Klaus a Zeman neumí skončit. Proč zapšklí starci dobrovolně ničí svůj odkaz?

Většina z nich to možná nemyslí špatně a skutečně jsou přesvědčeni o tom, že své zemi ještě mají co dát, a proto odmítají odejít do zaslouženého důchodu. Bohužel ale mají klapky na očích a nevidí, že už nejsou relevantními. Řeč je o vysloužilých politicích, kteří před lety vyhrávali volby, sestavovali vlády a někteří dokonce seděli na Pražském hradě, ovšem z politického života nikdy definitivně neodešli. Jejich comebacky byly vesměs neúspěšné a chvílemi působí až pateticky. Co vlastně tyto politické seniory motivuje dobrovolně šlapat po svém odkazu a nutit lidi, aby zapomínali na to dobré, co v minulosti vykonali? Řeč je především o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi, kteří i v době své největší slávy měli své mouchy, nikdo jim ale nemůže upřít jejich podíl na budouvání porevoluční České republiky. Bohužel se následně rozhodli hrát si na vlivné muže v pozadí, kteří tahají za nitky české politiky a jejich role se stává až jaksi tragikomickou a absurdní. Do skupiny nepoučitelných politiků, jejichž doba už minula, můžeme přidat i další - namátkou třeba Jiřího Paroubka, Lubomíra Zaorálka nebo Jiřího Čunka. Třeba se k nim přidá i Miroslav Kalousek.

Je až úsměvné, že Miloš Zeman a Václav Klaus, kteří svého času stáli na zcela opačných stranách barikády a do voleb vedly dva přední české subjekty z rozdílných stran politického spektra, na stará kolena našli společnou řeč. Ano, byla tu už opoziční smlouva, ta ale byla spíše sňatkem z rozumu a nemyslím si, že už tehdy měli Klaus se Zemanem názorově mnoho společného. V posledních letech ale oba svými postoji vyhřezli do tak velkých politických extrémů, až se vlastně potkali. Kdo by to před takovými pětadvaceti lety řekl? Na jedné straně Václav Klaus, pravicový jestřáb a otec té konzervativní pravicové ODS, jejíž pozůstatky v dnešní době již pomalu odumírají a celá strana působí umírněnějším dojmem. Na straně druhé Miloš Zeman, jenž svou politiku postavil na sociálních jistotách pro nižší vrstvy a etabloval myšlenku socialismu v české politice. Oba stáli na opačných stranách spektra, oba ale svým způsobem prosazovali demokratické hodnoty - Klaus má nepopiratelný podíl na přechodu naší země do éry tržní ekonomiky, Zeman pak ukázal, že v naší zemi může i po pádu komunistů fungovat levice, pokud bude vyznávat demokratické hodnoty.

Střih o takřka tři dekády později a máme tu dva staré muže, kteří se kromě názorů shodují ještě v jedné věci - nepoznali, že už měli dávno odejít do zaslouženého důchodu. Čistě ten fakt, že oba byli premiérem i prezidentem, způsobuje, že o ně stále ještě existuje jakýsi mediální zájem a oni tak získávají dojem, že jejich názory stále mohou ovlivňovat masy. Miloš Zeman po svém konci v čele ČSSD v roce 2002 zmizel kamsi na Vysočinu a mnoho lidí si myslelo, že to znamená jeho politickou smrt. Ovšem po deseti letech v zapomnění si na něj několik lidí vzpomnělo, vytáhli ho, oprášili a shodou nešťastných okolností z něj udělali prezidenta - Zeman byl tou dobou, v roce 2013, v již o poznání horší kondici a na venkově přišel asi i o všechnu svou politickou racionalitu. Svůj pobyt na Pražském hradě pojal po svém - neustále zkoušel, co vydrží naše Ústava, málem pozvracel korunovační klenoty, pomocí úřednické vlády nakrátko takřka zavedl prezidentský režim a na konci to vypadalo, že se ani nedožije do finiše svého mandátu. Dožil se a i po svém konci na tomto postu má stále potřebu zasahovat do veřejného dění, což rozhodně není k žádnému prospěchu.

