Sestra Rosetta Tharpe: Kmotra rock'n'rollu uměla spojovat nespojitelné. I proto měla tak těžký život

Narodila se 20. března 1915 v Cotton Plant v Arkansasu jako Rosetta Nubin. Dcera bývalých otroků to neměla jednoduché. V hluboce věřící rodině rychle objevila kouzlo hudby především díky gospelu. Sama se v útlém věku naučila na kytaru a už v šesti letech vystupovala v kostelech, po kterých pak s rodiči kočovala. Byla především černošským věřícím prezentována jako „zpívající zázrak s kytarou“. Tak začala její cesta ke slávě, která byla plná překážek a předsudků. Přeci jen jako černošská žena v první polovině minulého století ve Spojených státech neměla na růžích ustláno.

A snadné to neměla ani v prvním manželství, do kterého vstoupila v devatenácti letech. Vztah popsala jako peklo. Jenže Rosetta byla silnou ženou a od tyrana uprchla do New Yorku. Tam objevila noční svět barů, koncertních síní a klubů. Jenže místo, aby město Rossetu změnilo a pohltilo, ona změnila New York, tedy alespoň po kulturní stránce. Na pódia přinesla gospel, do kterého postupně začala přidávat bluesové prvky. Lidem se tahle na první zdání nekonzistentní kombinace líbila. Kdo by čekal, že gospel jako náboženská hudba a blues, tedy muzika, kterou věřící chápali jako rebelskou až rouhačskou, bude mít dohromady tak silný potenciál?

A tak se Sestra Rosetta, jak se jí začalo říkat, ve 30. a 40. letech stala obrovskou hvězdou. Její energické vystupování a průkopnický styl se šířil k nelibosti křesťanské komunity napříč světem.

Jedním z nejvýznamnějších momentů její kariéry bylo vydání písně „Strange Things Happening Every Day“ v roce 1944. Tato skladba je mnohými považována za první rock'n'rollovou píseň, protože v sobě nesla všechny prvky, které později definovaly daný žánr – chytlavý rytmus, energickou kytaru a silný vokál. Publikum při písni šílelo, hudební kritici a kulturní novináři zvěstovali příchod nové energické hudby, a to se skutečně stalo. Rosettu si totiž zamiloval i sám velký Elvis.

Rosetta byla na vrcholu slávy, ale nebyla to sláva jednoduchá. Na jednu stranu ji trápil vztah s její původní komunitou, z druhé strany byla marginalizována bělošským publikem. Jako černoška a jako žena se pohybovala převážně v bílém mužském hudebním světě. Rasismus a sexismus byly v té době zcela běžné záležitosti a ona musela neustále bojovat za uznání a respekt. K tomu všemu jí nevyšlo ani druhé manželství.

Zpěvačka nikdy nevysvětlila, proč začala spojovat hluboce duchovní muziku se světskou. Možná to pro ni bylo přirozené, možná chtěla k víře přivést i další lidi, kteří by se k náboženským textům jinak nedostali. Ať tak či onak, Rosetta zůstala křesťankou až do konce života a nikdy nepovažovala svoji hudbu za urážku víry.

Její sláva začala uvadat v padesátých letech, kdy s rock'n'rollovou rytmikou přišla řada nových umělců. Rosetta tak zkusila vydat čistě bluesovou desku, což nedopadlo vůbec dobře a publikum začalo na fenomenální černošskou hudebnici pomalu zapomínat. To už bylo v době rozpadu třetího manželství, které charakterizovala tak, že její manžel pouze toužil po slávě, ale po ní ne.

Přesto se ještě úspěšně dokázala vrátit na pódia. V roce 1964 odjela na turné „American Folk Blues and Gospel Caravan“ do Evropy. Její vystoupení na starém vlakovém nádraží v Londýně publikum uvedlo do transu a dodnes je považováno za legendární. Po vydatném dešti, který před jejím vystoupením zkropil publikum, zazpívala song Didn‘t It Rain?

Na koncertu byla řada osobností, které se později proslavily – třeba Mick Jagger z Rolling Stones nebo Jimmy Page z Led Zeppelin. Rosetta Tharpe zde zahrála své nejlepší kousky a ukázala Angličanům, proč je právě ona považována za průkopnici rock'n'rollu. Její hra na kytaru a silný hlas zanechaly v publiku hluboký dojem. Rocková muzika se pak z Británie začala šířit silou invaze.

Rosetta chtěla udělat ještě jedno podobné turné, ale ze zdravotních důvodů od plánu ustoupila. Trpěla cukrovkou a postihla ji mrtvice. Tu v roce 1973 prodělala znovu, tentokrát šlo o příhodu smrtelnou. Bylo jí pouhých 58 let. Zemřela v ústraní a o jejím skonu média referovala minimálně. Přesto se na její odkaz nezapomnělo. V novém miléniu byla jako kmotra rock'n'rollu uvedena hned do několika rockových a bluesových síní slávy.

Zdroje: allmusic.com, vulture.com, xman.cz