Článek
Když se mluví o Simonu Wiesenthalovi, slavném lovci nacistů, hovoří se o spravedlnosti a neúnavném hledání viníků zvěrstev, která se do roku 1945 pod taktovkou říše zla odehrávala. Wiesenthal přežil holokaust a navzdory všem hrůzám, kterými si prošel, se rozhodl, že zlo nesmí zůstat beze jména.
Málokdy se ale mluví o jeho ženě, která přežila stejné hrůzy. Po válce však zvolila přesně opačnou cestu než její manžel. Cyla Wiesenthal nestála před soudy ani před kamerami. Přesto dosáhla jednoho velkého vítězství.
Během druhé světové války byla neustále na útěku
Její život se začal lámat v roce 1939, kdy Lvov obsadila sovětská vojska v důsledku paktu Molotov–Ribbentrop. Město, ve kterém žila s manželem, se během krátké doby proměnilo v místo strachu a nejistoty. Před deportací na Sibiř unikly tak, že Simon podplatil komisaře NKVD. Když pak Němci v roce 1941 zahájili invazi do Sovětského svazu, situace páru se ještě zhoršila.
Simon Wiesenthal, vpravo dole svatební fotografie s Cylou.
Oba byli nuceni nastoupit do ghetta a později i do pracovního tábora, přičemž byli přiděleni na železnici. Pracovalo se od rána do večera, s minimem jídla a pití, v zimě i horku. Takový zápřah člověka pomalu, ale jistě lámal. Simon se ale ani v tomto prostředí nevzdával a své milované s pomocí polského odboje zařídil útěk.
Cyla dostala falešné doklady na jméno Irena Kowalská, načež odjela do polského Lublinu, kde žila pod cizí identitou a chvíli pracovala jako chůva. Jenže ani ve zdánlivém bezpečí se nevyhnula očím nacistických kolaborantů a raději se opět přesunula.
Tehdy udělala pro mnohé nepochopitelný, ale odvážný krok. Vrátila se do Lvova s nadějí, že by se mohla nějak spojit se svým manželem. Kontakt se však nezdařil a Cyla žila do konce války v přesvědčení, že se stala vdovou. Jenže jejímu muži se podařilo uprchnout ještě předtím, než nacisté začali s masovým vražděním Židů.
Přátelé z odboje ale neshledali pobyt Cyly u Lvova bezpečný a pomohli jí přesunout se do Varšavy. Tam pracovala v továrně na elektrotechniku a opět jako někdo jiný. Ani tam však nebylo bezpečno. Brzy byla deportována na nucené práce do Solingenu v Německu, stále však pod polskou identitou. Právě ta jí paradoxně zachránila život. V domnění, že jde o Polku, nebyla nacisty odeslána do vyhlazovacího tábora. V dubnu 1945 ji pak osvobodila britská armáda.
Osvobození Mauthausenu
Oba manželé válku přežili, i když předpokládali, že je ten druhý mrtvý. Simon byl v roce 1944 znovu zatčen a převezen do koncentračního tábora Mathausen. Tam se pokusil o sebevraždu. Podřezal si žíly, ale spoluvězni jej zachránili a i on se dočkal osvobození. Během holocaustu však oba ztratili dohromady 89 příbuzných.
Po boku mstitele
Setkali se až koncem roku 1945 v Linci. O rok později se jim narodila dcera Pauline. A zatímco se Simon Wiesenthal postupně stal svědomím poválečné Evropy, schraňoval důkazy o nacistických zločinech a pomáhal jejich lovcům hledat stopy, kde by se mohli uprchlí zločinci nacházet, Cyla zůstávala stranou.
V Paříží mají náměstí Simona a Cyly Wiesenthal, jemuž dominuje tato krásná fontána
Oba žili ve Vídni, ale od manželovy práce se Cyla vědomě distancovala. Neúčastnila se veřejných debat, nestála u soudních procesů, nemluvila o pomstě ani o spravedlnosti. Možná proto, že toho zažila až příliš. A možná také proto, že přežila jen díky tomu, že se naučila nevyčnívat.
Žádné pocty, zato poctivý život
Zemřela v roce 2003 ve věku 95 let – bez velkých titulků v novinách a bez veřejných poct. A přesto její příběh nabízí jiný, neméně důležitý pohled na přežití. Ne každý, kdo prošel peklem, se chce k němu vracet a znovu otevírat rány, byť ve jménu pravdy. Tohoto úkolu se ujal její manžel, který zemřel ve věku 96 let v roce 2005. V té době byl držitelem mnoha ocenění a vyznamenání.
Cyla Wiesenthal nepsala dějiny. Její vítězství spočívalo v tom, že přežila, založila rodinu a dokázala normálně žít a zůstat člověkem i ve světě, který jí tak ublížil.
Zdroje: latimes.com, theguardian.com, nytimes.com
