Otřesný prvorepublikový mord: Otýlie Vranská skončila rozporcovaná v kufrech, vrah je (ne)známý

Otýlie Vranská nevstoupila do života pravou nohou. Narodila se v roce 1911 na Slovensku ve městě Brezno nad Hronom do chudé rodiny. Bída ji donutila už v dětství krást, a tak Vranskou neminula polepšovna. Když byla doma, utíkala. Bez zkušeností a vzdělání odjela ve dvaadvaceti letech za lepším životem do Prahy, ale ani tam ji nečekalo nic pěkného.

V metropoli se pokoušela živit jako služebná, ale práce Vranské vůbec nešla od ruky, a tak se dala na dráhu prostituce. Stále ale snila, že si najde dobře zajištěného muže, se kterým se usadí. Ostatně jednoho muže si brzy vyhlédla a věřila, že právě on by mohl být tím pravým.

Byl jím rotmistr Josef Pěkný. S tím se také setkala večer 31. srpna 1933. Své bytné se tehdy zmínila, že jí právě tento muž slíbil sňatek i práci. Jenže sliby, chyby. Rotmistr Pěkný ten večer trávil ve společnosti jiné prostitutky Antonie Koklesové. S tou se Vranská znala už ze Slovenska. Podle svědkyně trojice nejprve popíjela v hospodě, ale pak se všichni zuřivě pohádali a Pěkný odešel s Koklesovou do svého bytu. Vranská jim sdělila, že přespí u číšníka z kavárny Rokoko. Ten ji ale odmítl.

Vranská tak zůstala sama a začala dle svědků obcházet pražské hospody a kavárny. Byla také viděna v kavárně U politické mrtvoly s mladým blonďatým mužem, jehož identitu se nikdy nepodařilo odhalit. Po půlnoci už ale byla spatřena sama v jiné restauraci, kde se chovala tak, jako by někoho hledala. Co se stalo poté, je předmětem spekulací dodnes.

Po Vranské se až do 2. září slehla zem. Ten den zaměstnanci drah objevili ve vlacích mířících z Prahy do Bratislavy a na Zakarpatskou Rus kufry s rozřezanými částmi ženského těla a odříznutou hlavu. Zavazadla byla prokazatelně naložena v Praze, dokonce se objevil svědek, který popsal, jak jistý zavalitý muž jeden kufr hodil do vagonu a odešel. Vyšetřovatelé usoudili, že vzhledem k váze zavazadel musel pachatel tělo na místo dopravit pomocí nějakého dopravního prostředku. Jenže v době bez kamer v ulicích, bez telefonů a testů DNA vedly všechny vyšetřovací verze do slepých uliček.

Z brutální vraždy se stala novinářská senzace. Policisté brzy zavražděnou identifikovali jako Otýlii Vranskou. Její fotku a předměty z kufrů – spodní prádlo, prostěradla či mycí houbu, které byly s tělem uloženy, vystavili do výlohy policejní stanice. Během několika dní se sešly stovky podnětů, ale žádné stopy k vrahovi nevedly. Situaci dost zkomplikoval fakt, že policisté z kufrů ani z předmětů v nich nezajistili včas otisky prstů.

Pitva prokázala otřesnou smrt, která nastala zřejmě v brzkých ranních hodinách 1. září 1933. Vrah Otýlii zasáhl pravděpodobně sekáčkem na maso dvakrát do hlavy, přičemž ale rány nebyly smrtelné, ačkoliv zasahovaly až do mozku. Během následného oddělování hlavy žena ještě dýchala, což dokazovalo velké množství krve v dýchacích trubicích. Po smrti pak byla nebohá dívka pobodána sedmi ranami na hrudi. Vrah, nebo možná vrazi, tělo následně rozřezali, části umyli a uložili do kufrů. Podle všeho k tomu došlo v soukromém bytě zámožnějšího člověka, protože na ostatcích našli vyšetřovatelé kokosová vlákna, která se tehdy používala pro rohože koupelen. A koupelnu nevlastnil jen tak někdo.

Podezřelých bylo několik – Pěkný měl však alibi od Koklesové, se kterou strávil noc. Pak zde byl číšník z kavárny Rokoko, ten měl ale také alibi. Pozornost se tak upínala na neznámého blondýna, jehož jméno ale nikdo neznal, přestože jej majitelé kavárny U politické mrtvoly od vidění znali.

Případ vyšuměl. Nové důkazy se neobjevily a všechna svědectví, kterých bylo do roku 1966 okolo pěti tisíc, se ukázala jako lichá, včetně takzvaných dopisů od Fantoma, který se policii přiznával k vraždě. Jak se ale ukázalo, vše co v textech uváděl, opisoval z novin.

Až po devadesáti letech přišli historici pod vedením ředitele Muzea policie Radka Galaše s pravděpodobným scénářem osudné noci. Vrahem by mohl být rotmistr Pěkný s tím, že jeho milenka Koklesová sehrála úlohu komplice.

Vranská se podle historiků zřejmě po půlnoci vydala od restaurace, kde byla naposledy viděna, za Pěkným domů. Tam mohla být zavražděna a rozsekána. Mohla rotmistrovi způsobit žárlivou scénu nebo mu vyhrožovat. Tehdy měli totiž příslušníci armády zákaz stýkání se s prostitutkami. Rotmistr by tedy mohl přijít o svoji slibně se rozvíjející kariéru. Tím bychom měli motiv k vraždě.

Proč ale bylo tělo tak zmasakrováno? Historici spekulují, že dvojice mohla imitovat rituální vraždu, aby stopy vedly jinam.

Nicméně vše stojí na nepřímých důkazech. Ten hlavní, kterým měl být pramen vlasů, jež Vranská měla v kufru na ruce, totiž po analýze DNA neukázal na žádného z podezřelých.

Navíc v letech 1926 až 1938 se v Praze odehrála série vražd sedmi prostitutek, z nichž sedm pocházelo ze Slovenska a tři měly uťatou hlavu. Nikdy se nepodařilo najít pachatele ani jedné z vražd a je možné, že je spáchala jedna osoba. Nicméně historici věří, že vražda Vranské se s 80% pravděpodobností odehrála tak, jak ji v roce 2023 popsali.

Zdroje: seznamzpravy.cz, kriminalistika.eu, Otilie Vranská - Jak to bylo doopravdy s její vraždou? (ISBN 9788074480911)