Václav Klaus skončil v čele ODS taktéž v roce 2002, prezidentem se stal ale již o rok později, tehdy ještě v nepřímé volbě, kterou prováděla sněmovna. Jeho desetiletý pobyt v úřadě byl o poznání klidnější a chudší na komické zážitky, než ten Zemanův. Kromě několika rozbrojů s různými vládními kabinety se nejvíce proslavil krádeží pera na státní návštěvě v Chile, jinak ale vesměs působil reprezentativním dojmem. Celkové hodnocení si pokazil až závěrečnou poněkud překotnou a nesmyslnou hromadnou amnestií, která působila dojmem, jako by za sebou Klaus chtěl za každou cenu zanechat nějaký odkaz, podle kterého by si ho více lidí mohlo pamatovat. To se sice splnilo, ale asi nechtěl, aby to bylo v takto negativním světle - možná i proto má v sobě od té doby utkvělý pocit, že ještě neřekl poslední slovo.

Od konce obou mužů v jejich prezidentské funkci můžeme sledovat jejich snahu o to, aby byli schopni tahat v pozadí za nitky. Nepřijde mi ale, že by to byla věc, na kterou by jeden či druhý měl nějaký talent. Václav Klaus se po svém ideovém rozkmotření s ODS začal posouvat ještě více doprava, přičemž prostřednictvím svého syna založil Trikoloru, která měla být jakousi konzervativnější alternativou právě k jeho bývalé straně. Nutno ale říci, že tento projekt se trochu vymkl z rukou - zaprvé nikdy nebyl nijak úspěšný a Trikolora vlastně neměla žádné volby, ve kterých by samostatně uspěla. Zadruhé se postupem času začala posouvat ještě více doprava a po pár letech skončila velice blízko pravicově populistické SPD, což asi nebylo úplně to místo, kam se Václav Klaus původně chtěl vydat. Následně Klaus trochu koketoval s podporou SPD, protože si asi řekl, že když už se Trikolora dostala ideologicky tak blízko, tak proč by vlastně nemohl? Nakonec v posledním období podporuje nový a trochu směšný projekt Motoristů sobě, kteří uspěli v eurovolbách především zásluhou bizarní postavičky v podobě Filipa Turka - jestli tato strana uspěje i ve „velkých“ volbách, to je s otazníkem.

Naproti tomu Miloš Zeman, jak už bylo řečeno, na nějakou dobu prostě zmizel. Zpětně si myslím, že takto „zmizelý“ mohl a měl klidně zůstat - rozhodně by za sebou potom zanechal o něco lepší odkaz. Už v prezidentském úřadě měl tendenci intrikovat - ať už šlo o pokus o převrat uvnitř ČSSD za pomoci Michala Haška, o jeho loutkovou úřednickou vládu, nebo o snahu protlačit Andreje Babiše k moci i přes prohrané volby. Po konci na Pražském hradě se Miloš Zeman chvíli dával zdravotně dohromady, pravděpodobně pucoval i své zraněné ego a následně se vrátil. Jeho současnou ideou je dát dohromady jakousi pofidérní koalici, která by dle jeho názoru měla vládnout po příštích volbách. Jde o velice nesourodý slepenec subjektů, které spolu mají společné primárně to, že šly a nebo jdou Zemanovi na ruku a mají podobně volný výklad naší Ústavy. Na oslavě narozenin Zemana se tak na jakési komické schůzce „budoucí vlády“ sešli lidé jako Andrej Babiš, Kateřina Konečná, Filip Turek, Karel Havlíček a další - asi by tu byl i Tomio Okamura, ale jeho vztahy se Zemanem v poslední době spíše ochladly, asi i kvůli neochotě najít společnou řeč s hnutím ANO.

Už vidíte tu podivnou propojenost Zemana a Klause? Oba mají tendenci jaksi vytvořit stranu nebo skupinu stran, která by se mohla prodrat k moci. Oba na to jdou sice trochu odlišně, ale ta obecná idea je stejná a navíc je dost dobře možné, že po volbách budou společně vládnout právě ty subjekty, které bývalí prezidenti podporují. Na jedné straně komunisté pod vedením Kateřiny Konečné, které se snaží Miloš Zeman legitimizovat v očích veřejnosti a na straně druhé pravicově orientovaní Motoristé s podporou Václava Klause, kteří se snaží navázat na odkaz té staré dobré ODS, než začala uhýbat ze své cesty.V jistém paralelním vesmíru, kde se do sněmovny dostanou jak Motoristé (společně s Přísahou), tak komunisté, je tak dost dobře možné, že hnutí ANO utvoří vládnoucí koalici právě s těmito subjekty. Ano, Babiš by z toho asi nebyl dvakrát nadšený a raději by spolupracoval s tradičnějšími stranami, ale když ho nikdo jiný nebude chtít? Pak se asi nebude ostýchat padnout do náruče Klausovým a Zemanovým pohrobkům.

