Článek
Boušek se zajímal o místní nádrž Jordán a mezi odborníky je dodnes považován za průkopníka v oblasti přehradního výzkumu. Vytvořil mimo jiné podrobný přehled o tamních cyklech planktonu. Jeho umělecký talent mu zároveň umožňoval doprovázet vlastní vědecké práce podrobnými kresbami. Na Jordánu také zkoumal hloubku, načež došel k závěru, že činí 12 metrů.
Od seriózního výzkumu k pavědám a alchymii
Jenže postupem času začal Boušek inklinovat k ezoterice a mystice, což na něj ve vědeckých kruzích vrhalo stín podivínství. Uzavíral se do sebe a věnoval se ještě intenzivnějšímu studiu alchymie a okultních věd. Nezřídka byl spatřen s knihami starých mistrů, kteří hledali kámen mudrců a tajemství nesmrtelnosti. Pro jeho nový koníček však nemělo pochopení okolí. Těžce na něj dopadl zejména rozpad manželství. Poté se mu blízkým přítelem stal démon alkohol, ale hovoří se i o opiátech.
Bouškova laboratoř, umístěná na okraji Tábora, se stala místem, kde se prolínaly vůně neznámých bylin, kovů a chemikálií, zatímco experimentoval s přírodními silami. Lidé říkali, že se zde pokouší o výrobu zlata, léků na všechny nemoci a snad i o elixír nesmrtelnosti. Přestože většina jeho pokusů zůstávala zahalena tajemstvím, měl mít údajně ve svém držení staré rukopisy a recepty, které sahaly hluboko do středověku.
Lidé se jej báli a jeho jméno se začalo skloňovat v negativním světle, když se ve městě údajně začaly množit podivné úkazy. Záhadná zmizení, náhlá úmrtí, a nevysvětlitelné požáry, to vše bylo přičítáno jeho vlivu.
Boušek si byl vědom své rostoucí „pověsti“. Povídalo se o něm, že se stal zosobněním ďábla, který si hraje s temnými silami. Tak se zrodila jeho přezdívka – táborský Faust.
Tábor
Přišel o vše včetně většiny svého díla
Navzdory své ponuré pověsti tento podivín nikdy neustoupil ze své cesty. Přišel sice o vše, co měl – přátele, rodinu i majetek – ale neochvějně pokračoval ve svém prapodivném bádání. Ručně psal knihy, kterým snad rozuměl jen on sám. K tomu si vytvořil tajné písmo. Spisy vypadaly tak, jako by přicestovaly z minulosti.
V polovině minulého století si většinu knih a obrazů koupil od stárnoucího Bouška jistý fanatický katolík, který vše spálil. Dílo táborského Fausta zřejmě považoval za kacířské a vykonal tak samozvaný inkviziční proces s pálením nežádoucích materiálů. Po Bouškovi, který zemřel osamocený v roce 1969 v domově důchodců, se tak dochovala snad jej jediná kniha nazvaná Armoriale super ordinis militiae templi. Svazek ukazuje, jakou mravenčí práci táborský Faust odvedl. Jde o nádherně zpracovaný manuskript opatřený tajným písmem. Údajně obsahuje texty o tajných řádech a démonech. Kdo ví, jaké další nesporně umělecká díla skončila v plamenech.
Podivín, na kterého Tábor jen tak nezapomene
Rafael Maria Boušek se stal táborskou legendou, která ukazuje, jak tenká hranice může být mezi genialitou a šílenstvím.
„Obyvatelé města Tábora si o něm všelicos povídali, a mnoho lidí ho považovalo tak trochu za blázna nebo přinejmenším za podivína, jenž má divné koníčky. Pamětníci o něm mluví jako o člověku, který si hrál na rytíře, protože chodíval o slavnostech oděn do zvláštního rytířského šatu a s mečem u pasu. Ale kým vlastně byl pan profesor? Byl géniem své doby, který je dnes skoro zapomenut? Anebo byl jen podivín, jenž následkem nešťastné lásky propadl démonu alkoholu a bludům? “ stálo dříve na dnes již neexistujících webových stránkách věnovaných Bouškovi, a tento krátký text jej zřejmě zcela vystihuje.
Doplňující zdroje: lifee.cz, pattoviny.blogspot.com
