Komunisté a Velikonoce: Když jaro nesmělo být duchovní

Velikonoce jsou pro křesťany nejvýznamnějším svátkem. Ukřižování Ježíše Krista na Velký pátek a jeho nedělní zmrtvýchvstání je lidmi připomínáno celá staletí. A je tomu tak i v našich končinách, přestože duchovní význam Velikonoc se již téměř vytratil, a to zejména kvůli komunistické ideologii, která se po čtyři desetiletí snažila z tradičních svátků odstranit veškeré náboženské poselství.

Období kolem Velikonoc je už od pradávna spjato s přicházejícím jarem. V době předkřesťanské oslavovali pohané v našich zeměpisných šířkách probouzení přírody, rovnodennost a příchod teplejšího počasí. Křesťanství si tak tyto dávné rituály spojilo s vlastní naukou a přidalo jim duchovní vizi spojenou s událostmi okolo ukřižování Ježíše Krista a jeho údajného zmrtvýchvstání. V průběhu dlouhých staletí se k náboženskému charakteru Velikonoc připojilo mnoho dalších tradic. U nás to je zejména barvení vajíček, pletení pomlázky nebo pečení beránka či mazance.

Ještě před několika desetiletími si ale komunisté nejen v Československu pohrávali s myšlenkou zrušení Velikonoc stejně tak jako třeba Vánoc. Jenže vymýtit zavedené tradice z lidské mysli není nic jednoduchého. Tak proč je nepřetvořit k obrazu svému?

Komunistická ideologie totiž nepřipouští cokoliv náboženského. Proto byly Velikonoce kvůli jejich hlubokému křesťanskému významu trnem v oku tehdejšímu režimu. Po převzetí moci v Československu tak mělo místo oslav zmrtvýchvstání Krista nastoupit veselejší pojetí Velikonoc spojené především s oslavou jara, ale i práce.

Krátce po únoru 1948, kdy si komunisté tvrdými represemi utužovali moc, byly Velikonoce ještě mimo jejich dohled. Nejprve bylo potřeba změnit staré politické pořádky, ale už počátkem padesátých let začala rozsáhlá kampaň proti církvím, které byly označovány za nepřátele lidu a nositele „zpátečnictví“. Na černé listině se tak ocitla i symbolika Velikonoc. Ty pochopitelně režim nechtěl obyčejným lidem vzít, ale podnikal kroky, aby tyto dny zbavil jejich náboženského obsahu.

Velký pátek byl v roce 1951 oficiálně zrušen jako státní svátek. V některých letech byly dokonce organizovány velikonoční pracovní brigády s tím, že právě na přelomu března a dubna je nejvhodnější čas pro jarní setí. To vše šlo zcela proti zaběhnutým obyčejům, z nichž jeden říkal, že na Velký pátek by se nemělo pracovat na polích. Jiní ideologové ale volno okolo Velikonoc vysvětlovali tak, že by se tyto dny měly využít k nabrání nových sil před tvrdou prací, která nás při budování republiky na jaře čeká.

V roce 1952 byla v období Velikonoc na Pražském hradě uspořádána výstava darů prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi. Rudé právo slavnostně informovalo o události a náboženské svátky tak prakticky zcela ignorovalo. Obdobně na tom bylo rozhlasové vysílání.

I v dalších letech noviny, rozhlas ani televize o duchovním významu Velikonoc nereferovaly, zmínky o Ježíši byly jen výjimečné a svátky se tak během poměrně krátkého času zredukovaly na pomlázku, vajíčka a pondělní volno. Do jisté míry se tak totalitnímu režimu podařilo cíl splnit. V časech normalizace se pak již standardem „svátků jara a míru“ stala pomlázka s ošatkou nabarvených vajíček, beránek se stuhou a někde i panák slivovice.

I přes nenápadný tlak režimu lidé duchovní tradice zcela neopustili. Kromě veřejných lidových tradic spojených s koledou přežíval náboženský rozměr Velikonoc zejména v soukromí věřících rodin.

Po roce 1989 se Velikonoce opět vrátily do veřejného prostoru jako duchovní i kulturní svátek. Kostely se znovu naplnily, obřady probíhají bez omezení a Velký pátek byl v roce 2016 opět uznán jako státní svátek. Přesto dnes většina lidí v Česku vnímá Velikonoce spíše více jako svátky jara či volno od práce než náboženskou oslavu. Podle posledního sčítání lidu v roce 2021 se ke křesťanství hlásilo jen necelých 10 % obyvatel. I to je možná důsledek doby, kdy víra byla násilně umlčena a Velikonoce se zjednodušily na uvařené barevné vajíčko.

Člověk může být nevěřící, třeba jako já, ale pokus komunistů umlčet staletími zavedenou křesťanskou tradici chápu jako snahu o vymazání dlouhé části naší historie. I proto je komunistická ideologie nebezpečná.

Zdroje: svetobeznik.info, plus.rozhlas.cz, cnn.iprima.cz