Článek
30 let – přesně to je doba, po kterou učím. Jsem učitelka na prvním stupni, což mě na jednu stranu těší, na druhou stranu už mi to leze na nervy. „Mé“ děti mi dělají radost pokaždé, když vidím, že se posouvají dál, rozvíjí svou osobnost a učí se nejen ve škole, ale i životem. Jenže vše má stinné stránky. Potom, co odučím dopolední výuku, mám všeho akorát tak dost. Jdu domů, kde mě nic moc už nečeká. Děti jsou dospělé, zůstali jsme s manželem doma sami. Kromě zaslouženého klidu a hlavně ticha, se těším domů hlavně na mého miláčka – tekutého kamaráda, který na mě celé dopoledne čekal v lednici.
Posadím se na pohovku se sklenkou a zapnu TV nebo otevřu časopis. Vychutnávám si ticho a klid a u toho popíjím. Začínám zpravidla vínem, poté chodím potají upíjet něco silnějšího. Nebudu lhát – netajím se tím, že mám k alkoholu velice kladný vztah, ale nikde se tím nechlubím. Proto ty schované „tvrdší“ lahve. Denně vypiji dvě lahve vína a k tomu několik panáků.
Odpoledne je má oblíbená část dne. Nikdo mě neruší, většinou jsem v tu dobu doma ještě sama, a tak nemám problém vypít vše, co teče. Kolem čtvrté hodiny odpoledne už jsem ve svém světe. Je to můj relax. Odpoledne bez toho, abych popíjela už si neumím představit. Rozhodně to není záležitost posledních měsíců, dá se to počítat na roky.
Za ten čas jsem se naučila odhadnout, kdy musím dopít poslední skleničku, abych byla ráno střízlivá, avšak nikdy neodhadnu, kdy mám dost. A ani mi to nevadí. Často pak myslím na žáky, jak jim neustále vtloukáme do hlavy, aby se od alkoholu drželi dál. Jenže každý den jsem já ta, co přebere. Jak je již zmíněno, své žáčky mám ráda, ale ten nekonečný stereotyp, všechen ten hluk a řev, nespokojení rodiče a ty dětské lumpárny, mi jednoduše už lezou krkem. Za mlada mi to nevadilo, ale za poslední roky to doslova nesnáším.
Nejraději mám dny, kdy do školy nemusím. Můžu pít od rána a nemusím nic řešit. To, že už jsem zase přebrala, to mi je jako vždy jedno, ale ten pocit, kdy večer nemusím počítat skleničky, aby ráno nikdo nic nepoznal, je k nezaplacení. Jsem vlastně takový šťastný alkoholik soukromník.
