Hlavní obsah
Názory a úvahy

Sadopopulismus hýbe světem: Když moc záměrně bolí a lidé ji za to milují

Foto: Gage Skidmore from Peoria, AZ, United States of America, CC BY-SA 2.0, Wikimedia

V posledních letech se v politickém slovníku objevilo nové slovo, které zní možná trochu zvláštně, ale přesně vystihuje jeden z temnějších trendů současné demokracie.

Článek

Pojem sadopopulismus použil v roce 2018 americký historik Timothy Snyder, autor známé knihy „O tyranii“, v souvislosti s politikou Donalda Trumpa. Jenže styl vystupování amerického prezidenta a způsob, jakým ho veřejnost přijímá, není ojedinělým výstřelkem.

Bolest a hledání viníka

Jak Snyder říká, sadopopulismus je zvláštní tím, že na rozdíl od klasického populismu lidem neslibuje žádné velké výhody – žádné vyšší platy, kratší pracovní dobu nebo plošné zlevňování. Místo toho přichází s bolestí a tu pak používá jako nástroj na budování vztahu mezi vůdcem a lidem.

Jak to funguje? Snyder vysvětluje, že sadopopulismus je strategie, při níž vůdce způsobí trýzeň nejzranitelnější části svých voličů. Mohou to být škrty ve zdravotnictví, zvýšení daní nebo zdražení energií. Jenže místo toho, aby tito voliči byli s politikou nespokojeni a dali to najevo, jejich přesvědčení, že volili toho pravého, je prohlubováno tím, že se ještě daleko více ubližuje jiným lidem. A pak přichází na řadu nepřítel. „Nejste na tom špatně kvůli nám, ale kvůli těm druhým,“ je takový univerzální výrok sadopopulisty. Ti druzí jsou většinou novináři, politické elity z předchozích vlád, uprchlíci nebo menšiny. Voliči pak nejsou vedeni k tomu, aby očekávali lepší budoucnost, ale k hledání viníka jejich současné situace.

V tom je právě ono „sado“. Utrpení tak není jakýmsi vedlejším nástrojem politiky, ale jejím záměrem a nástrojem. Snyder tento princip přirovnává k domácímu násilí. I tam často vzniká podivné pouto mezi tyranem a obětí.

Jedním z příkladů, které Snyder popisuje, byla snaha Trumpovy administrativy zrušit zdravotní pojištění asi 20 miliónům nízkopříjmových Američanů, takzvaný program Obamacare. Paradoxní na této situaci bylo, že i lidé, kteří by o něj přišli, by Trumpa nadále podporovali. Snyder tvrdí, že Trump voličům nabídnul vysvětlení, které mělo sílu příběhu a identity. Nebylo to vysvětlení ve smyslu ekonomickém, ale morálním a kulturním a zní zhruba takto: Ano, trpíte. Ale to je důkaz, že bojujeme. Trpíte, protože my – já a vy – čelíme establishmentu, Washingtonu, liberálním elitám, globalistům, médiím a intelektuálům. Jsou to oni, kdo tento systém vytvořili.

Z bolesti se dnes dělá politický kapitál.

Zkrátka bolest je cena, která je nutnou součástí boje s liberálními elitami. Bolest tedy není důvodem k protestu, ale paradoxně předmětem loajality.

Rysy sadopopulismu lze pozorovat i v současné celní válce vyvolané americkým prezidentem. Odvetná cla se negativně dotýkají milionů životů Američanů, přesto Trump tvrdí, že dělá vše proto, aby Ameriku osvobodil od závislosti na jiných ekonomikách. Jenže v globalizovaném světě je tento postup ekonomicky velmi diskutabilní a jak se zdá, na celní válce prodělají úplně všichni.

Podobné postupy lze pozorovat v Maďarsku, kde Viktor Orbán útočil na svobodu médií a nezávislé instituce, přičemž veřejnosti tvrdil, že to dělá proto, aby „očistil národ od zrádců a cizích vlivů“. Na Slovensku pak Robert Fico opakovaně používá rétoriku „obrany obyčejných lidí“ před vnějšími a vnitřními nepřáteli – Bruselem, Západem, liberály, neziskovými organizacemi nebo médii. Když přichází s kroky, které mají negativní dopady na běžné občany, vysvětluje to jako nutnost, jež je součástí boje o svrchovanost a identitu Slovenska. Lidé, jejichž životní úroveň stagnuje nebo klesá, nacházejí v těchto slovech alespoň pocit smyslu. Možná se jim nežije lépe, ale vědí, kdo za to může. A to často stačí k loajalitě.

Česká varianta?

I u nás se samozřejmě objevují rysy sadopopulismu, zejména v souvislosti s osobou Andreje Babiše. Ten sice nevystupuje tak agresivně jako třeba Trump, během své vlády v letech 2017 až 2021 neničil instituce ani neprováděl okázalá rozhodnutí, ale styl, jakým buduje vztah se svými voliči, má podobné prvky. Prezentuje se jako ten, kdo „bojuje za obyčejné lidi“, ačkoli sám patří mezi nejbohatší muže v zemi. Při kritice kvůli možnému střetu zájmů či dotacím se označoval za oběť. Přesně takovou oběť, jako jsou jeho voliči.

Sadopopulismus v českém podání sice není tak výbušný jako jinde, ale co není teď, může přijít velmi brzy. Z bolesti se dnes dělá politický kapitál a najít toho, kdo může za současné problémy, je přece vždycky tak snadné.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz