Článek
Byl to televizní večer, který si pamatuje překvapivě hodně lidí do detailu. 4. února 1994 začala vysílat první celoplošná komerční stanice u nás. Tehdy se ale v českém televizním prostoru cosi nenápadného změnilo. Nebyl to jen bombastický nástup nové stanice, jež se chlubila filmy, které jsme zatím znali jen z videokazet nebo zahraničních médií. Přišlo i zcela nové a doslova nečekané servírování televizní reklamy. A nutno dodat, že jsme tenkrát koukali jako vrány.
První film, který rozřezala reklama
Televize Nova tehdy nabídla divákům Televizní noviny a její první filmovou volbou byla Obecná škola. Populární český film byl vysílán vkuse bez reklamního bloku, tak jak jsme byli zvyklí z České televize, potažmo z její československé předchůdkyně.
Film běžel, diváci se bavili a po konečných titulcích si mohli odskočit a třeba si připravit občerstvení k druhému filmu, jenž následoval. Byli to Krotitelé duchů, téměř dvouhodinová americká podívaná. Tehdy jsem byl ještě na druhém stupni základní školy a mezi dětmi se nemluvilo o ničem jiném. Dokonce i některé učitelky nám o filmu říkaly, že po Obecné škole přijde opravdu bezvadná komedie.
Jenže americký hit se do mé paměti zaznamenal zcela jinak, než bych předpokládal. V jednu chvíli se obraz náhle zastavil, objevila se reklamní znělka s tehdy typickým „nováckým“ vajíčkem a místo duchařské akce v New Yorku se v našem obýváku objevila reklama. Pro dnešního diváka je to možná banalita, ale tehdy české domácnosti zažily šok. Film byl rozřezán na kusy reklamou.
Chvíli jsme doma opravdu koukali jako vrány, než nám došlo, že nová televize kopíruje americké vzorce doslova. Film jsem si nahrával na videokazetu, takže nastal zmatek, co s tím. Zastavit nahrávání? Nezastavit? Vrátí se film přesně tam, kde skončil? Přijde další reklama? Nikdo to nevěděl. Neexistovala zkušenost, podle které by se dalo jednat.
Tehdy jsme ještě moc neuměli pracovat se zastavením záznamu a automatické nahrávání bez reklam (tzv. ShowView) ještě také v Česku nebylo rozšířené. Do té doby byl film v televizi uzavřený svět a najednou do něj vstoupil vetřelec.
České filmy byly dlouho bez reklam
Zajímavé je, že Nova v prvních letech české filmy reklamou skutečně nepřerušovala. Obecná škola nebyla výjimkou. Důvod byl jednoduchý, šlo o jinak nastavené licenční podmínky. Reklama proto vstupovala hlavně do zahraničních titulů, které bylo možné bez porušení smlouvy přerušovat reklamními bloky.
Lidé na reklamy v pořadech zpočátku nadávali. Hned v pondělí jsme reklamní vstupy řešili i ve škole. Učitel angličtiny nám tehdy říkal, že je to součást americké kultury, prý si zvykneme. A diváci si skutečně zvykli a někteří si i bloky reklam začali pochvalovat – mohli si odskočit na toaletu, do ledničky nebo zjistit, co vysílají jiné stanice. Dnes si lidé stěžují, že jsou reklamní bloky moc dlouhé a už vůbec jim nepřijde divné, že je film přerušen.
Ale ten „památný“ večer bylo vše jinak, a právě proto si jej mnozí diváci živě pamatují dodnes. Nešlo totiž jen o reklamu. Šlo o první moment, kdy se televize přestala chovat „jako dřív“.
Dnes reklamu bereme tak nějak automaticky. Víme, kdy přijde a víme, co s ní. Tenkrát jsme nevěděli nic. Byl to jeden z večerů, které zůstávají v paměti mnohem déle než samotný film.
Anketa
Doplňující zdroje. televizniweb.mediar.cz, reflex.cz
