Green Run: Když americká armáda tajně vypustila radioaktivní mrak na vlastní občany

V roce 1949 se nad hlavami obyvatel amerického severozápadu tiše vznášela radioaktivní oblaka. Nikdo tehdy netušil, že je součástí tajného vojenského experimentu s krycím názvem Green Run. A mnozí, tedy ti, kteří ještě žijí, možná neví ani dnes, že jako děti byli pokusnými králíky v jedné z největších radioaktivních operací na území USA.

Americký stát Washington se po druhé světové válce stal jedním z hlavních center amerického jaderného programu. Jeho území je z velké části zalesněné a hustota obyvatel je na americkém severozápadě velmi nízká. Zkrátka ideální podmínky pro místo k výrobě plutonia. V případě nehody by škody nebyly tak vysoké jako třeba na východním pobřeží.

Zdejší továrna Hanford Site byla založená už v roce 1943. Vyrábělo se zde i plutonium pro jaderné bomby, včetně té, která zničila japonské město Nagasaki. Když nepřítel v roce 1945 kapituloval, válka oficiálně skončila. Její stín se však nad civilizací rozdělenou na Západ a Východ vznášel dál. A právě v Handfordu se na konci čtyřicátých let začal rozvíjet odsouzeníhodný experiment.

Tajná operace „Green Run“ odstartovala 2. prosince 1949, kdy bylo do atmosféry záměrně uvolněno obrovské množství izotopů, především jódu-131 a xenonu-133. Odhady se liší, ale podle pozdějších analýz šlo o množství přesahující sto tisíc curie, což je skutečně nebezpečná dávka radiace.

A účel? Otestovat schopnost amerických detekčních zařízení sledovat radioaktivní spad, zejména z případného sovětského jaderného testu. Američané na konci čtyřicátých let ještě neměli dostatečné prostředky pro dálkovou detekci cizích jaderných aktivit. Šíření izotopů v reálném prostředí tak bylo zkouškou, která se z pohledu armády jevila jako nutná. A to i v obydlené oblasti. Bylo totiž nutné provést co nejrealističtější test.

Své vzpomínky na experiment později sepsal zdravotní fyzik Carl C. Gamertsfelder, který pracoval v Hanfordu během studené války. Popisuje tlak ze strany vojenských složek i nesouhlas odborníků na místě: „Kolega Herb Parker mi zavolal a požádal mě, aby skupiny vědců, na které jsem dohlížel, spolupracovaly s letectvem na provedení experimentu, jenž později vešel ve známost jako Green Run. Já jsem ale rozhodně takové jednání nedoporučil, natož pak provedení testu. Oni (armáda) ale na naše rady nedali a řízený únik radiace provedli.“

I další vědci měli k experimentu závažné výhrady, například zmíněný fyzik Herb Parker, který organizoval součinnost s místními týmy fyziků a techniků s americkým letectvem. Jenže rozhodující slovo měl Pentagon. Pokus byl tedy proveden i přes upozornění, že jeho dopady na veřejnost a prostředí nejsou dostatečně prozkoumány.

Radioaktivní oblak se rychle rozptýlil v široké oblasti mezi městy Hanford, Spokane a Pendleton. Tisíce lidí včetně farmářů, dětí a těhotných žen nevědomky dýchaly kontaminovaný vzduch. Jód-131 se navíc snadno ukládá ve štítné žláze, což vede k poruše její funkce a hlavně pak zvyšuje riziko rakoviny.

Až do osmdesátých let minulého století byl experiment Green Run zcela utajován. Údaje o něm měla jen armáda, špičky americké vlády a vybraní vědci. Informace na veřejnost prosákly až v roce 1986 po žádostech o odtajnění podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).

V následující dekádě byla událost zkoumána v rámci federálního projektu Clintonovy administrativy, který měl za cíl analyzovat zdravotní dopady dřívějších jaderných testů a úniků. Tato snaha napravit staré křivdy ale vyšuměla, a tak dodnes neexistují žádné oficiální statistiky, které by spojovaly Green Run se zdravotními dopady či konkrétními případy onemocnění v oblasti. Záznamy z doby experimentu totiž byly buďto zničeny, nebo stále zůstávají utajené.

Green Run se ale přesto stal významným, protože právě tento neetický experiment vedl k zavedení přísnějších pravidel pro monitorování jaderného odpadu a testování. V lidské paměti však zůstává jako děsivé varování, že i demokratický stát je v době geopolitického strachu schopen obětovat vlastní občany ve jménu „vyššího dobra“. Navíc v dokumentech zveřejněných na základě žádostí FOIA existují určité náznaky, že před experimentem Green Run bylo provedeno mnoho dalších menších testů.

Zmínky o Green Run nejsou v žádných učebnicích ani dokumentech. Nezní děsivě jako Černobyl nebo Fukušima. Možná o to víc je hrozivější. A odpovědnost? Hlavní aktéři, kteří tehdy dávali rozhodující razítka, nebyli dosud odhaleni. A zřejmě ani nebudou.

Zdroje: nps.gov, nuclear-news.net, orau.org, osti.gov