Článek
Tato skutečnost vyplynula z rozsáhlé dvouleté studie Masarykovy univerzity, jejíž výsledky najdete zde. Nejvíce online aktivit pak připadá na sociální sítě, jako jsou Instagram a TikTok. Mladí Češi tak pravděpodobně i letos strávili ve spárech algoritmů v podstatě stejnou dobu, jakou trvají letní prázdniny.
Čtyři hodiny mohou být málo, ale i hodně
Studie ukázala, jak moc jsou chytré telefony zakořeněny v životě mladé generace. Pomineme-li otázku, zda mají, nebo nemají takové aktivity negativní vliv na zdraví, už samotná průměrná denní doba 4 hodiny a 11 minut (což je cca 63 celých dní za rok) strávených u obrazovky chytrého zařízení je alarmujícím ukazatelem toho, jak velkou část dne věnují mladí lidé virtuálnímu prostoru. Tento čas, který by mohl být využit třeba pro jiné aktivity, jako je čtení, sportování či běžné osobní setkávání, svědčí o tom, jak moc se v krátké době proměnilo trávené volného času mladých lidí.
Dospívající během průzkumu, jenž spočíval v dobrovolné instalaci monitorovací aplikace, zapnuli obrazovku v průměru 78krát za den. Takto rovněž výzkumníci zjistili, že se sledovaní uživatelé na internetu nejvíce zajímali o zábavný obsah na sociálních sítích.
Čtyři hodiny z celého čtyřiadvacetihodinového denního cyklu nemusí na první pohled vypadat nijak hrozivě. Odečteme-li spánek, který se mimochodem kvůli užívání chytrých zařízení ve večerních hodinách zhoršuje, a školní povinnosti, volný čas dospívajícího se velmi zúžuje. U některých studentů tak mohou být tyto 4 hodiny veškerým časem, který mají sami pro sebe.
Vzhledem k tomu, že se jedná o průměr, mezi uživateli lze narazit i na extrémy z obou pólů statistiky. Některý student si zcela jistě vystačí s půl hodinou na mobilu, jiný se ale bez displeje neobejde 7 a půl hodiny.
Pokud se podíváme mimo naše hranice, pak z průzkumu mezi studenty londýnské univerzity King's College plyne, že téměř 40 % z nich je závislých na chytrých telefonech, přičemž někteří uváděli denní používání až sedm hodin.
Homo sapiens končí
Homo digitalis tak dostává jasné obrysy. S rozvojem AI a AR/VR aplikací zřejmě bude průměrný čas v zajetí chytrých technologií a návykových algoritmů ještě více narůstat.
Tento termín se začal objevovat jako popis člověka současné digitální éry. Vychází z myšlenky, že technologický pokrok formuje novou evoluční fázi lidstva, v níž se fyzický svět a digitální svět stále více prolínají či doplňují. Je zcela evidentní, že člověk je ovlivněn novými technologiemi, které sice přináší zcela nové možnosti, jejich druhotné dopady ale ještě nemůžeme posoudit. Jedná se jak o zdravotní aspekty, tak filozofické.
Jde v podstatě o transformaci, jakou lidstvo ještě nezažilo. Ano, byla tu průmyslová revoluce, ale její dopady na člověka se neprojevovaly tak závratnou rychlostí, jako je tomu nyní.
Kdo například znal před dvěma lety ChatGPT? Jen hrstka nadšenců. A dnes? Dnes snad každý, kdo používá počítač, ví, o co se jedná. Také se významně mění způsob komunikace i rozhodování, které je výrazně ovlivňováno algoritmy, resp. personalisovaným obsahem, a to při čtení zpráv nebo nákupech. V takovém dynamickém světě, kdy přelomové technologie závratnou rychlostí stárnou, nelze neklást otázky typu, jak si zachovat duševní zdraví, lidskost či sociální soudržnost.
Také vzniká nová skupina lidí, ať už mladých či starých, která nezvládá držet krok s rapidním technologickým tempem a zůstává tak částečně vyloučena od hlavního dění. Stačí, když ve své sociální bublině přestane například sledovat nové trendy v AI nebo nebude používat jednu z mainstreamových sociálních sítí a jakési vyloučení je na světě. Homo digitalis tak může být nechtěně sobecký ke svému okolí.
