Před úsvitem: Jak jedno setkání s dnes již dávno zesnulou dívkou změnilo filmovou historii

Léto roku 1989 bylo pro tehdy devětadvacetiletého režiséra Richarda Linklatera zlomové. Jedna noc totiž zásadně ovlivnila jeho budoucí uměleckou tvorbu. Tehdy se náhodně setkal s dívkou jménem Amy Lehrhaupt. Padli si do oka, toulali se ulicemi americké Filadelfie a povídali si celé hodiny, přeskakovali z jednoho tématu na druhé, z jedné ulice do další.

Zdálo se, jako by se pro ně dva čas zastavil. Stále si měli co říct a nepřestávali tak v konverzaci do pozdních nočních hodin. Rozloučili se však bez telefonního čísla, bez adresy a jen s neurčitou nadějí, že se možná někdy znovu potkají.

Pomíjivé setkání se Linklaterovi vrylo hluboko do paměti. Byl to pro něj tak silný zážitek, že si jej nemohl nechat pro sebe, a tak o šest let později, v roce 1995, natočil romantický film Před úsvitem, který téměř přesně zrcadlil tu jedinou noc, kterou prožil s Amy.

Scénář psal společně s Kim Krizanovou. Dvě ústřední postavy Jesse (Ethan Hawke) a Céline (Julie Delpy) se náhodně setkají ve vlaku. Jesse je Američan a má odlétat druhý den ráno do Států, Céline míří do Paříže. Padnou si do oka a oba společně vystoupí ve Vídni, aby spolu prožili noc plnou rozhovorů a prožitků. Celá koncepce snímku diváka nutí uvažovat o pomíjivosti, náhodě i kráse okamžiku. Když se dvojice rozloučí, konec zůstává otevřený.

Když měl Linklater úspěch s prvním filmem, po devíti letech se rozhodl pokračovat. V roce 2004 natočil film Před soumrakem, v němž se Jesse a Céline opět setkávají a divák zjišťuje, co se vše za tu dobu stalo, jak moc se změnilo, ale zároveň ukazuje, jak silné pouto ty dva od osudné noci ve Vídni spojuje.

Po úspěchu filmu se Linklater konečně rozhodl, že Amy z Filadelfie vypátrá a svůj příběh o setkání zmínil v několika médiích. Chtěl jí povědět, že právě ona stála u zrodu jeho filmů. Jenže bylo už pozdě.

Amy Lehrhaupt, předloha filmové Céline, zemřela ve 24 letech při nehodě na motorce v roce 1994, tedy pouhých několik měsíců před premiérou filmu Před úsvitem. Zdrcující informaci se dozvěděl od její kamarádky, která četla rozhovor, v němž režisér zmiňoval inspiraci onou osudovou nocí. Žena sice neměla jistotu, že se jedná právě o její mrtvou kamarádku, ale když kontaktovala režiséra, potvrdilo se, že to byla ta pravá Amy.

Linklater tehdy pochopil, že film je i památkou na něco, co už nikdy nemůže pokračovat – a přesto to bude prostřednictvím fiktivních postav žít dál.

Amy přitom nebyla žádná snivá umělkyně, ale studentka, která se chtěla stát učitelkou. O svém setkání s Linklaterem nikdy nikomu neřekla. Možná si ho schovala jako vzácný okamžik, o kterém se nemluví. Ale možná také zapomněla.

V roce 2013 pak Linklater, Hawke a Delpy natočili třetí pokračování nazvané Před půlnocí. Nechci tady čtenářům, kteří filmy neviděli a třeba by se na ně rádi podívali, předkládat děj. Jesse a Céline už romanticky nesní, ale přesto jde o film, který ponechává celé trilogii křehkost a hloubku.

Linklater si vždy rád hrál s časem a ve svých filmech často ukazuje jeho nemilosrdné plynutí. Například zmiňovaný druhý film Před soumrakem se odehrává v reálném čase a celých 80 minut zde plyne bez přestávky. V celé trilogii vlastně hlavní postavy přirozeně stárnou a vyvíjejí se. Jiné slavné dílo Chlapectví natáčel dlouhých 12 let a ukazuje v něm, jak čas působí bez zásahu techniky a triků. Nic neurychluje ani nezkresluje. Nyní uvažuje o snímku, který by se natáčel dvacet let.

Režisér získal za film Před úsvitem Stříbrného medvěda na filmovém festivalu Berlinale. Kritici i diváci si rychle všimli, že nejde jen o obyčejný romantický film plný prázdných klišé. Tady se zkrátka potkali dva mladí lidé, kteří spolu mluví. A přesto, nebo snad právě proto vznikla dost možná nejkvalitnější filmová trilogie o lásce, jaká kdy byla natočena.

Bude čtvrtý díl? Linklater naznačil, že s herci uvažoval o možném navázání příběhu, ale zároveň si není jistý, zda je ještě co říct. Každá část vznikala po devíti letech, poslední však měla premiéru v roce 2013, tudíž už devět let uplynulo. Režisér ale naznačil, že by možná nebylo od věci pokračovat a navázat na příběh po dvaceti letech, kdy už by se pár blížil k důchodovému věku.

Zdroje: csfd.cz, slate.com, loudandclearreviews.com