku a uhličitanů; evoluční biologie – zabývá se zde mechanismy adaptace organismů na extrémní prostředí. Právě schopnost mikroorganismů prosperovat při vysokém pH a salinitě poskytuje cenné informace o mezích života na Zemi i o možnostech jeho existence mimo naši planetu.

Zdroje:

SHOO, Rehema Abeli. Ecotourism Potential and Challenges at Lake Natron Ramsar Site, Tanzania. In: Protected Areas in Northern Tanzania, Geotechnologies and the Environment. London: Springer International Publishing, 2020, s. 75–90.

HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.