Sexuální násilí a zabíjení civilistů. Občanskou válku v Súdánu svět přehlíží. Může za to svědomí?

Súdán je již téměř tři roky v naprosto brutální občanské válce, která vypukla v dubnu 2023 poté, co se rozhořel boj o moc mezi dvěma silnými vojenskými skupinami – Súdánskými ozbrojenými silami (Sudanese Armed Forces, SAF) a Rychlými podpůrnými silami (Rapid Support Forces, RSF). Cílem konfliktu bylo původně ovládnutí hlavního města a získání politické kontroly nad zemí, ale rychle se proměnil v rozsáhlou občanskou válku s otřesnými dopady na civilní obyvatelstvo.

Konflikt způsobil obrovskou uprchlickou vlnu více než čtrnácti milionů lidí, přičemž většina z nich se přesunula na bezpečnější místa v Súdánu, ale několik milionů uprchlo za hranice. V počtech válečných uprchlíků se jedná o strašlivou humanitární krizi, která je ale světem více méně přehlížena. Při jedné ze svých cest napříč Afrikou jsem Súdán procestoval stopem z jihu na sever a jeho obyvatele si zamiloval. O to otřesnější jsou pro mě hrůzné informace přicházející s železnou pravidelností již několik let, včetně zoufalých zpráv od mých přátel, kteří mě v Súdánu nezištně hostili a pomáhali mi při terénním výzkumu tamějších tradičních náboženství.

Súdán je v posledních desetiletích politicky velmi nestabilní a dochází tam k hrůzostrašným zvěrstvům. Asi nejděsivější byla genocidní válka v Dárfúru (2003–2020). Jakkoli nejsem kompetentní vyjadřovat se k důvodům konfliktů v Súdánu, dovolím si do složité mozaiky přidat jednu skutečnost, a tou je význam náboženských mýtů a etnické i klanové diferenciace, která je velmi patrioticky zakořeněná v srdcích lidí.

Vedle jednotícího a povzbuzujícího elementu mohou totiž po dlouhé generace předávané náboženské mýty vyvolat také mezietnickou nenávist: například genocida ve Rwandě byla založena na mýtech Hutuů a Tutsiů, kteří si nesmírně brutálně vyřídili účty z dávné minulosti předávané ústní tradicí. Stačil jeden mocichtivý politik, který zneužil interpretaci mýtu, a bylo strašně zle. Podobné brutality založené na nenávisti vyvolané mýtem jsme byli svědky právě i v Dárfúru – u jádra sporu je tam mýtus o původu, kdy severní klany odvozují svůj původ od Arabů a chápou se jako vznešenější rasa ve vztahu k jižním etnikům.

Našinec si často neuvědomuje, že leckde v Africe panuje mezi tamějším obyvatelstvem černé pleti ostrý rasismus. Cizinec většinou Súdánce chápe jako jeden národ, to ale vůbec neodpovídá sebechápání tamějších lidí – žije tam mnoho etnik, hovoří se mnoha jazyky a vyznávají se mnohá tradiční náboženství, která převládající islám nechce příliš tolerovat. Minoritní křesťanství je rovněž významně šikanováno. Do této nelehké reality potom vstupuje touha po moci, kdy političtí mocipáni neváhají zneužít prastaré mýty nebo náboženství, aby v lidech podnítili nenávist a vyprovokovali je k útokům na své politické oponenty a jejich stoupence.

Když jsem před lety cestoval po Súdánu – hovořím nyní o době před aktuální válkou –, očekával jsem mnohé útrapy, ale dostalo se mi pravého opaku. Zatímco v Dárfúru probíhalo skutečné peklo na zemi (a lidé tam každou vteřinou odcházeli na věčnost způsobem, který si vůbec neumíme představit), ve zbytku Súdánu byla situace klidná, cestování snadné, všude dostatek dobrého jídla a lidé tak pohostinní, že jsem to jinde ve světě nezažil. Tolikeré pozvání ke společnému stolu nebo jen na excelentní súdánskou kávu a šíšu, případně na noc do domácnosti, jsem nikde jinde nezažil, a to jsem něco pohostinných míst na tomto krásném světě procestoval.

V Súdánu jsem ani jednou (!) nezaplatil za kávu nebo čaj, protože v každé kavárně za mě okamžitě po objednání někdo zaplatil, ačkoli jsem se tomu zprvu bránil. Poutník je tam chápán jako velvyslanec Boží a jemu projevená pomoc je žádoucím náboženským projevem dobré vůle.

Nechápal jsem, jak tito vlídní, krásní a pohostinní lidé mohou o několik desítek kilometrů dál páchat genocidu. A nechápu to dodnes. Jak se z těchto pohostinných, usměvavých lidí stanou zrůdy, které se nechaly zblbnout jedním arcišmejdem?

Současná občanská válka v Súdánu začala v roce 2023 bitvou o Chartúm. V těchto dnech probíhají na různých místech Súdánu genocidní masakry, kdy jsou vyvražďovány celé oblasti a vrazi dokonce tuto nepochopitelnou brutalitu streamují na necenzurovaných sociálních sítích.

Počty civilních obětí se v různých odhadech velmi liší, neboť je v podstatě nemožné je přesně monitorovat; jedná se ale o stovky tisíc zabitých a mnohdy také mučených civilistů. Počet zmrzačených se ani neuvádí.

Mnoho lidí ale umírá v důsledku války hladem, nebo z důvodu absence běžných léků, neboť svět je zaměřen na jiné války a o súdánské civilisty se v podstatě nezajímá. Více než třicet milionů Súdánců aktuálně nutně potřebuje humanitární pomoc.

V zemi se také nekontrolovatelně šíří cholera. Více než třetina zdravotnických zařízení je válkou zcela zničena. Súdán nyní navíc drtí hladomor. Desítky milionů lidí nemají dostatek jídla, čtyři miliony dětí jsou aktuálně podvyživené a milion lidí je v bezprostředním riziku smrti kvůli absenci jakéhokoli jídla. Bohužel je také skutečností, že dochází k enormní vlně sexuálního násilí na civilistech ze strany vojáků. Súdánskou realitou všedního dne je znásilňování, mučení, mrzačení a zabíjení.

Když se ohlédnu za svými cestami po světě, nedokážu pochopit, že právě v místech, kde byli lidé nejpohostinnější a nejvlídnější, se vlivem jednoho úchylného ideologa změnili v monstra. V Sýrii mi lidé předvedli takovou pohostinnost, že to ani nelze popsat. Po všech stránkách krásnější lidi jsem snad nepotkal. A potom? Proč? V Kašmíru totéž. V Palestině. Proč? V Íránu jakbysmet.

A u nás na nedalekém východě? Přijali mě jako vlastního. Tak sakra proč? Proč se necháme manipulovat zjevně velmi nemocnými jedinci, kterým se zapomnělo vyvinout svědomí? Není to právě to tajemné svědomí – jež nás nutí dělat věci, které vlastně ze sebe nechceme, ale čeká se to od nás –, to obtížně vyjádřitelné (a pro mocipány neexistující) svědomí, které za to všechno může? Co je svědomí… a existuje vůbec svobodná vůle? Jsou strany barikády skutečné, nebo jsou nám lstivě podsouvány, takže potom zabíjíme a umíráme v nejvyšším morálním dobru?

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Praha, 2016.

Sudan | Sudan | Today's latest from Al Jazeera