Článek
Rosemary Kennedy se narodila v roce 1918 jako třetí z devíti dětí Josepha a Rose Kennedyových. Na první pohled šlo o rodinu, která zosobňovala americký sen. Bohatství, politické ambice, katolická morálka a důraz na bezchybnou veřejnou image byly těmi faktory, které řídily chod celého klanu, jehož působení v americké veřejné sféře má kořeny už ve druhé polovině 19. století.
Jenže u Rosemary bylo od útlého dětství zřejmé, že se vyvíjí pomaleji než její sourozenci. Měla potíže s učením, s koordinací i s vyjadřováním emocí. Zřejmě šlo o důsledek přidušení při porodu. V době, kdy se od dcer prominentních rodin očekávala poslušnost, elegance a dokonalé chování, představovala dcerka rodinný problém, který nešlo přehlížet.
Problematická holka a matka bez empatie
Matka Rose Kennedy byla silně věřící žena s jasnou představou o tom, jak má její rodina působit navenek. Výchovu dětí brala jako vlastní projekt, jehož jediným cílem byl úspěch a společenské uznání. Jinakost Rosemary proto vnímala jako hrozbu.

Kennedyovi v roce 1931. Rosemary je zcela v pravo
A tak zatímco její bratři, především pak budoucí prezident John Fitzgerald a budoucí senátoři Robert a Ted, směřovali k politickým kariérám, Rosemary byla odsunuta do konventu, kde se o její výchovu staraly řádové sestry. Rodina se totiž obávala, že by její chování mohlo poškodit pověst Kennedyových. Když pak dívka dospívala v krásnou mladou ženu, u Kennedyových se o ní mluvilo s ještě větší ostražitostí a na veřejnosti už vůbec. Rose měla starost z jejího možného těhotenství s bůhví kým, což by pro ni jako matku znamenalo naprostou katastrofu.
Lobotomie jako „řešení“
Na počátku 40. let se u Rosemary navíc začaly objevovat výkyvy nálad a záchvaty vzteku. Pro matku Rose představovaly tyto projevy extrémní nebezpečí pro ostatní sourozence a jejich pověst, a tak se stalo něco, co v podstatě ukončilo život dívky, která se jen vymykala běžným konvencím rodiny.
V roce 1941 dal otec Joseph Kennedy souhlas k lobotomii, kterou v jejích 23 letech provedl známý operatér Walter Freeman. Ten v té době prováděl až pětadvacet zákroků denně tak, že ostrým nástrojem pronikal do mozku prostorem těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky, načež přetnul nervová vlákna.
Jenže lobotomie, už sama o sobě velmi kontroverzní zákrok, se u Rosemary nepovedla. Operace, která měla přinést uklidnění její vzpurné povahy, proměnila mladou ženu v bytost s mentálními dovednostmi dvouletého dítěte. Rosemary ztratila schopnost plynule mluvit, samostatně se pohybovat a postarat se o sebe.
Po lobotomii byla Rosemary umístěna do ústavu, později do klášterního zařízení ve Wisconsinu. Rodina o ní prakticky přestala mluvit a pro veřejnost přestala existovat. V oficiálních životopisech Kennedyových byla často vynechávána, její jméno se objevovalo jen výjimečně s tím, že žije kvůli vrozené mentální vadě v ústavu.

Walter Freeman, muž který provedl lobotomii Rosemary Kennedy
Vakuum kolem jejího osudu bylo téměř dokonalé. Zatímco se John F. Kennedy stal prezidentem Spojených států a jeho sourozenci vstupovali do historie, Rosemary žila desítky let v izolaci daleko od běžného světa i vlastní rodiny. Matka ji navštívila poprvé až po dvaceti letech v ústavu, otec za ní nepřišel nikdy.
Svědomí a prokletí
Až mnohem později se někteří členové rodiny k Rosemary začali znovu hlásit. Její mladší sestra Eunice Kennedy Shriver se na konci 60. let minulého století zásadně angažovala v oblasti práv lidí s mentálním postižením a v souvislosti s tím začala o Rosemary mluvit. Pravda o lobotomii zůstala v utajení až do roku 1987, kdy ji historička Doris Kearns Goodwin odhalila ve své knize o rodinných dynastiích Fitzgeraldů a Kennedyů.

Eunice Kennedy Shriver v roce 2000
Rosemary Kennedy zemřela v roce 2005 ve věku 86 let. Přežila tak většinu svých sourozenců. Její život byl ale poznamenán sobeckým rozhodnutím, které nevzešlo z péče, ale z primitivního strachu a tlaku doby, kdy se ve vyšších kruzích ženská role měřila poslušností a reprezentací.
Tragická lobotomie Rosemary Kennedy je často chápána jako kus v mozaice takzvaného prokletí rodiny Kennedyů. Opakující se rodinné tragédie zahrnující násilné smrti Johna F. Kennedyho a Roberta Kennedyho, letecké nehody, předčasná úmrtí i osobní selhání některých členů rodiny vytvářejí obraz rodu, který za mimořádný politický vliv a ambice zaplatil vysokou cenu.
Zdroje: forbes.cz, nps.gov, umw.edu, svetobeznik.info






