Douglas Engelbart předběhl dobu o půl století. Přesto jeho vize zná jen málokdo

Když se řekne průkopník výpočetní techniky, většině lidí se hned vybaví Steve Jobs, Bill Gates nebo Tim Berners-Lee. Jen málokdo však zná jméno Douglas Engelbart (1925 – 2013). Přitom právě on přišel s řadou myšlenek, které dnes považujeme za samozřejmost – od počítačové myši přes práci v oknech až po videohovory nebo společnou úpravu dokumentů. Zkrátka byl skutečným, ale dnes poměrně opomíjeným vizionářem.

Jenže jeho opravdová vize byla mnohem odvážnější, než se na první pohled může zdát. Engelbart totiž neusiloval o to, aby měl každý člověk doma výkonný počítač. Chtěl vytvořit systém, který by lidem pomáhal lépe přemýšlet, spolupracovat a řešit stále složitější problémy světa.

Mnohé z toho, co si představoval už v šedesátých letech minulého století, se začalo naplňovat až o několik desetiletí později.

Na začátku 60. let byly počítače obrovské stroje ukryté ve specializovaných laboratořích. Pracovalo se s nimi pomocí děrných štítků. Běžný člověk se k nim prakticky nedostal, přičemž o jejich existenci často ani netušil.

Engelbart však uvažoval úplně jinak. Počítač podle něj neměl být jen kalkulačkou nebo obrovským strojem pro zpracování dat. Měl se stát nástrojem, který rozšiřuje lidské schopnosti. Sám používal výraz augmentace lidského intelektu – tedy posílení lidského myšlení pomocí technologií.

Nešlo mu ale o nahrazení člověka. On naopak věřil, že lidé budou schopni díky počítačům lépe chápat složité souvislosti, rychleji vyhledávat informace, vytvářet nové nápady a efektivně spolupracovat.

V prosinci 1968 uspořádal Engelbart devadesátiminutovou prezentaci, která dnes bývá označována jako Mother of All Demos – Matka všech demonstrací.

Publikum tehdy poprvé vidělo počítačovou myš, ovládání kurzoru na obrazovce, práci s okny, hypertextové odkazy, videokonferenci, sdílení obrazovky nebo společnou úpravu dokumentů v reálném čase. A to vše v roce, kdy lidé doma sledovali černobílé televize a domácí telefon byl stále výjimkou. Proto tehdy šlo téměř o science fiction.

Zajímavé je, že většina lidí si z Engelbartovy práce pamatuje právě myš. Ve skutečnosti šlo jen o jednu drobnou součást mnohem většího systému, jenž měl lidem umožnit pracovat s informacemi zcela novým způsobem.

Jedna z Engelbartových nejzajímavějších myšlenek se dnes znovu vrací do popředí.

Dlouhou dobu se zdálo, že technický vývoj povede ke stále výkonnějším osobním počítačům. On si představoval jiný model. Výpočetní výkon měl být podle Engelbarta soustředěn ve velkých centrálních počítačích, zatímco uživatelé by používali jednoduché terminály, tedy zařízení s obrazovkou, klávesnicí a ukazovacím zařízením. Terminál by sám téměř nic nepočítal. Veškerou práci by vykonával vzdálený počítač.

Vývoj se na konci 20. století nakonec vydal jinou cestou. S příchodem osobních počítačů v 80. letech se zdálo, že budoucnost patří stále výkonnějším strojům na každém pracovním stole a Engelbartova myšlenka upadla v zapomnění.

Jenže dnes je vše jinak.

Pokud dnes otevíráme Dokumenty Google, Microsoft 365 nebo využíváme cloudové služby pro ukládání fotografií, většina výpočtů probíhá na vzdálených serverech. Náš notebook nebo telefon je jen prostředníkem mezi uživatelem a výkonným datovým centrem.

Stejný princip využívají streamované hry, vzdálené pracovní plochy nebo služby založené na umělé inteligenci. Když například položíme otázku jazykovému modelu, odpověď nevzniká v našem telefonu ani počítači. Procesy proběhnou v rozsáhlých serverových centrech a k nám dorazí jen výsledek.

Moderní cloud samozřejmě není totožný s Engelbartovou představou. Dnešní zařízení jsou sama o sobě velmi výkonná. Přesto je základní princip podobný. Místo aby měl každý uživatel obrovský výpočetní výkon doma, využívá společné zdroje dostupné prostřednictvím sítě.

Je to jeden z příkladů, kdy se technologie po desetiletích vlastně vrací ke staré myšlence, jež vznikla dávno před internetem, jak ho známe dnes.

Na rozdíl od Steva Jobse nebo Billa Gatese nebyl Engelbart obchodník ani showman. Byl především výzkumník, který přemýšlel v horizontu desetiletí.

Mnoho jeho nápadů navíc přišlo příliš brzy. Počítače tehdy byly drahé, internet neexistoval a infrastruktura potřebná pro jeho vize byla teprve v plenkách. Jeho laboratoř sice vytvořila převratné technologie, ale svět na ně ještě nebyl připraven.

Řada myšlenek se proto prosadila až později prostřednictvím jiných firem a jiných lidí. Když se v 80. letech objevila grafická uživatelská rozhraní nebo počítačová myš u osobních počítačů, málokdo už věděl, že jejich základy byly předvedeny o více než deset let dříve.

Dnes, kdy se hodně diskutuje o tom, zda umělá inteligence lidem vezme práci, stojí za to připomenout Engelbartův pohled.

Nevnímal počítače jako náhradu člověka, ale jako prostředek k rozšíření jeho schopností. Technologie podle něj měly pomoci lidem řešit problémy, které by sami nezvládli – od vědeckého výzkumu přes vzdělávání až po fungování celé společnosti.

Proto působí jeho myšlenky překvapivě současně. Ne proto, že přesně předpověděl podobu dnešních počítačů, ale protože správně odhadl jejich skutečný význam. Počítače podle něj neměly člověka nahradit, ale pomoci mu lépe přemýšlet, spolupracovat a řešit problémy. A právě v tom je jeho odkaz dodnes mimořádně aktuální.

Zdroje: jala.university, dougengelbart.org, smithsonianmag.com