Můžeme se zamýšlet nad tím, co vlastně vysloužilé politiky vede k tomu, aby se zuby nehty drželi na výsluní a odmítali zavčasu odejít. Pochybuji, že to jsou peníze, protože většina z prominentních politiků si za své kariéry vydělala již poměrně hodně a navíc jde o lidi, kteří by díky svým konexím a zkušenostem získali bez problémů velice dobře placené pohodlné místo v soukromém sektoru. Možná jde spíše o jakousi touhu po moci, respektive potřebu mít pocit, že stále mají co říct do veřejného dění a toto slovo má nějakou váhu. Pravděpodobně právě proto si Zeman s Klausem snaží hrát na komické loutkovodiče a neuvědomují si, že svou názorovou i morální ekvilibristikou poškozují jak sami sebe, tak vlastně i celou instituci hlavy státu. Aktuálně totiž můžeme říci, že v naší samostatné zemi máme tři bývalé prezidenty a jediný z nich, kterému nepřepnulo a nezačal pochlebovat Rusku, je ten, který již před lety stačil zemřít. Ti zbylí dva velice intenzivně a úspěšně pošlapávají jakýkoliv odkaz, který po nich zbyl.

Abychom byli fér, rozhodně nejde jenom o Klause se Zemanem. Politiků, jejichž doba pominula a oni to zkrátka přetáhli, je daleko víc. Ve výsledku si myslím, že takovým byl i Karel Schwarzenberg, který bezpochyby patřil mezi výraznější postavy naší polistopadové éry a nelze o něm vyloženě říci, že by svůj odkaz pošlapal, ovšem ke konci jeho zdravotní stav byl již tak špatný, že neměl ve sněmovně co dělat - on nakonec skutečně již znovu nekandidoval, osobně si ale myslím, že tak či tak o jedno volební období přesluhoval. Z aktuální scény můžeme zmínit třeba Jiřího Čunka, který dokonce nedávno znovu koketoval s možností snažit se vést lidovce, přestože názorově jde o dinosaura uvíznutého hluboko v minulém miléniu, který moderní české politice již nemá absolutně co dát. Například v ODS pak máme Marka Bendu a Pavla Blažka, kteří ač mohou být uvnitř strany sebepopulárnější, stále jde o symboly těch starých struktur, od kterých se strana tak moc snažila odtrhnout. Blažek má za sebou požehnaně podivuhodných kauz, které by jinému politikovi už dávno zlomily vaz, Benda pak podobně jako Čunek zapomněl, že už je rok 2024 a ne 1990. Čestnou zmínku si zaslouží i Jiří Paroubek, který je ze všech osobností v tomto textu asi nejsměšnější, protože se od svého odchodu vytrvale snaží vrátit, ale každý jeho pokus dopadne ještě hůře než ten předchozí.

Stane se dalším takovým politikem bez soudnosti Miroslav Kalousek? Po odchodu z TOP 09 koketuje s možností založit vlastní stranu,která by pravděpodobně svým zaměřením více než cokoliv jiného pouze oslabila vládní tábor. Kalousek je totiž tak vyhraněnou a kontroverzní postavou, že těžko zaujme voliče opozičních stran, kteří k němu mají vybudovanou jistou averzi. Může tedy lovit takřka výhradně mezi vládními voliči a roztříštěnost je to poslední, co aktuální koalice ještě potřebuje - je dost dobře možné, že Kalousek by se svou stranou získal něco kolem 4 %, do sněmovny by se nedostal a tato procenta by pak akorát chyběla koalici Spolu k tomu, aby měla lepší pozici. Je ale vidět, že Kalousek neumí a nechce odejít. Že ještě chce něco dokázat a určitým směrem ovlivnit českou politiku - možná zatím jenom sám neví, jak toho chce dosáhnout. Dost záležet bude na tom, jak celý koncept pojme a jakými lidmi se obklopí, takže je asi předčasné říkat, že půjde o nějaký propadák a Kalousek tímto krokem zapluje mezi ostatní výše zmíněné politiky. Nestálo by ale za to, abychom všichni měli více soudnosti a akceptovali, že jednoho dne se stane, že naše doba minula? Myslím si, že nikdo by se na stará kolena neměl ztrapňovat jako Zeman s Klausem.