Zmizení Millarda Harmona: Příběh bez konce a beze stop

Millard Harmon se narodil v roce 1888 v americké Indianě do rodiny s vojenskou tradicí. I proto byla vojenská akademie jeho jasnou volbou. Sloužil v první světové válce, kde přičichl k letectvu a okřídleným strojům zůstal věrný i po globálním konfliktu, přičemž se výrazně podílel na rozvoji amerického letectva. Během druhé světové války šplhal po kariérním žebříčku vzhůru. Od roku 1944 působil jako generálporučík v armádě ve středním Pacifiku.

Harmonovým úkolem v Jižním Pacifiku bylo zajišťování spolupráce mezi pozemním vojskem a letectvem. Jako zkušený vojevůdce měl pověst výborného organizátora a loajálního muže. Těšil se tak přízni nejvyššího velení. I přesto se dostal do sporu s generálem Henrym Arnoldem a generálmajorem Curtisem LeMayem.

Harmon chtěl, aby jeho velení na Guamu nebylo jen byrokratickým centrem, ale skutečným řídícím střediskem leteckých operací. Tím by získal přímý vliv na vedení všech amerických vzdušných úderů v oblasti a částečně i na operace bombardérů B-29 proti Japonsku. Jenže to bylo v nesouladu s Arnoldovými plány, který chtěl udržet samostatnost letectva tak, aby byla mimo pravomoc místních velení.

Neshody obou mužů vyvrcholily v únoru 1945, kdy se Harmonovi postavil do cesty LeMay, jenž tvrdil, že pokud by změna nastala, mohlo by dojít k neefektivnímu rozložení sil. To si ale Harmon nemyslel a zřejmě měl i pravdu.

Aby spor vyřešil, vydal se 25. února 1945 spolu se svým náčelníkem štábu, brigádním generálem Jamesem R. Andersenem, a doprovodným letounem na cestu z Guamu do Washingtonu. První zastávkou byl atol Kwajalein, který je součástí Marshallových ostrovů. Tam oba stroje C-87 Liberator Express bezpečně přistály. Dalším cílem byla Havaj, jenže na místo dorazil jen druhý letoun. Stroj s Harmonem na palubě jako by se vypařil a vzhledem k tomu, že japonské letectvo v oblasti už nepředstavovalo hrozbu, nebyl útok nepřítele pravděpodobnou příčinou. Záhadou je, že posádka nevyslala žádný nouzový signál a ani druhý stroj nic podivného nezpozoroval.

Rozběhlo se rozsáhlé pátrání, ale vzhledem k obrovské ploše Pacifiku nebyly trosky nikdy nalezeny, a tak byl Harmon oficiálně prohlášen za mrtvého 27. února 1946, tedy rok po svém zmizení.

Armáda nakonec případ uzavřela jako leteckou nehodu, která vzešla zřejmě z technické poruchy nebo nepřízně počasí. C-87 neměl pověst spolehlivého stroje a vzhledem k délce letu nebyla tragická nehoda ničím nepředstavitelným. Po oficiálním pohřbení rakve bez těla byl Harmon posmrtně vyznamenán.

Jak ale bývá v podobných případech obvyklé, brzy se objevily různé domněnky a konspirační teorie o zmizení člověka, který mohl být někomu nepohodlný. Jednou z možností je, že byl Harmon sestřelen. Byl totiž známý svou přímostí a důsledností, a tak někteří spekulovali, že mohl být nepohodlný mnoha lidem v armádě.

Další teorie jsou divočejší. Harmonův let mohl být údajně veden utajenou trasou kvůli přísně důvěrným plánům. Tím pádem by bylo pátrání záměrně vedené špatným směrem, aby se utajila skutečná příčina letu.

Samozřejmě nesmíme zapomenou ani na teorie zahrnující únosy mimozemšťany či průlety branou do jiných dimenzí. Zde už jsme ale na poli sci-fi filmů.

Co se skutečně stalo, to dnes už asi s jistotou nikdo nezjistí. Millard Harmon je tak připomínán jako oběť války, přestože nezahynul v přímém boji. Jeho jméno je uvedeno na Památníku pohřešovaných na ostrově Manila a několik vojenských zařízení nese jeho jméno. Současně ale zůstává mužem, jehož osud je zahalen tajemnem, což přitahuje nejen historiky, ale i milovníky záhad. Jde o příběh, který nemá konec.

Zdroje: pacificwrecks.com, af.mil, časopis II. světová (léto 2024)