Kaše a krev. Jídelníček našich středověkých předků byl na hony vzdálený tomu současnému

Ve středověku se složení stravy v našich končinách oproti dnešním dnům výrazně lišilo. Pomineme-li vysoce prefabrikovanou stravu, jedním příkladem za všechny je absence brambor, které byly do Evropy přes oceán dovezeny až v počátcích novověku. To, co lidé běžně jedli, se výrazně odvíjelo od toho, ke které společenské vrstvě člověk patřil, avšak souhrnně lze říci, že kaše všech druhů byly oblíbené napříč společností od žebráků až po krále. To samé platí o chlebu a z nápojů hlavně o pivu, které se však běžně v nefiltrované podobě přidávalo do polévek a omáček.

Kaše byly základem potravy lidí už od pravěku. Ve středověku byly běžné sladké i slané většinou z prosa, pšenice nebo ovsa, případně i luštěnin. K dochucení se používalo především ovoce – čerstvé i sušené, případně med. Cukr se používal výjimečně a jen mezi těmi nejbohatšími. I proto měly svého času zkažené zuby vysoký společenský status. Aby ale kaší nebylo moc, lidé ze stejných surovin dělali placky, které se těšily oblibě hlavně mezi chudšími.

Z ovoce byla především mezi dětmi oblíbená jablečná nebo hrušková kaše. „Vezmi jablka a uduš je na másle, pak přilej vína, proceď, okořeň a chceš-li, vraz tam několik vajec.“ Jednoduché a dobré.

Slavnostní kaše čtyř barev se připravovala ve čtyřech nádobách z mandlí, rozinek a povidel. Jedna část rozpuštěných mandlí zůstala bílá, druhá se obarvila na žluto šafránem, třetí hnědá vznikla z utřených rozinek a poslední černá z povidel. To vše se pak lilo do mísy rozdělené čtyřmi latěmi do kříže a až vše zhoustlo, dřívka se odstranila a vznikl tak očím lahodící pokrm.

Maso se ve středověku nekonzumovalo tak často jako v současnosti, a to ani v těch nejvyšších kruzích. Nicméně bylo a každý, kdo měl hospodářství, se snažil své kusy dobytka nebo drůbeže maximálně zužitkovat, a tak součástí dobových receptů byly nejen vnitřnosti, ale využívala se i krev. Ostatně krvavá polévka, prejt nebo tlačenka vyžadují vepřovou krev i dnes. V minulosti však bylo její užití hojnější.

„Smíchej volskou krev s dobře kyselým vínem, maso posekej na velké kusy a ty namáčej v té krvi. Potom je klaď ve vrstvách do láku, na každou vrstvu dej jalovcové chvojí, maso trochu osol, dobře zabedni a ho nech stát dva týdny. Maso pak připrav jako jelena,“ Takto například zněl recept, jak z volského masa udělat pochoutku podobnou divočině.

Z krve a vína se také připravovala hažmuka. Recept to byl jednoduchý. „Vypusť zaječí, jehněčí nebo telecí krev do vína, nasyp tam trochu krupice a nech povařit. Nakonec omasti sádlem.“

Populární byla (v některých končinách je i dnes) takzvaná žebrácká kaše. Stačí nasekat cibuli, dát ji smažit do sádla. Jakmile změkne, přilije se krev a přihodí se kroupy a nějaké koření dle chuti. Hotová krvavá kaše se jedla samotná nebo s chlebem.

Poslední recept krásně završil kombinaci oblíbené kaše a často používané krve. V obdobích, kdy o jídla mohla být nouze třeba jen z důvodu špatné úrody, byla každá kapka cenná.

Čerpáno z: